Slova jako podnikání nebo podnikatel neměla v 90. letech právě tu nejlepší reputaci. V posledních letech se ale v Česku situace výrazně mění a mění se snad i k lepšímu. Po revoluci začaly každopádně vznikat projekty, které nedoprovázely podivné privatizace ani "neznámý původ investic". Byly i takové, které začínaly úplně z nuly a z některých se podařilo vybudovat i miliardový byznys. Martin Rozhoň je jeden z těch podnikatelů, komu se to se společností Vivantis podařilo. Po osmnácti letech Martin Rozhoň svůj byznys i kvůli zdravotním problémům prodala a začal předávat své zkušenosti dál. Daří se mu pomáhat různým českým firmám a start-upům, aby se prosadily ve světě. S úspěšným podnikatelem a v současné době také andělským investorem si nejen o IT světě byznysu povídal Karel Diviš.
Vy jste ve druhém ročníku na vysoké škole založil malý e-shop a po osmnácti letech je z toho miliardový byznys. Jak se to tak přihodí?
To bych vlastně taky rád věděl... Nicméně ta původní myšlenka nebyla zakládat miliardovou firmu. Ta myšlenka byla o založení informačního webu Celostnímedicína.cz. Ten měl lidi informovat o zdraví z pohledu alternativní, přírodní, celostní medicíny. A aby to bylo z čeho financovat, tak vznikl tak trochu náhodou e-shop. Pak se to ještě tak trochu rozrostlo až do rozměrů, které jste zmínil před chvilkou...
Říkal jste, že jste tu firmu vlastně zakládal na živnosťák maminky. Jak vás vůbec tehdy napadlo zakládat stránku o bylinkách?
Já jsem měl sám v mládí a během dospívání poměrně velké zdravotní problémy. A právě maminka byla taková babka-bylinkářka, která mě léčila alternativními metodami, protože klasická medicína to mé chronické onemocnění příliš neuměla řešit. Takže jsem i sám objevil svět alternativní medicíny a přišel mi zajímavý i v tom, že by mohl pomoct mnoha dalším lidem.
A protože to pomohlo mně, tak jsem to chtěl nějakým způsobem předávat dál. Jelikož jsem byl vlastně ajťák, studoval jsem Fakultu informačních technologií, tak i ten internet jako tehdy vznikající médium byl pro mě nejpřirozenější cestou, jak bych to celé mohl nabídnout světu.
Kdy jste začal tušit, že to bude takový úspěch a takhle obrovský byznys?
Ono to vznikalo velmi pomalu a nenápadně. Když jsme spustili e-shop, tak několik prvních týdnů ani nepřišly žádné objednávky, pak najednou přišla jedna objednávka, dvě, ale pořád to chodilo velmi pozvolna. My jsme vlastně ani neměli žádné zboží skladem. Teprve když přišla objednávka, tak jsme to zboží objednali. Sehnali jsme doma nějaké krabičky od čajů a do těch jsme to zabalili a nesli na poštu. Takže ta firma vznikala opravdu velmi pomalu a organicky, není to žádná rychlokvaška, nebylo to žádné "quick win". Byla to vlastně postupná dennodenní práce.
Pak ale nějaký zlom přece musel přijít.
Po roce či dvou, kdy to začalo celé růst a my začali objevovat marketingové kanály a učili se, jak celý ten sektor e-commerce funguje i po stránce logistiky a dalších procesů, tak nám i začínalo být jasné, že bychom mohli expandovat dál. Ať už vlastně do zahraničí, což se potom i povedlo, tak i do dalších segmentů. Takže k těm produktům pro zdraví vznikly i další e-shopy. S kosmetikou, se šperky, s hodinkami, s parfémy... Celé se to postupně rozrůstalo a v tu chvíli to začalo chytat větší trakci a já jsem po prvním roce studia vlastně odešel ze školy...
A škola vám nechybí?
Ne, nechybí a dodneška si myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Ono se to nakonec ani obojí nedalo dělat najednou. Tím pádem, když jsem se tomu začal věnovat naplno, tak o to víc to celé i rostlo. Začal jsem si číst nějaké knížky o Amazonu a o zahraniční konkurenci. Pochopil jsem, jak ten byznys vlastně funguje globálně, a začal jsem mít taky i takový ten "big picture", jak by to celé mohlo být velké. Ale ani tehdy jsem zdaleka nemyslel na to, že to jednou bude miliardová firma.
Začínal jste od nuly, všechno se učil prakticky sám. Kolik jste na té cestě udělal chyb?
