Recenze filmu: Jak mít sex

O něco podobného se v českých zeměpisných šířkách kdysi pokusila Karin Babinská se svými Pusinkami. I tady se objevuje lesbická postava. Ovšem jinak má film blíže částečně ke Kids a z ještě větší části ke Spring Breakers. Tedy přibližně do své poloviny, jelikož potom se příběh do jisté míry zasekne a spíše jen přešlapujeme na místě, byť pořád je na co a na koho se dívat, protože tři nejdůležitější hrdinky nás budou i potom enormně zajímat. Jednak se na ně hezky dívá, což platí zvláště pro Miu McKenna-Bruce a její velké, pronikavé oči (neboť se říká, že těm, kteří se objevují před kamerou, je vždycky důležité vidět do očí), a jednak si na poli celovečeráků debutující režisérka/scenáristka Molly Manning Walker počíná natolik zkušeně, že nám prostě nedovolí, abychom polevili v pozornosti.

„Spring Break Forever, Bitches!“ Jak uvedeno, tahle hláška z tohoto parádního bijáku s Rachel Korine, Selenou Gomez, Ashley Benson a Vanessou Hudgens se určitě hodí i pro Jak mít sex. Holky v něm vyrážejí na dovolenou za sluníčkem a palmami. Chtějí pokoj s výhledem na bazén, kde se budou i koupat. A hlavně budou chlastat, účastnit se pochybných soutěží se sexuálním podtextem a samozřejmě budou taky chtít souložit. Třeba s týpky, kteří bydlí ve vedlejším pokoji a mluví stejnou řečí. Jeden je pokérovaný s obarvenými vlasy a říkají mu Jezevec, kvůli čemuž bychom ho takhle na první dobrou tipovali na Stiflera, zatímco kámoš Paddy se tváří býti Finchem. Přitom opak jest do jisté míry pravdou. Všechno se zdá býti krásné a čisté, dokud se Tara, nejmladší z holčičí trojice, nerozhodne přijít o panenství.

Nelze se zbavit dojmu, že paní režisérka, která tvrdí, že byla v šestnácti sexuálně napadena, ještě během natáčení dál přepisovala scénář a po scéně na pláži jí došlo, že vlastně může jen tak improvizovat a přidat dramaturgicky se nabízející sekvence.

Musí se znova upozornit na to, že Jak mít sex není komedie, tj. navzdory v předchozím odstavci uvedeným příměrům nejde o Prci, prci, prcičky v obráceném gardu. Ono vyvrcholení v té sexuální scéně mohlo klidně být vyvrcholením celého filmu, neboť se po něm zásadně změní jak tempo, tak Tařino chování. Z veselé mladé holky se stane zakřiknutá, unavená slečna. A my celou dobu musíme pátrat po tom, proč ta proměna nastala. Nečekala, že to poprvé může bolet? Zaskočilo ji, že po souloži si jí Paddy vůbec nevšímá? Cítí se provinile, že se tak spontánně rozhodla, že o to přijde s Paddym, jelikož ji rozhodilo, že v rámci jedné z těch pochybných soutěží jedna ze tří cizích holek neváhala zamířit Jezevcovi – který se k Taře na rozdíl od Paddyho vždycky choval hezky – pusou mezi nohy, aby se mu postavil dříve než soupeři, kterého „obsluhovaly“ rovněž tři holky? Sama mu přece řekla, aby šel soutěžit, navíc spolu ještě ani oficiálně nechodili. Nebo si uvědomila, že by mohla otěhotnět? Nebo ji posedla démonická síla jako souložící postavy v jedné epizodě Krajních mezí?

Tohle jednání bychom pochopili při druhém styku, který oproti tomu prvnímu na pláži nebyl tak docela dobrovolný, poněvadž při prvním se jí Paddy zeptá, jestli to chce, a ona souhlasí. Ta druhá scéna zanechá silnější dojem právě proto, že víme, že hlavní hrdinka se sexem nesouhlasila. Jak by taky mohla, když skoro spala. Mia McKenna-Grace zvládá obě polohy – herecké, ty nikoli sexuální!!!

Vlastně se nelze zbavit dojmu, že paní režisérka, která tvrdí, že byla v šestnácti sexuálně napadena, ještě během natáčení dál přepisovala scénář a po té scéně na pláži jí došlo, že vlastně může jen tak improvizovat a přidat dramaturgicky se nabízející sekvence, jaké budou hlavně mít ve svém středu představitelku hlavní hrdinky, která dokáže vyjádřit emoce očima (s čímž mají problém i některé přední hollywoodské herečky) a která je se svou postavou natolik sžitá, že nám pravděpodobně bude stačit, když ve druhé polovině prostě jen nebude v pohodě, jelikož si jakožto diváci a divačky budeme přát, aby zase byla.

Jak mít sex cíleně přichází až v době, kdy sexuální násilí není po aférách, jaké nastartoval Harvey Weinstein, žádné tabu, nýbrž jedno z nejvíce diskutovaných témat. Jestli Molly Manning Walker chtěla mladým holkám otevřít oči, aby se nebáli říct „ne“, neučinila tak s dostatečnou razancí. Patrně chtěla zůstat divácky vstřícnější, kvůli čemuž se do paměti zaryje především lehce surreálný moment, kdy Tara prochází po svém prvním sexu sama ulicí dnem (tj. nikoli nocí tmou). Jakoby se najednou ocitla na světě se svým zážitkem úplně sama a ani se nemohla svěřit svým kamarádkám, z nichž ta se jménem Skye (Lara Peake) o ní za jejími zády říká věci, které jsou sice pravdivé, ale i přes svou relativní nedůležitost jí můžou zbytečně uškodit. Druhá kamarádka, tedy Em (Enva Lewis), je o poznání empatičtější a veškeré zážitky více prožívá, až trochu zamrzí, že v té druhé polovině nedostala více prostoru.