Ženy v disentu pocházely z různých prostředí. Některé byly křesťanky, jiné vzešly z rodin s komunistickým smýšlením, další se pohybovaly kolem undegroundu... Některé podepsaly Chartu 77, jiné nikoli, ale věnovaly se například přepisům dokumentů. O obětavé angažovanosti jednadvaceti českých žen v disentu vypráví kniha Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent.
Některé příběhy z knihy autorek Marcely Linkové a Nadi Strakové jsou veřejně známé, například osud Marty Kubišové nebo Anny Šabatové, jiné méně. Že se tyto ženy vůči minulému režimu jednoznačně vymezily, jim podle slov některých z nich dávalo vnitřní svobodu, přestaly se o sebe bát, protože neměly co ztratit. Strach měly však z případného odebrání dětí, což se až na výjimku nestalo, ač tím bylo v náznacích mnohým z nich vyhrožováno.
Většina disidentské činnosti se odehrávala právě v bytech. „Protože jsme s dětmi byly přikované do bytů, tak ty byty plnily funkci informačních center,“ říká dnešní ombudsmanka a někdejší mluvčí Charty 77 Anna Šabatová.
Záběr ze křtu knihy. I mládí se zajímá o osudy žen v disentu.
Na feminismus nebyl čas a prostor
Rovnost mezi muži a ženami tehdy nebyla tématem, mezi signatáři Charty 77 se nečinily rozdíly a mezi mluvčími vždy byla žena. „Na to čistě feministické nebyl čas ani prostor,“ říká další mluvčí Charty 77 Zdena Tominová.
Některé rozdíly mezi muži a ženami ale podle disidentek přece jen existovaly. Muži často filozofovali, ženy se do diskusí také zapojovaly, ale po skončení debat to byly vždy ony, kdo umyl nádobí a uklidil. Některé ženy okusily i vězení, ale na rozdíl od mužů vždy měly v záloze někoho, kdo se v případě zatčení postará o děti.
„Šlo o to být jako ženská tak silná, aby rodina mohla fungovat dál,“ říká další ze signatářek Charty 77 Věra Roubalová Kostlánová, která pomáhala mimo jiné s vázáním a šířením zakázaných samizdatových knih. Ženy v knize také uvádějí, že StB častěji zatýkala ty, které neměly rodiny, třeba Trúdu Vidlařovou. Takové ženy se sice nemusely o děti strachovat, na druhou stranu byly na všechno samy. Těžké to měly také méně známé ženy mimo Prahu a Brno.
Signifikantní je, že po listopadu 1989 se do politiky a různých funkcí dostali v drtivé většině muži. A vlastně i fakt, že názorové rozdíly, někdy velmi ostré a vyhrocené, které existovaly po celou dobu, protože Charta 77 spojovala lidi různých názorů, se naplno projevily právě až po osmdesátém devátém.
Marta Kubišová a spoluautorka knihy Naďa Straková
Z přesvědčení nebo z prospěchu
Kniha není jednorozměrná, tak jako se sobě nepodobají ani respondentky. Je zajímavé srovnávat, jak třeba o policistech, kteří je „měli na starosti“, mluví různě. Ženy v knize rozlišují, který z nich se choval lidsky, který ne, který se jim v rámci možností i snažil pomoci. Některé neprozrazují jména, nechtějí nikoho poškodit. Jiné naopak jména s gustem uvádějí.
Ženy disentu také různě hodnotí lidi, kteří ze strachu nebo třeba z přesvědčení, že je režim správný, věrně sloužili socialismu. Na jednom se ale shodnou. I takoví lidé se mnohdy chovali lépe než prospěcháři, z nichž se dnes rekrutují ti nejagresivnější antikomunisté.
foto: Ženy v disentu, zdroj: Ženy v disentu