Já jsem vlastně do té doby neměl žádnou zkušenost ani jsem předtím nikde nepracoval. Vždycky jsem zaměstnával jenom sám sebe. Určitě šlo během toho učení o cestu pokus-omyl, ono vlastně v té době ani těch e-shopů moc nebylo, takže ani nebylo od koho se učit nebo cokoli kopírovat.
Nakonec vám firma narostla až na nějakých tři sta lidí. Jak jste je jako člověk bez zkušeností vybíral tak, abyste to dotáhl tam, kam jste to dotáhl?
To je samozřejmě ta nejdůležitější disciplína a taky jsem se ji mnoho let učil. No a taky jsem v ní hodně chyboval. Ze začátku to celé bylo "friend and family", takže nejdřív jsem zaměstnal maminku, pak ještě babičku, pak první jejich kamarádky, mého prvního kamaráda a tak dále. Takhle postupně ta firma rostla i personálně, až v ní bylo najednou tolik lidí, že bylo potřeba začít tvořit nějaký management.
Nakonec jsem tedy na sobě začal pracovat různými terapiemi a seberozvojovými technikami a postupně jsem se z toho vyhoření dostal.
To už pak začali přicházet lidi úplně zvenku a určitě jsem i tehdy udělal strašně moc chyb. Ten výběr lidí jsem ze začátku strašně podceňoval, bral jsem zrovna to, co přicházelo. Dneska bych tomu věnoval mnohem víc úsilí. Některé lidi bych pozorněji vybíral a některé nechal dřív odejít a nahradil je jinými. Lidé jsou v jakékoli firmě to nejdůležitější.
Ani vaše podnikání se ale neobešlo bez zdravotních problémů. Během budování firmy jste prý asi třikrát totálně vyhořel. Jak se to projevovalo a co si pod tím představit?
Prvních deset let to bylo v pohodě. To jsem měl dost energie a ta firma ještě nebyla tak velká. Rostlo to a člověk z toho měl radost. Nicméně po těch deseti letech, když musel do firmy přijít ten dvouúrovňový management, těch lidí tam začalo být opravdu hodně a začaly i různé problémy spojené s velikostí firmy a s těmi týmy, tak jsem zjistil, že řeším strašně moc věcí, které mě vlastně nebaví, a nejsem na to, třeba zrovna na to vedení lidí, ani dobrej. Ani na řešení těch různých průserů, které vždycky nakonec probublají nahoru.
Pomalu mě to tedy začalo unavovat, zase to nebylo ze dne na den, ale trvalo to nějakou dobu. Pak přišlo první vyhoření, které mě doslova fyzicky i psychicky vyplo, měsíc jsem byl úplně "off" a pak jsem se z toho rok sbíral. To bylo poměrně těžké období, protože v tomhle stavu řídit firmu úplně nešlo.
Kdo vám v té situaci pomohl?
Já jsem si právě pomoct nechtěl moc nechat. Myslel jsem, že to musím zvládnout sám. Nechtěl jsem říkat ani kolegům ve firmě, v jakém jsem vlastně stavu, i když to na mně asi viděli. Pořád jsem se tedy snažil dělat, že je to dobrý, a nějak fungovat, ale dobrý to rozhodně nebylo.
Nakonec jsem tedy na sobě začal pracovat různými terapiemi a seberozvojovými technikami a postupně jsem se z toho vyhoření dostal. Nicméně asi po roce to přišlo podruhé, po dalším roce potřetí a tehdy už jsem si řekl, že je to asi nějaký signál. Rozhodl jsem se tu firmu prodat, což pak tedy trvalo dalších několik let, ale dopadlo to. A ten impuls bylo opravdu to třetí vyhoření.
Vím, že jste firmu prodal společnosti Mall Group, asi to mohlo být za nějaké stovky milionů korun. Jaké to je, když se probudíte a víte, že jste celoživotní dílo sice prodal, ale jste zabezpečený na celý život?
Já jsem to tehdy bral opravdu jako svou prohru. Tedy to, že jsem firmu prodal v době, kdy už jsem to opravdu nezvládal. A já ji opravdu nikdy nebudoval primárně pro peníze. Myslel jsem si, že ji budu mít do důchodu, že ji jednou předám dětem a podobně. Zároveň jsem pochopil, že už je ta firma tak velká a že už jsem v ní tak dlouho, že už to prostě dál nejde.
