Anglický producent, hudebník a skladatel rád kombinuje hudební styly nejen z různých částí světa, ale také z různých časových rovin. Důkazem jsou jeho kapely Afrocelt Sound System a také Imagined Village, která kombinuje anglický folklór s moderním zvukem. Simon je také hudebním ředitelem společnosti vyrábějící kosmetické přípravky, což je pro špičkového hudebníka vcelku neobvyklá pozice. „Většina společností si hudbu do reklam kupuje, ale filozofií našeho Lushe je vytvořit hudbu, která bude vycházet z našich kořenů. A to je i moje osobní filozofie, když skládám hudbu pro své koncerty,“ usmívá se Simon Emmerson.
Afro Celts jsou často spojováni s world music, což je žánr inspirovaný lidovou hudbou z různých částí světa. Vy se tomu označení ale bráníte. Proč?
Hudbu z jiných částí světa jsem bral vždy jako inspiraci k tomu, co jsme s kapelou dělali. Pracoval jsem s nahrávkami z Afriky, z Řecka, se staroanglickou hudbou, s keltskou hudbou… Pokud se chcete inspirovat hudbou odjinud, musíte spolupracovat s tradičními hudebníky. Na prvním albu Afro Celt Sound System tak spolupracovali hudebníci ze skupiny senegalského zpěváka Baaba Maala a irští muzikanti. Podobně to bylo s Imagined Village. Spolupráce Martina Carthyho, Elizy Carthyové a Sheemy Mukherjee fantasticky fungovala.
Hudba je svoboda, která sbližuje, boří zdi a překračuje hranice. A to je v kostce to, co já jako hudebník dělám.
Vznikla nová hudba, nová kultura, jejíž síla pramení právě z jejích různorodých kořenů. I v Afro Celts se to všechno ideálně potkalo. Jako kapela tedy vzdáváme hold tradicím, ale nesnažíme se jen přehrávat tradiční motivy, ve skutečnosti vytváříme něco nového, originálního.
Na posledním počinu Afro Celts, albu Flight, jsou africké prvky mnohem zřetelnější než ty keltské. Souhlasíte s tím, že inspirace Afrikou teď v Afro Celts převládá?
Ano, to byl tak trochu záměr. Vždycky jsem měl pocit, že N´Falyho (N’faly Kouyat, hudebník z Guineje, pozn. red.) tak trochu opomíjíme, že má pocit, že jeho slovo nemá váhu. Vznikl z toho mezi námi spor, který skončil až u soudu. Nemůžete mít kapelu s názvem Afro Celt Sound System, ve které nejsou afričtí hudebníci rovnocennými partnery. Takže ano, chtěli jsme vytvořit „africké“ album, abychom vyvážili všechny hudební vlivy. Teď na pódiu obrazně stojíme vedle sebe. Ani Johnny Kalsi (bubeník indického původu, pozn. red.), ani N´Faly nejsou v pozadí, jak tomu mohlo být v minulosti.
Johnny Kalsi na mě nikdy nepůsobil jako někdo, kdo je v kapele jen do počtu. Koncert Afro Celt Sound System jsem naživo viděl dvakrát v životě a Johny vždy působil jako někdo, kdo tu show táhne.
Skvělé, já jsem přitom vzadu naprosto spokojený. Je to jako ve fotbale. Máte útok a máte obranu, každý má své místo a dohromady to celé prostě funguje. Myslím, že to je to, co je na Afro Celts atraktivní. Jak Johnny, tak N´Faly pochází z prostředí, ve kterém je hudba nedílnou součástí každodenního života. Svatby, pohřby, narození nebo úmrtí – hudba je oslavou života a určitá míra extroverze k tomu patří.
Imagined Village je pro mě naopak anglická lidová hudba v moderním hávu. Vypráví příběhy, které tvoří spojnici minulosti a přítomnosti. Jaká byla myšlenka za jejím vznikem?
První album Imagined Village bylo kompilací nahrávek anglických skupin. Baaba Maal mi kdysi řekl, že pochopit své kořeny je nesmírně důležité, a to album pro nás bylo právě cestou za poznáním vlastní historie. Nemá smysl se pokoušet tvořit světovou hudbu, aniž byste znali své vlastní kořeny. Ty mé jsou v anglické lidové hudbě.
