Chce zvelebit prostředí, ve kterém žije, a těší ho, když ho někdo následuje. Na střeše Lucerny chystá výstavu i řadu drobných akcí. „Od dubna budeme mít otevřeno pravidelně několikrát do týdne,“ říká Ondřej Kobza, kavárník, aktivista a tak trochu rebel.
Začínal ve vršovickém prostoru Café V lese, ráji místních hipsterů i méně či více alternativních kapel. To samé, ale ve větším nabízí i v prostoru Cefé Neustadt u Karlova náměstí. K pražské náplavce se přiblížil s podnikem Bajkazyl.
Jak dělám tu střechu Lucerny, tak to jsem viděl v New Yorku, tak to vlastně pro mě zahraniční inspirace byla.
A teď se stal i tak trochu náplavou. Převážně totiž pobývá na hradě Pirkenštejn v Ratajích nad Sázavou. Co hradního pána (i když má i hrad jen v pronájmu) pořád láká a baví na Praze a na zalidňování zdánlivě nezalidnitelných prostorů?
Zanedlouho to budou tři roky, co na vaši kavárnu Café V lese zaútočili vandalové a posprejovali vám ji barvou. Vzpomenete si na to ještě?
Nepovažuji to za tak zásadní událost, na kterou bych nějak vzpomínal. Vlastně ani pořádně nevím, kdo to udělal. Vypadalo to, jako by šli okolo nějací fotbaloví fanoušci, kteří se jen na kavárně vyřádili.
Spreje na kavárně po třech letech Ondřeje Kobzu netrápí. I nadále je (Ondřej i kavárna) hate free
Takže si nemyslíte, že to mělo něco společného s tím, že jste měl na kavárně nálepku HateFree Zone?
To zas asi úplně ne. Byli jsme nějakým způsobem viditelná kavárna.
Zažil jste od té doby něco podobného?
Ne, vůbec. Není to pro nás vůbec zásadní téma. Tehdy, když jsem nevěděl, co a kdo to udělal, tak to asi důležité bylo, ale teď už ne.
Útok na vaše kavárny ale nebyl první, který se týkal vaší osoby. Když byl znovu zvolen Václav Klaus prezidentem, dostal jste od jeho příznivců na vámi uspořádaném happeningu „naloženo“. Co se tam tenkrát stalo a tušíte proč?
To byla spíš taková potyčka, než že bychom se vyloženě porvali. Je to už poměrně dávno a byla to spíš náhoda, než že by si na mě někdo počkal a chtěl si se mnou něco vyřizovat. Obecně tyto události považuji za něco, k čemu už se vůbec nevracím. Je to zkrátka minulost.
Ptám se na to proto, jestli se vám nezdá, že česká společnost za posledních deset či patnáct let poněkud zhrubla.
Já si to nemyslím, rozhodně nepociťuji, že by naše společnost nějak zhrubla.
Vy jste mimo jiné známý tím, že aktivně měníte veřejný prostor. Hlavně v Praze. Inspiroval jste se někde v zahraničí?
Napůl ano, napůl ne. Člověk to začne dělat tak nějak spontánně, třeba i díky akci Zažít město jinak. Pramení to z takové odvěké touhy lidí utvářet ten prostor, ve kterém žijí. Teď se tomu říká veřejný prostor, ale je to vlastně jen místo, kde žijeme. Takže jde vlastně o nějaké zamyšlení nad tím, co bychom pro to společnými silami mohli udělat, jak to zpříjemnit.
Poeziomat se jmény předních českých autorů. Zažít chvilku poezie můžete na náměstí Míru
Mně to přijde přirozené, říct si, co v tom místě můžeme udělat. Akorát když to takhle vyslovíte, tak to zní až moc vznešeně. Možná tady jak dělám tu střechu Lucerny, tak to jsem viděl v New Yorku, tak to vlastně pro mě zahraniční inspirace byla.
Myšlenka využít veřejný prostor je určitě ušlechtilá. Jenže ty představy, jak to udělat, se mohou lišit? Bojujete s tím, že to chce mít každý jinak?
Samozřejmě. Vezměte si, když se někde postaví nějaká socha, tak také způsobí spoustu kontroverzí. Znakem všeho, co se umístí do veřejného prostoru, je, že to vyvolá protichůdné reakce. Bez toho to ani udělat nejde. To by muselo být něco univerzálního typu "peníze zdarma", aby to potěšilo všechny. Jde hlavně o to zaujmout nějakou podstatnou část lidí.
Když byla řeč o inspiraci, myslíte, že i vy inspirujete další lidi k tomu, aby měnili veřejný prostor okolo sebe?
Nevím, jestli je inspiruji v tom, aby měnili veřejný prostor, ale třeba v tom, aby se zajímali o dění a něco udělali, když se jim něco nelíbí. Tak to asi ano. Musím říci, že už mi trochu docházejí síly, a tak mě vždycky potěší, když se dozvím, že někdo něco v tom prostoru zrealizoval.
Ondřej Kobza (1979)
Vyrůstal v Ústí nad Orlicí, kde si už v 16 letech pronajal klubovnu dobrovolných hasičů a začal tam dělat rockotéky. Během (neúspěšných) studií teologie a politologie přesídlil do Prahy, kde si v Krymské ulici založil kavárnu Café V lese. Kobza v hlavním městě také poprvé na ulici umístil piáno. Další kavárny (a piána) následovaly - Bajkazyl na Náplavce nebo Café Neustadt Na Karlově náměstí. Jeden čas měl vlastní kavárnu i v rodném Ústí nad Orlicí. (zdroj: Český rozhlas)
Ona je to samozřejmě činnost bez nároku na nějakou finanční odměnu, ani město to zpravidla nepodporuje, takže je to opravdu dost náročné. Já jsem třeba za tu dobu dostal minimum grantů, opravdu mě tedy potěší, když se dozvím, že se někomu něco podařilo zrealizovat.
Tak třeba Dominik Feri je asi takový váš následovník, když rozmístil v Teplicích několik klavírů…
Jo, tak to bylo asi na jeden den, ne?
Jeden den hrál, ale ty klavíry tam zůstaly.
No tak to je určitě pozitivní počin.
Když už jsme u politika, tak pojďme k politice. Jste spokojen s tím, jak v Praze dopadly loňské komunální volby?
Abych řekl pravdu, tak to vlastně ani moc neřeším. Vzhledem k tomu, že jsem od žádné předchozí koalice, která vládla na magistrátu, žádnou podporu neměl, vyjma slovní, tak je mi tak trochu jedno, kdo tam je teď. Ale jsem v očekávání, co současná koalice předvede.
Vy sám jste neuvažoval, že byste šel do politiky?
Zatím vůbec.
Proč?
Já raději řeším konkrétní drobné věci než nějaké komplexní problémy toho města.
Jaké konkrétní věci máte v řešení právě teď nebo v nadcházejících týdnech či měsících?
Teď zatím ještě máme střechu Lucerny uzavřenou. Ale od dubna plánujeme, že bude otevřena dvakrát třikrát do týdne. Budeme tam mít výstavu o rodině Havlových, jak stavěli Barrandov a filmové ateliéry, Lucernu a tak dále. Bude tu spousta dobových fotografií. Samozřejmě bude probíhat i řada drobnějších akcí, ale stěžejní bude právě tato výstava. A opravdu, na rozdíl od let 2017 a 2018, budeme mít střechu Lucerny otevřenou pravidelně.
foto: Profimedia, zdroj: Střecha Lucerny