Martin Rozhoň (1979)
Český podnikatel, manažer a zakladatel akciové společnosti Vivantis, která provozuje e-shopy Prozdravi.cz, Prezdravie.sk, Krasa.cz, Parfemy.cz, Hodinky.cz, Sperky.cz atd. Studoval na fakultě informačních technologií Vysokého učení technického v Brně. V roce 2018 firmu Vivantis prodal skupině Mall Group a věnuje se investicím do startupů, například StartupYard, VRgineers, Spirit Element, Econea, atd. Od roku 2009 je člen předsednictva Asociace pro elektronickou komerci. (zdroj: Wikipedie, foto: Facebook Martina Rozhoně)
Byla to pro mě tedy prohra, navíc ty peníze nepřitekly hned. Nejdřív jsem prodal třicet procent firmy, pak jsem po dvou letech prodal zbytek a většinu hodnoty té firmy jsem vyměnil za konvertibilní dluhopisy skupiny Mall Group a Heureka Group. To znamená, že mám dál většinu peněz v té mateřské skupině, která nás koupila. Ty peníze pro mě ale nebyly a ani nejsou tou finální motivací ani cílem. Spíš jsem tehdy přemýšlel, co mě bude dál bavit, co mě bude naplňovat a co mi bude dávat energii. Čím se zkrátka budu zabývat poté, co Vivantis, tedy to své dítě, opustím. I tehdy jsem potřeboval tvořit něco, co by mi dávalo smysl a Vivantis už mi tu energii nedával. Spíš mi ji bral.
Takže jsem si tehdy dal tři čtyři měsíce úplnej voraz, odjel jsem na chalupu s rodinou a trochu se dával dohromady. Pak mi tak nějak přirozeně vyplynulo, že už mám spoustu zkušeností, chci něco pomáhat tvořit a budovat, ale nechci sám zakládat další firmu, přičemž mám nějaké peníze... Takže jsem se stal investorem do start-upů, kterým vlastně dneska pomáhám v růstu, ať už penězi nebo i nějakým vlastním aktivním zapojením. Dneska mám takhle nějakých sedmnáct investic. A to mě baví, naplňuje a nejsem ve stresu z toho, že mám třeba na sebe nějakou stopadesátimilionovou směnku jako ve Vivantisu.
Vy jste se z těch problémů dostal i prostřednictvím koučinku. Jak to probíhalo?
Já jsem se vlastně dostal k jedné ženě, koučce, která mě učila vnímat pocity, což bylo něco, co jsem do té doby v byznysu neznal. Ona se mě neustále ptala: No a jakej z toho máš pocit? Já přitom ukazoval čísla, řekl jsem analytické důvody a ona se mě zase zeptala, jakej z toho tedy mám pocit. Jak, jakej pocit, co to je? Když se mě takhle zeptala podvacáté a potřicáté, tak jsem to v sobě začal hledat a od té doby, což je nějakých těch deset let, se to učím a dneska už bych řekl, že intuici a pocity umím používat velmi dobře. Že se umím ladit na lidi a jejich projekty.
A když třeba teď investuju do start-apů, tak samozřejmě použiju všechny ty datové analýzy, všechny racionální důvody, jsem velmi ktitickej a drsnej, ale pak si dám od toho třeba tři týdny odstup a snažím se to navnímat pocitem. Jestli mi do toho daného projektu teče energie, jestli mi bude dělat radost spolupracovat právě s těmito lidmi, jestli z toho mám dobrej pocit, nebo jestli je tam nějakej strach a obava. Myslím si, že tímhle způsobem dokážu udělat mnohem kvalitnější rozhodnutí.
Udělal jste tedy nějakou investici čistě jen na ten pocit, tedy že šly ty analýzy a ta čísla úplně mimo?
Ona tam vlastně ta čísla často ani ještě vůbec nejsou, protože ten projekt ještě nic neprodává. Ty mé investice jsou v řádu milionů, nejnižší byla kolem jednoho milionu, nejvyšší asi kolem dvanácti. Takže to pro mě nejsou rozhodně malé částky. Ale určitě to hodně na té pocitové úrovni dělám. Vždycky je tam sice nějaká analýza, ale finální rozhodnutí vychází opravdu často z pocitu. I když analýza říká, že je všechno v projektu super, tak může přetrvávat nějakej špatnej pocit, ani často nevíte z čeho. Do takového projektu pak nejdu. A vychází to. Za ty poslední roky, kdy mám těch šestnáct sedmnáct investic, se většině projektů velice dobře daří. Některým úplně skvěle.
Jaké projekty se Martinovi Rozhoňovi v současné době vyplácí nejvíce? Proč se daří zrovna start-upu na menstruační prostředky? Jak se daří projektu virtuální reality z Holešovic a jak korona pomohla projektům telemedicíny a psychoterapie online? Celý Flashcast s Martinem Rozhoněm si poslechněte ZDE.