Eliza McCarthyová se už léta diví tomu, proč lidé tyto písně ignorují. Takže jsme tvořili album vycházející z anglické lidové hudby, ale reflektující celou anglickou společnost. Trochu nepřesně se tomu říká multikulturalismus. Kytarista a zpěvák Billy Bragg napsal knihu Progressive Patriot, jejímž námětem je hrdost na to být Angličan, ale zároveň schopnost překročit stín rasismu a existovat v současné společnosti.
To je dobrý název knihy…
Je. Když kniha vznikala, byl velmi vizionářský. Patriotismus se pro mnoho z nás stal součástí osobnosti a to je dobře. Je důležité, aby lidé byli na svou zemi hrdí. Britské ostrovy jsou směsicí kultur, tak jsem byl vychován. Ale nechtěl jsem záměrně nahrát multikulturní album, prostě jsem jen nahrál album s přáteli, kteří pochází z jiných kultur než já. Stalo se to naprosto přirozeně.
Simon Emmerson
Anglický hudební producent, kytarista, DJ, hudební ředitel společnosti Lush a zakladatel skupiny Afro Celt Sound System. Jeho dalším hudebním projektem je The Imagined Village, na němž spolupracuje mnoho umělců z oblasti lidové hudby. V roce 1995 byl Emmerson nominován na cenu Grammy za svou producentskou práci na albu Firin' in Fouta skupiny zpěváka Baaba Maala. Na začátku své kariéry byl pod pseudonymem Simon Booth členem skupin Working Week a Weekend, hrál na kytaru na debutovém albu Everything but the Girl's Eden a produkoval desky pro Baaba Maala a Manu Dibanga. Emmerson je mimochodem vášnivým pozorovatelem přírody a ptáků.
Než vznikla kapela Afro Celts Sound System, keltská hudba už byla ve světě pojem. Existovali The Clannad, Riverdance a další. A speciálně v Americe získávala keltská hudba třeba i platinové desky. V Americe jsme odstartovali na vlně elektronické hudby spolu s Chemical Brothers a Underworld. Vůbec jsem nepočítal s tím, že Afro Celts budou taková věc. Hudba Imagined Village je spíš hudba pro tělo i mysl, ale to není špatně. Ty dvě kapely se doplňují.
Chtěl bych se také zeptat na vaši práci pro Lush. Jak jde hudba s jejich filozofií dohromady?
Když si mě Mark (Mark Constantine, zakladatel společnosti, pozn. red.) našel, netušil jsem, že Lush existuje. Vždycky říkal, že chce pracovat s lidmi, kteří mají vizi, a nezajímalo ho, že v tom oboru nemám naprosto žádné zkušenosti. Na vystoupeních Imagined Village dostal nápad, že otevře síť lázní, ze kterých bude anglickost sálat, tak jsme na té myšlence začali pracovat a zjistili jsme, že hudba Imagined Village s jeho představou úplně koresponduje.
A děly se úžasné věci. Jedna z prvních písní Imagined Village se jmenovala Spacegirl. A Lush dal stejný název jedné z variant šumivých koulí do koupele, která se nakonec stala nejprodávanější. Lush byl průkopníkem spojení hudby a produktu, které pak následovali další, například Burberry. Je složité to popsat, nejlépe to asi vystihuje slovo synergie.
A na čem pro Lush pracujete teď?
Poslední věc, kterou jsme dělali, měla pracovní název The Renaissance Spa. Je to procedura, která je úzce spjatá s renesanční hudbou. A také jsem zaslechl, že příští rok možná proběhne Lush festival. Ale právě se hrabeme z lockdownu, uvidíme, co bude dál.
Hudba, jak ji vnímám, je multismyslový zážitek. Klasické Lush produkty jako šumivé koule do koupele, koupelové soli a další totiž umožňují zažít, ucítit nebo se dotknout něčeho příjemného a hudba ten pozitivní prožitek umocňuje. V roce 2015 jste pracoval na projektu Experimenter, který se toto všechno pokusil propojit. Jak jste byl s výsledkem spokojen?
