Aaron Günsberger: Praha má být hrdé město, ne Disneyland pro lowcost turisty

Před jednou z nejúspěšnějších košer restaurací stojí jeho motorka Harley-Davidson, na které se fotí s červenou kšiltovkou s nápisem „Make Josefov jewish again“. Voda v restauraci se podává v lahvích s nápisem Star of Davidson. Podnikání má ostatně Aaron Günsberger, židovský restauratér z Josefova, v krvi. Už jako kluk se věnoval obchodování. Tehdy ovšem s rybičkami.

„Narodil jsem se na sídlišti a nevynechal jsem jedinou příležitost se poprat, takže moje rozumná maminka došla k tomu, že když budu mít příliš volného času, skončí to špatně,“ říká drobný a přátelský chlapík s dobrosrdečným úsměvem a očima, kterýma vás prokoukne na první dobrou.

„Založili jsme jednu z prvních akvaristik v Čechách, tam jsem dělal brigádu za 15 korun na hodinu. No a pak mě maminka seznámila s italským obchodníkem, který dodával pro akvaristiku vybavení. V té době, po revoluci, tady nic podobného nebylo. Tak jsem od něj bral akvaristický vybavení a splácel to dodáváním rybiček, Česká republika byla tehdy v pěstování a prodeji akvarijních ryb velmi dobrá.“

I přes maminčinu snahu ve vás ale fighterská mysl zůstala, když jste založil značku sportovního oblečení Günsberger…

Bojového ducha mám pořád. Jsem důchodce, ale dělám bojové sporty – thajský box, MMA, trošičku jiu-jitsu, maličko krav maga... Chodil jsem na tréninky k Petrovi Macháčkovi, zakladateli MMA v Česku, a tehdy sem začaly pronikat značky jako Umbro nebo Champion. Naše rodina měla dlouhou tradici v textilním průmyslu, o který jsme díky Hitlerovi přišli, tak jsem si řekl, že jim přece musíme dokázat konkurovat. Chtěl jsem ukázat, že my Češi máme velice kvalitní manufaktury, velice kvalitní lidi a že dokážeme konkurovat i těmhle zahraničním firmám. Udělal jsem ale klasickou začátečnickou chybu – všechno jsem chtěl dělat sám.

Náckům jsem se tedy posmíval: Vy jste ale árijci! Máte džíny od žida Leviho Strausse, mikinu Günsberger a ještě blbý kecy.

Abyste se udrželi na špičce, musíte dělat nové kolekce čtyřikrát do roka. A na to potřebujete dobrý tým. Známí tenkrát zakládali firmu Kenvelo, ti šili v Číně a měli miliardové obraty. Já všechno šil u nás v Aši. A ještě teď, po 30 letech, se mi ozývají lidé, že to nosí. Logicky jsme nemohli dlouhodobě uspět, protože když chlapovi vydrží mikina tak dlouho, nemá důvod si kupovat novou.

Vaše modely tehdy paradoxně kupovala hodně neonacistická scéna. Uvědomovali si, že kupujou židovské oblečení?

Neuvědomovali. Nosili to tehdy dokonce i přední neonacísté. Já se jim posmíval: „Vy jste strašní árijci. Máte džíny od žida Leviho Strausse, máte na sobě Günsberger čepici a mikinu a máte tady blbý kecy...“ Byl to ale jeden z důvodů, proč jsem s výrobou sportovního oblečení přestal - nepřál jsem si, abych byl s těmito lidmi jakkoliv spojován. 

Jak jste se dostal k restauratérství?

Já jsem se ještě při škole angažoval v židovské obci. Zemský rabín Sidon mě okolo roku 1992 oslovil, že jsem šikovný obchodník, jestli bych nezačal do Prahy dovážet košer potraviny pro potřeby komunity. Tehdy jsme zrovna s Martinem Šmokem, který pracoval pro Šoa fundation, jeli pro židovské děti do Antverp. Při té příležitosti jsme přišli do krámu a zjistili, že košer houska a párky stojí tolik, co tady celá výplata. Takže jsem přijel zpátky do Čech a říkám panu rabínovi Sidonovi, že při těch cenách by tady všichni umřeli hlady. Párky stály na začátku devadesátých let 200 korun! Houska, co používáme na šábes, stála 80 korun. V té době úplně nemyslitelné ceny.

Tak já jsem říkal: Co kdybychom to vyrobili v Čechách? Začali jsme s košer potravinami, přidal se košer catering a nakonec tedy restaurace – a to chtěli ještě hotel, ale do toho už jsem nešel. Měli jsme úžasnou lokaci na Staroměstském náměstí, ale to už bych děti neviděl asi vůbec.

Dá se košer cateringem uživit?

