Film Úsvit je počinem režiséra Matěje Chlupáčka a scenáristy Mira Šifry. Nejedná se o další obvyklou dobovku ze 30. let minulého století, jakých v českém filmu vzniká více. Film nás zavádí do baťovského města Svit, kde stojí na úpatí Vysokých Tater moderní továrna na umělá vlákna. A právě tam začíná náš příběh.
Režisér Matěj Chlupáček nám přináší drama plné detektivní zápletky, historického koloritu a intersexuálních dobrodružství, vše v jednom balení. Film se zaměřuje na hlubší téma přijetí sebe sama a dnes tak aktuální prolínání genderové problematiky a začíná šokem – nalezením mrtvoly oboupohlavního novorozence.
Přijetí sebe sama
Tvůrci filmu si jako pozadí vybrali baťovské a prvorepublikové kulisy, což však slouží spíše jen jako rámec pro vyprávění o identitě a tématech, jež jsou dodnes považována za tabu. A ano, ústřední téma filmu je skutečně netradiční – hermafroditismus, tedy oboupohlavnost. A přitom problém přijetí sebe sama i u „normálního“ člověka.
Prvním zajímavým prvkem filmu je odkaz na prvorepublikovou učebnici soudního lékařství, která cituje statistiky, týkající se intersexuálních jedinců. Tento dokumentární prvek, podpořený kouzelně animovanou sekvencí, poukazuje na existenci intersexuálních lidí, jejichž přítomnost v běžném životě je srovnávána se zrzky.
Pan ředitel a paní ředitelová
Film dále nabízí příběh intersexuálního dělníka, kterého ztvárňuje trans neherec Richard Langdon. I když jeho výkon může mít určité rezervy, představitel propůjčuje postavě autentickou křehkost. Hlavní pozornost však přitahuje krásná herečka Eliška Křenková, pro niž je role paní ředitelové Heleny doposud největší rolí její herecké kariéry.
Helena je vzdělaná dáma první republiky. Je to žena s ambicemi, která se nedá snadno zahanbit. Máme však podezření, že její schopnosti by mohly překonat i Sherlocka Holmese. Při pátrání po identitě nalezeného dítěte se nezastaví před ničím – ani před namířením zdviženého prostředníčku směrem ke všem předsudkům.
Její manžel Alois, ztvárněný Miloslavem Königem, je ředitel rozvíjející se továrny, který si říká, že má ve výrobě umělých vláken vše pod kontrolou. Ale co udělá, když se na jeho vlastním pracovišti objeví intersexuální novorozenec? Odpověď je jasná: začne odhalovat komunistický komplot, protože v 30. letech bez něj by film nebyl kompletní. Ve vztahu s jeho ženou se také začnou objevovat problémy, způsobené jejím přímým humorem a tím, že chce záhadě přijít na kloub…
Obrazy, které chytnou za srdce
Film také vytváří několik kontrastů. V jedné rovině sledujeme moderní průmyslový komplex pod Tatrami, v další místní obyvatele, kteří jsou odhodláni odmítnout jakékoli změny. Tato plochost vnímání je nejlépe vidět v reakcích „paniček“, žen vysoce postavených úředníků továrny, které jsou ještě patrnější ve srovnání s rodinou intersexuálního dělníka Saši. Tato rodina, žijící skutečně v totální izolaci, ukazuje, že život a osud jejich syna je pro ně nejdůležitější, bez ohledu na jeho odlišnost.
Co se týče formálních prvků filmu, je patrné, že režisér Martin Douba experimentuje s kamerou, většinu filmu natáčí tzv. „z ruky“ a využívá fyzický filmový pás. Tato volba mu umožňuje dynamicky švenkovat i v dialozích a stále hledat nové způsoby, jak snímat mluvící tváře. Barevná paleta filmu je proměnlivá od papundeklových kulis městečka a sytě barevných luk v okolí až po zašedlé místnosti s chladnou náladou. Nádherné jsou pak především záběry přírody nebo záběry s letounem a horami.
Matěj Chlupáček nám přináší krásné tatranské kulisy, kde každý kostým a účes má svůj význam. A co se týče barvy, modrá značí vzdělanost a červená dělnictví, takže při sledování filmu nemusíte ani číst titulky, abyste pochopili, co se děje.
