V minulém článku jsem popisoval, jak jsem si uvědomil, že cesta k uzdravení je aktivní proces změny každého člověka. Čím více informací jsem měl, tím více se formovala moje představa, co je skutečně důležité pacientům předat, a také v čem se současná medicína, ať už cíleně nebo nevědomě, mýlí. Tyto omyly mají každopádně fatální následky ve formě epidemie chronických civilizačních nemocí, kterým nyní čelíme. Dnes už vím, že se této epidemii dá účinně bránit.
Hledáním ve světě komplexních systémů léčení jsem mimo jiné narazil na ájurvédu, tradiční čínskou medicínu, jógu či kvantovou medicínu. Všechny tyto systémy naplňovaly moji představu o komplexním vnímání lidské bytosti, ale běžnému životu Čechů byly jaksi vzdálené. Vzdálené jsou i medicíně, tak jak se chápe na západě.
Nakonec jsem ale narazil na funkční medicínu (functional medicine), která se sice vyvinula v Americe, ale svým přístupem byla člověku žijícímu v západním světě 21. století, a tedy i nám Čechům, nejbližší. Kde se tedy vzala funkční medicína a co představuje? Znamená to, že existuje také medicína, která funkční není?
Unikátní přístup ke klientovi
Funkční medicína se od 90. let vyvíjí v Americe a následně v Evropě po boku medicíny klasické. Není však medicínou alternativní. Spíše by se dalo říci, že se jedná o renesanci medicíny jako takové, o návrat ke kořenům, ale v moderním kabátku. Je praktikována klasicky studovanými lékaři, využívá moderní přístrojové diagnostiky, krevních testů, prostě všeho, co dnes naleznete u svého lékaře. Ale přesto je jiná. Jiná je z podstaty uvažování, a to co se týče přístupu k nemoci, ke zdraví, ale i přístupu ke klientovi.
První důležitý aspekt je, že ke každému klientovi přistupuje jako k unikátní bytosti, která má naprosto originální nastavení svých fyziologických a psycho-emocionálních aspektů fungování, řízení a udržování takzvané homeodynamiky, tedy dynamické rovnováhy. Ano, každý jsme originál. Nikdy nekráčel a už nikdy kráčet nebude po zemi nikdo takový, jako jste vy. Proto přece není možné přistupovat ke všem stejně. Myslet si, že každý bude na léčbu reagovat shodně, že není potřeba zcela precizně nastavovat každý proces, postup a léčebné prostředky. Aby se dalo tomuto aspektu dostát, je potřeba mít na klienta a jeho příběh čas. To je první obrovský rozdíl oproti péči klasické, tam čas na nikoho není.
Ve funkční medicíně se nejprve zjišťují příčiny, až podle nich lékař léčí
Dalším zásadním bodem je tedy důkladná anamnéza. Jak řekl Sir Wiliam Osler, lékař a zakladatel nemocnice Johna Hopkinse: „Pokud budete poslouchat pacienta, řekne vám diagnózu.“ Anamnéza je naprosto klíčová pro celý proces léčení. Je potřeba poznat člověka, kterého léčím, navázat s ním vztah, důvěru, znát jeho příběh od počátku jeho vzniku, poukazovat na důležité body, křižovatky, faktory největšího vlivu. V tomto procesu přichází první poznání příčinných faktorů, proč se klient dostal do potíží. Člověk musí pochopit, proč vlastně onemocněl! To magické „proč“ je nejdůležitější esence celého procesu uzdravení.
Magické PROČ aneb hledání příčin
Na základě detailní anamnézy přichází rozvaha, jaké testy použít, co je pro mě jako lékaře znalého komplexního fungování lidského organismu důležité o daném člověku vědět. Na naší klinice spolupracuji s českou laboratoří, třemi americkými, německou a švýcarskou. Díky těmto možnostem jsem schopen se skutečně do hloubky dozvědět, jakým způsobem se narušilo fungování fyziologických, biochemických, metabolických, hormonálních nebo imunitních pochodů daného klienta. Faktory ovlivňujícími naše fungování a naše geny se zabývá takzvaná epigenetika a poruchami regulačních systému zase psycho-neuro-endokrino-imunologie. Tyto složité názvy a obory se pokusím co nejjednodušeji popsat v dalších článcích.