Obecně ne. Poptávka v Čechách je po košer jídle hodně malá. Ten byznys tady není jako v cizině, ale my už máme dlouhou tradici. Jedna malá restaurace se stabilně uživí, to ještě pořád jde.

Před chvílí jste mi ukázal čepici „Make Josefov jewish again“. Děláte tedy dnes kromě restauratérství také módní doplňky?

Tahleta čepice není módní doplněk. Já jsem docela známý kritickým postojem k činovníkům pražské židovské obce, a proto jsem před dvěma lety kandidoval do předsednictva. Ta čepice byla součástí kampaně. Předlohou mi byla čepice, kterou tehdy použil v kampani Donald Trump, a já si řekl: když může Donald, tak já taky. Kolem té čepice se vytvořilo docela velký haló, lidi ji po mě i po takový době pořád chtějí. Což mě samotného udivuje, ale protože z prodejů čepice sponzorujeme aktivity mladých židovských sportovců, vyrábíme ji pořád dál.

Co vám na představitelích židovské obce v Maiselově ulici nejvíc vadí?

Nechci být jen kritický. Spoustu věcí udělali velice dobře, například uchování historického odkazu, ekonomická stabilita, péče o seniory nebo vybudování židovské školy. Když to porovnám s činovníky státní správy určitých částí Prahy, tak je to nebe a dudy. Problém je, že není všechno jenom o penězích, o kamenech a o domech. Této obci (říkám jí MA18, podle Maiselovy ulice) se nepodařilo zaměřit se na budoucnost – židovství v jakékoliv formě má hodně chabé vyhlídky na pokračování.

Když se projdete po Josefově, tak tady najdete bambilion turistů, žida, pokud nezakopnete o mě a moji motorku, toho nepotkáte. 

Vedení, které tady bylo, mělo prioritu starat se o lidi, kteří přežili holocaust. Což je naprosto v pořádku, ale při té obrovské péči o přeživší se prostě zapomnělo na budoucnost. V Praze jsou židovské školy, ale děti si po vyučování jdou sednout do Starbucksu, místo aby zašly na obec. Mladá generace o tyhle věci nemá vůbec zájem. Radši budou sedět na Instagramu, na Facebooku.

To ale těžko klást za vinu jen činovníkům obce…

To samozřejmě ne. Může za to Hitler, můžou za to bolševici… Ale od revoluce už uplynulo 30 let, my máme muzeum, synagogy, ale židovský život je úplně mrtvý. Uvedu příklad. Když jsem přiletěl do Ameriky, můj obchodní partner mě vyzvedl na letišti, vezl nás židovský taxikář, jedli jsme v židovské restauraci, chodil jsem k židovskému holiči. Komunita rovná se sounáležitost. Fungujou tak Vietnamci, Číňané, všude po světě tak fungujou židi – jen v židovské Praze to je jinak.

Jaká je vaše ideální představa, jak by to v pražské židovské komunitě mělo vypadat?

Mělo by to fungovat tak, jako všude jinde. Židovská obec v Praze má poměrně velký rozpočet, zaměstnává hodně lidí, potřebuje spoustu věcí – tyhle zakázky by se měly dávat členům komunity. Když vypíšu výběrové řízení a dostanu deset nabídek od dodavatelů a jeden z nich bude člen mé komunity a bude splňovat všechna ta ostatní kritéria, tak dám preference jemu. Zaprvé, on si vydělá, zadruhé, on se o tu zakázku bude muset starat, tudíž přijde do kontaktu s lidmi a obec začne žít a fungovat. Bohužel to tak nefunguje a má to své důsledky. Já jsem měl dlouhá léta klapky na očích a myslel jsem si, že tenhle problém se týká jen tady Maiselovky. Ale mezitím jsem zestárnul, sešel jsem se s lidmi, katolíky, protestanty, třeba i muslimy a ten problém mají úplně všichni. Po celém světě.

Když se projdete po Josefově, tak tady najdete bambilion turistů, autentického lokálního žida, pokud nezakopnete o mě a moji motorku, toho tam nepotkáte. Turisté na Josefově mohou navštívit židovské muzeum, které je dnes pouze muzeem a nikoliv živoucím organismem. Maiselova synagoga, Španělská, Pinkasova, Klausova, budova pohřebního bratrstva a hřbitov... Teoreticky funguje jenom Staronová a Jeruzalémská synagoga. Je to tady jako skanzen. Ale vy byste měl přijít do ghetta a tam najít židovského řezníka, židovského pekaře, měl byste tam najít krámek se šperky, kožešiny, diamanty, textil - prostě ty domény, ve kterých byli židé dobří a byla to jejich tradiční řemesla. Tohle všechno ta obec mohla ovlivnit. Když nám Praha 1 nabízela prostory, já se nabízel, že zajedu do Londýna, Antverp a Paříže (což jsou velká židovská centra v Evropě) a obchodníky ze zahraničí seženu. Oni byli šťastní, že tu můžou něco otevřít! Jenže neotevřeli. Ten Josefov by dnes vypadal úplně jinak. Dneska tam máme Vietnamce, Bulhary, Číňany, Indy s podvodnými směnárnami, rumunské kapsářské gangy, Turky, trdelník… Je to nechutný Disneyland. Aspoň že pandy si k nám netroufnou.

