Pěkných pár let za sebou jsme na přelomu června a července odjížděli s kamarády na loď do Chorvatska. Romantická část mé duše se při těchto výletech vždy napájela atmosférou večerních marín, skromně osvícených lodí pohupujících se na vlnách zkrocených hrází přístavu a také vůní dobrého ginu.
Letos jsem se pokusil o vzpouru ještě během příprav na cestu. Navrhl jsem totiž jiné pobřeží. Chorvatské ceny už mi nepřipadaly jen vysoké, ale jednoduše bláznivé. Vzpoura byla ovšem potlačena a já zůstanu v Praze. Jak stráví Pražák volné dny ve městě? Bude to taková výprava Rychlých šípů do Stínadel. Nebo v mém případě jen samotného Rychlonožky, neb ostatní chlapci budou v klubovně na Jadranu.
Zastávka u Xaviera
Chci objevit novou kulturu. Celý rok si vypisuju tipy na výstavní síně, galerie, kde se něco děje. Zajdu si do kina. A nemyslím tím obří sály v nákupních centrech, kde vás od sledování filmu ruší chroupání předraženého popcornu, ale do nějaké té jeho skromnější podoby, kde třeba ještě vržou židle.
Chci zažít zase ten bezstarostný pocit, kdy nikam nemusíte, můžete si dát ve stínu jedno točený a pak další, sledovat řeku a lidi kolem.
Chtěl bych se podívat do kostela sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, snad se najde chvíle, kdy budu moct být aspoň chvilku sám u obrazu Smrti sv. Xaveria (v zimě jsem si totiž poslechl audioknihu Svatý Xaverius od Jakuba Arbese a ta mě natolik okouzlila, že se chci stát účastníkem toho příběhu). Aspoň na chvíli.
Když nikam nemusíte
Zajdu na Vyšehrad. Jednak kvůli sentimentu, neb tam malého Káju vodil děda na procházky, a pak na protest, protože druhý Hrad pražský je obsazen lidmi, ke kterým se mi na návštěvu nechce. Opiji se odpoledne na zahrádce. Chci zažít zase ten bezstarostný pocit, kdy nikam nemusíte, můžete si dát ve stínu jedno točený a pak další, sledovat řeku a lidi kolem. Číst si a s přibývajícími půllitry přestat pomalu chápat význam textu, tak knížku zavřít a dělat, že přemýšlím nad přečteným.
Budu se víc věnovat věcem, které mi dělají radost, přátelům, kteří nejsou klienti, knihám, které se mi hromadí u nočního stolku, a městu, které je tak zajímavé, když si dáte tu práci a trochu ho poznáte.
Ve skutečnosti si budu hrát a odhadovat, co to je za lidi, kteří sedí u vedlejších stolků. A tipovat, zda se večer spolu vyspí či ne. Budu hledat nové kavárny. A pečlivě hodnotit: místo, kafe, obsluhu, sladkosti, jaké mají noviny a jestli mi neřeknou, že nemají pomerančový džus, ale jen fresh za devadesát korun.
Kubánsko-mexický závan
Zajdu si do svého oblíbeného kubánského baru hned v pozdním odpoledni při otvíračce, kdy tam ještě nikdo není, dám si sedmileté Varadero a budu poslouchat barmanky a barmany, jak se baví o minulé noci. Půjdu nakupovat doutníky, protože mám poloprázdný humidor a ty ušetřené peníze za Chorvatsko. A přitom projdu adresář a zavolám někomu, schůzku s nímž odkládám měsíc co měsíc, protože z něj není žádný užitek, a pozvu ho do mexické restaurace v Americké, snad bude hezky, budeme moct sedět venku a jen tak vést řeči.
Naši předkové objevovali a dobývali zemi ze sedla koní, otcové milovali svoje auta a dnes to vypadá zase na koloběžky.
A až ten týden skončí, tak si slíbím, že zpomalím, budu se víc věnovat věcem, které mi dělají radost, přátelům, kteří nejsou klienti, knihám, které se mi hromadí u nočního stolku, a městu, které je tak zajímavé, když si dáte tu práci a trochu ho poznáte.
PS: Popravdě se chci ještě svézt na té zelené koloběžce. Jednak abych naštval Zdeňka Strnada, až se na ní vyfotím, a pak – každá doba má svoji dopravu. Naši předkové objevovali a dobývali zemi ze sedla koní, otcové milovali svoje auta a dnes to vypadá zase na koloběžky. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to asi tak jediné, co s tím můžeme dělat. Jel jsem v Etiopii na oslu do kláštera, kde mají klíče od nebe. Tak tohle snad dám taky.
foto: Shutterstock