Také hudební podkreslení filmu je krásné a zdařilé, ale někdy nereflektuje náladu dané scény. Skvěle navozuje futuristickou náladu Baťových snů, ale občas působí poněkud nesourodě ve srovnání s atmosférou konkrétní scény.
Neotřelé téma podané netradiční formou
Film Úsvit se jednoznačně vymyká průměru a přináší divákům nové a aktuální téma, i když místy může být náročné se na něj napojit. Mladí filmaři Chlupáček a Šifra přispívají do české kinematografie novými pohledy a odvážnými tématy, což je v době, kdy je česká filmová scéna poněkud stereotypní, vítáno. Film končí nadějným výhledem do budoucnosti, kdy zdůrazňuje potřebu tolerance a porozumění ve společnosti.
Jediný problém, který film má, je, že zpracovává příliš mnoho témat na jedno balení. Detektivní linka se prolíná s dialogy o intersexualitě a předsudcích tak, že si občas říkáte, jestli jste ve správném kině. Ale kdo by to bral vážně? Koneckonců, film je jako směsice příchuti v zmrzlinovém poháru – někdo má raději malinu, někdo pistácii, ale všichni si na té lahůdce pochutnají.
Intersexualita z pohledu před sto lety
Film otevírá diskusi o intersexualitě a přirozené přítomnosti intersex lidí ve společnosti. Přináší pohled na lidskou pohlavní rozmanitost a opět zdůrazňuje, že někteří lidé jsou přírodou stvořeni tak, že je nelze jednoznačně zařadit do tradičních kategorií „muž“ nebo „žena“. Zmiňuje také rozdíly mezi intersexuálními a transgender osobami.
Nejde přehlédnout
Žánrová nejednoznačnost: Film má fluidní žánrovou identitu, pohybující se mezi detektivním dramatem, vědeckým filmem, melodramatem a společenským dramatem. Tato nejednoznačnost odpovídá jednomu z hlavních témat filmu, kterým je nestálost genderových identit a společenských rolí.
Aktuálnost témat: Přestože se film odehrává ve 30. letech, věnuje se tématům, která jsou relevantní pro současnou společnost. Zabývá se úzkostí ze společnosti, která se tváří jako moderní, ale ve skutečnosti podporuje omezování lidských práv a individuality.
Kritika kapitalismu a tradice: Film zkoumá střet tradice a modernity, přičemž zdůrazňuje, že moderní technologie nepomáhají, pokud se myšlení lidí nevyvíjí. Kritizuje kapitalistickou logiku založenou na expanzi a vykořisťování.
Charaktery a herecké výkony: Postavy vytvářejí komplexní obrazy, které nejsou černobílé. Zejména Eliška Křenková v roli hlavní postavy hraje výborně a přesvědčivě přechází mezi různými emocionálními polohami.
Film ukazuje, že intersex lidé jsou důkazem biologické rozmanitosti, kterou společnost musí přijmout. Naráží na vynucené „korekce“ intersexuálních jedinců, zejména u těch, jejichž variace jsou odhaleny po narození. Tyto zákroky mohou být motivovány snahou o normalizaci spíše než respektováním budoucí genderové identity jedince.
Intersexuální lidé nejsou novodobým fenoménem, žili mezi námi i v minulosti. Film Úsvit může přispět k demystifikaci tématu a ukázat, že lidé s variacemi pohlavních znaků jsou součástí společnosti a zasluhují si respekt a právo na svou vlastní identitu.
Zážitek, který si nenechte ujít
Film Úsvit je víc než jen nový mainstreamový počin. Je metaforickým zpracováním babiččina vyprávění pohádky o první republice, jen s troškou více streetwearu a zdvižených prostředníčků. O ty se zasloužil zejména velmi moderní a přímý humor paní ředitelové (Elišky Křenkové), která si pro sprosté slovo nejde daleko a je až třeskutě upřímná. Neváhá v případě nutnosti urazit a díky svému postavení ženy generálního ředitele se dá říci, že jí skutečně všechno prochází. Její inteligence je ve srovnání s ostatními „paničkami“ patrná.
Úsvit není jen film, je to zážitek. Sledovat jej je, jako byste si v obchodě vybrali všechny různé příchutě popcornu, hodili je do jednoho pytle a čekali, co z toho vyleze. Je to odvážné, je to neotřelé, je to tak trochu jako filmová směsice, kterou jste nečekali, ale nakonec si řeknete: „Proč ne?!“
Reklama
foto: ČSFD, zdroj: Autorský článek