To byla skvělá zkušenost a získal jsem za to také cenu Bafta. Na to jsem velmi hrdý. Hudbu skládal Simon Richmond, dávali jsme si opravdu záležet, aby ladila s obrazy ve videu. Hudba sytí duši mnoha způsoby – může mít i podobu vůně nebo specifického tvaru. Takže když pracuji na nějakém klipu, a ten se povede, je to mnohem víc než jen dobrá hudba a hezké obrázky.
Je to mnohem hlubší, duchovní prožitek, který se ve výsledném díle zhmotnil. Lush je pro mě jako dětské hřiště, na kterém si můžu podle libosti hrát. A jako neprozkoumaný vesmír, který mohu objevovat. Myslím, že ten pocit má původ dávno v minulosti, kdy jsme ještě byli s přírodou úzce spojeni. Pod tíhou lockdownu se k tomu spojení lidé vrací a filozofie Lushe s tou myšlenkou také souzní.
Tento rozhovor měl původně být o byznysu, ale mám pocit, že mluvíme spíš o filozofii.
Já myslím, že by na mě byl Mark opravdu pyšný. Jeho totiž více než produkt zajímá právě ta filozofie, která za jeho vznikem stojí. Takže by asi byl naopak opravdu zklamaný, pokud bychom tady seděli a nemluvili o ničem jiném než o produktech a prodeji. Lush je neuvěřitelně kreativní místo a Mark se o výběr těch správných lidí zasloužil velkou měrou.
Když jsem ho poznal, myslel jsem, že podniká v řetězci supermarketů. Myslel jsem, že po mně chce, abych psal hudbu pro supermarkety. Tak naivní jsem byl. Ale během těch sedmnácti let, co spolu pracujeme, jsme vytvořili něco, co dalece přesahuje hranice product placementu. A já si nesmírně vážím toho, že jsem u toho mohl být.
Zmíním teď tři Lush bestsellery. Poradíte mi, co mám poslouchat, až je budu používat? První je Intergalactic bath bomb.
To je takové dítě Spacegirl bath bomb. Mrkněte na animaci na YouTube. Takže cokoliv z alba Spacegirl je vynikající hudba. Má evokovat cestování do vesmíru a dalekých galaxií. Spacegirl je vesmírné CD.
Scrubby body butter.
O tom jsem přemýšlel. Lázeňské procedury jsou o hýčkání a rozmazlování těla. Na albu Comforter máme skladbu Move On Up, což je cover originálu Marvina Gaye. Tu mám asi od Marvina Gaye ze všech nejraději. Takže to, nebo cokoliv z alba Comforter, to je celé o hýčkání a rozmazlování.
A poslední: Mask Of Magnaminty
Tady bych se vrátil k našemu prvnímu albu a současně první proceduře SensAsia. Začal bych skladbou First Light, potom bych si pustil First Lied nebo Peace, Love and Harmony, to je jedna z mých nejoblíbenějších. Takže tyto nebo cokoliv z toho alba.
Našel jste se v produktech i filozofii Lush?
Jednoznačně. O tom bych mohl mluvit hodiny. V době, kdy byl brexit horké téma, jsme na nahrávku na albu Flight pozvali skvělý uprchlický sbor. Nejlepší hudba vzniká v otevřených, tolerantních společnostech. Proto také totalitní režimy první zasahují proti muzikantům – hudba a svobodná mysl jsou totiž neoddělitelné. Hudba je svoboda, která sbližuje, boří zdi a překračuje hranice. A to je v kostce to, co já jako hudebník dělám.
Simone, mám poslední dvě otázky. Zaprvé: Je šance, že v budoucnu ještě někdy uvidíme Afro Celt Sound System v původní sestavě s Jamesem McNallym a Martinem Russelem?
Absolutně žádná. Už nikdy, z etických důvodů. Co předvedli u onoho výše zmíněného soudu, bylo nehorázné. Nechci to pitvat. Možná někdy v budoucnu. Svět by si měl uvědomit, že spousta muzikantů afrického nebo asijského původu je v porovnání s jinými stále pouze v pozici placeného baviče, není s nimi jednáno jako s umělci.
Máte do budoucna nějaký sen, co se týká hudební spolupráce?
Mám, několik. Ale ještě o nich nechci mluvit, abych to nezakřikl. Pokud se to povede, budeme mít na novém albu fakt velká jména.
Reklama
foto: se svolením Simona Emmersona, zdroj: Afro Celt Sound System, Simon Emmerson