Změřím si zátěž autonomního nervového systému, tedy systému reagujícího na stres. Jak je organismus schopen odolávat nejrůznějším formám stresorů. Všechny výsledky je pak potřeba důsledně probrat s klientem, a to právě proto, abychom zjistili ono magické „proč“. Aby klient chápal, co se v něm děje a jakými faktory si způsobil svou nemoc.
Na základě těchto detailních informací a zjištění, jakým způsobem byla u pacienta vychýlena ona homeodynamická rovnováha, se můžeme společně s klientem vydat na cestu změny, tedy na cestu k uzdravení. Nejdeme tedy pouze cestou blokování jednotlivých symptomů, které se v čase a i s přibývající řadou léků pouze řetězí.
Největší zločin? Dezinformace o stravě
Dnes je na lidech páchán jeden z největších zločinů tohoto století, a to tím, že jsou doslova krmeni informacemi, které v čase způsobují nevyhnutelně nemoc. Těmito patologickými informacemi je v první řadě naprosto nevhodná skladba jídla. Již dnes existují vědecky potvrzené informace o tom, jakou obrovskou katastrofu způsobilo v minulém století démonizování tuků a cholesterolu na úkor ospravedlnění gigantické produkce rafinovaných cukrů. I tomuto problému se chci věnovat v jednom z dalších článků.
Tyto dezinformace jsou každopádně dál podporovány mainstreamovými médii a reklamou, a to vše za přihlížení současného zdravotnického systému. Jak jinak bychom si mohli vysvětlit obrovsky vzrůstající trend obezity, cukrovky, metabolického syndromu, kardiovaskulárních onemocnění a onkologie?
Ano, žijeme možná déle než v minulém století, ale za jakou cenu? Za cenu žití v nemoci. Za cenu braní prášků, za žití bez energie, životního elánu, s bolestmi pohybového aparátu a dalšími potížemi. Stačí, když se podíváte do svého okolí, kolik lidí je skutečně zdravých a šťastných, což by měl být naprosto přirozený stav po celý život s menšími, ale rychle zvládnutelnými výkyvy. Ano, opravdu lze umřít zdravý. Lze být do poslední chvíle i v posledních dekádách plný života, a to jak mentálně, tak fyzicky.
Cestou ke zdraví a ke štěstí je změna - jak vnější, tak vnitřní
Cestou ke zdraví je změna, vnitřní i vnější
Co si tedy představit pod cestou k uzdravení skrze změnu? Už tedy máme detailní informaci o životním příběhu, životním stylu, způsobu stravování a faktorech klienta, které narušily jeho vnitřní rovnováhu, a tím způsobily symptomy či nemoc. Tyto faktory mají vždy kořeny ve dvou hlavních oblastech – ve vnějších faktorech, jako je strava, a ve faktorech vnitřních psycho-emocionálních, zde jde hlavně o kvalitu vztahu k sobě, a tím i o kvalitu vztahů k ostatním v okolí.
Cestou je tedy míněna cílená změna životního stylu, změna stravovaní, změna skrze adekvátní pohybové aktivity, ale cílenou práci s páteří a dýchacím stereotypem. Změna se děje i aktivací lymfatického systému, doplněním všech chybějících mikronutrientů podle výsledku testu úrovně nitrobuněčných mikroelementů, prostřednictvím regulace hormonálního a imunitního systému pomocí takzvaných adaptogenů, ale i cílenou prací s naším mikrobiálním prostředím.
Druhou stranou mince je cílená cesta za sebepoznáním. Každý klient by se měl dovědět, kdo skutečně je a co opravdu v životě chce. I to je cesta ke zdraví. Mimochodem, víte, proč jsme vlastně nemocní? Rád prozradím v dalším článku.
foto: Shutterstock