Zmínil jste židovského řezníka. Nebojíte se, že by s tím mohl být teď problém s ohledem na zákon o rituálních porážkách?

V té hysterii je částečně antisemitismus a částečně neznalost. Pokud se košer porážka dělá správně, je mnohem humánnější než ta normální. Poptávka po tom mase byla velká a lidé jsou za to ochotni platit horentní sumy. Je pro ně důležité vědět, odkud maso pochází, jak se se zvířetem zacházelo. Pokud by tady vzniklo košer řeznictví a někdo ho vedl dobře a s láskou, nestal by se z něj třeba milionář, ale uživil by se velmi slušně. Bake Shop také původně založila židovská paní a ta pekárna funguje jako blázen. A zase vytváříte pracovní pozice a rozvíjíte komunitu. Ale když si nenecháte poradit, tak to prostě umře, jako to umřelo tady u nás.

Zkusme se rozhlédnout trošku za hranice Josefova. Jak se vám líbí současná podoba centra Prahy?

Praha 1 je opravdu tragédie. Je mi z toho opravdu a upřímně na zvracení. Nechápu, proč má na Staroměstském náměstí běhat dvěstěkilová panda, nevím, proč tady jezdí ti pseudoveteráni s řidičákem na traktor… Stačila by jedna jediná akce, aby je státní policajti zastavili, sebrali jim techničáky a poslali je na technickou – vyřízeno. Další „nádherou“ jsou pivní vozítka beerbike – projede jich tu deset za hodinu. O koloběžkách a skútrech, jezdících po chodníku a v protisměru, ani nemluvě. Bohužel tu jsou všude kamery, jinak bych to s nimi řešil úplně jinak…

Je to opravdu tragédie a je to jedna z věcí, proč se tady prostě nedá bydlet. Můžou na mě ti politici řvát, jak chtějí. Celá léta na to prděli, zajímali se pouze o svůj profit, a takhle to dopadlo. V centru už ani nebydlí lidi. Taky kdo by tu bydlel, když tady nejsou ani žádné potraviny kromě drahé Žabky a o nájmech je už úplně škoda mluvit. Je to mimo jiné důsledek nulové regulace turismu.

Ale z turismu přece mají Praha a Pražané příjem.

Praha a její obyvatelé z toho příjem samozřejmě mají. Problém jsou obrovská kvanta těch turistů, kteří Prahu pouze vybydlují. Do Prahy přijedou davy Asiatů, kteří se ale ubytují v Asiaty vlastněném hotelu, nají se v restauracích vlastněných Asiaty, koupí si dotovaný lístek za 24 korun na metro a vrátí se zase domů. Veškerý profit jde do jejich mateřské země, a my jako daňoví poplatníci za ně zaplatíme amortizaci veřejné dopravy, veřejných prostranství a veškeré infrastruktury. Jediný, kdo vydělá, jsou asijští podnikatelé a jejich vlády. Nám zůstane ošoupaná a poničená Praha, jejíž revitalizaci zaplatíme my, z našich daní.

Takže potřebujeme „jiné“ turisty?

Přesně tak. A netýká se to samozřejmě jen Asiatů. Problémem jsou i lowcostoví turisté z Evropy, kteří sem přiletí za 30 eur, pijou plechovky piva u Vltavy a pak spí načerno v AirBNB. Na ulici je uřvanej bordel, regulace je namístě. Prostě je zapotřebí si uvědomit, že Praha není Bangladéš. Jsme jedno z nejhezčích měst na světě, jsme ve středu Evropy a máme svoji hodnotu. A za tu hodnotu je zapotřebí prostě zaplatit. Když přiletím do centra Paříže, tak to stojí nějaké peníze. To samé Londýn. Prostě mám pocit, že Praha to dlouhá léta neřešila, nevážila si sama sebe. Ale tyhle věci se dají vyřešit a mám pocit, že dnes se magistrát aspoň snaží. Ale chápu, že po tolika letech je to strašně náročný úkol.

Jakou Prahu byste si přál?

Mně by pro začátek stačilo vyplenit ten šlendrián, což je práce určitě na 10 až 15 let. Praha je hodně zelené město a zeleně by jí slušelo ještě víc. Chtěl bych, aby Praha byla hrdé královské město a ne Disneyland pro turisty.

Reklama

foto: Michaela Cásková, zdroj: Kosher Restaurant King Solomon