Ostrá tužka Karla Křivana: Pražský syndrom domácího turismu

V létě by byla Praha příjemné místo, kdyby se do ní nenahrnuli turisté. „Co bychom pro turisti neudělali,“ říkal už inspektor Ledvina, před nímž prý Praha neměla tajemství, ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Doba se změnila a "turisti" nám spíš lezou na nervy.

Třeba nás turistů zbaví ekoaktivisté, neboť, jak někde mudroval Matěj Stropnický, lidi moc zbytečně cestujou (vzpomínáte na paní Holubovou ve filmu Jára Cimrman Ležící spící: Doma bude, už se narajzoval dost), prý je ekovstřícně trendy nelétat letadly... No a autem se do Prahy za chvíli nikdo nedostane a vlaky jsou u nás tak pomalé, že jimi těch turistů moc nedorazí. Tím bychom to mohli mít vyřešené.

Když přijedou jiní turisté než mejdanoví, změní se atmosféra i služby v centru Prahy.

Praha, nemajíc strategii ničeho, nemá ani strategii turistickou. Nevíme tedy, koho tady chceme uvítat raději, kdo je pro nás větším přínosem a proč. A zda je rozumné vyklidit centrum rozjíveným zájezdům, které pak potkáte v Lokále v Dlouhé, jak si dávají smažák ve svíčkové omáčce. Poblité a lidskými nedopatřeními jinak znečištěné části města jsou pak jen důsledkem této nulové strategie a šlendriánu těch, kteří mají město uklízet.

Chceme nemejdanové centrum?

Je to pořád stejný kruh. Když bude kulturní strategie města, budou zde zajímavé výstavy, přijedou jiní turisté než ti mejdanoví. Když přijedou jiní turisté než mejdanoví, změní se atmosféra i služby v centru Prahy. Když se změní atmosféra i typy služeb v centru Prahy, nebudou jezdit mejdanoví turisté. To není nic složitého. Napsat a prosadit.

Mají pocit, že město je vlastně jedna velká turistická atrakce a nemá jinou funkci než nabídnout panoramata k fotkám na instáč nebo fejsáč.

Pak tu máme ještě turisty tuzemské-venkovské, kteří se sem nahrnou (bůhvíproč) také v létě. Zatím jsem si povšiml tří jejich typů. Prvním jsou venkovští turisté plážoví. Ti jsou oblečení, jako kdyby byli na Mácháči nebo v Chorvatsku. Žabky, pestré kraťasy, havajské košile z Lídlu a takové ty taštičky přes rameno, které mají jen fotbalisté, v nich zasunutý mobil, který často zvedají a křičí do něj, že už budou brzo na hotelu, protože jsou právě u Muzea. Samozřejmě ve chvíli, kdy tramvaj zahýbá u Divadla na Národní. Ty budovy se prostě pletou.

Plážoví turisté se pohybují pomalu a rozvláčně, zdržují, kdekoli se objeví, a tváří se spokojeně. Mají pocit, že město je vlastně jedna velká turistická atrakce a nemá jinou funkci než nabídnout panoramata k fotkám na instáč nebo fejsáč.

Nevyslyšený světák

Druhý typ venkovských turistů jsou světáci. Bývá to rodinka, jejíž člen (zpravidla otec) už někdy v Praze byl, viděl ji v televizi nebo o ní slyšel vyprávět v autobuse cestou na šichtu. A ten pak rodince vysvětluje, kde jsou, co vidí, plus nějakou historku, kterak zde on něco hrdinského vykonal, nejspíše se tu vožral za strašný peníze, který by mu doma stačily na celý víkend i s velikonočním pondělím. Většinou nic nesedí, místo, čas ani příběh, ale děti si stejně prohlíží něco na mobilech a matka zpravidla ukončí otcovo vyprávění něčím důležitým jako: „Asi bude pršet.“

Město nějaké návštěvníky potřebuje. Nemělo by ale skončit jako turistický skanzen, a to ještě takový, jehož obsah si určují turisté sami.

Třetí variantou venkovských turistů jsou „jako doma“. Ty poznáte už podle toho, že v tramvaji sedí na sedadlech za sebou "vedle sebe", s nohama do uličky, takže se vy pořádně nemůžete držet, ale oni si mohou pěkně povídat, často o tom, „už abychom byli doma, tohle pro mě není“. Jsou vůbec imunní vůči pravidlům města, kterých si trochu citlivější návštěvník všimne, takže na jezdících schodech metra stojí vlevo, zastaví se těsně před tím, než na ně vstoupí, a netuší, že tramvaj má na přechodu přednost.

Město nějaké návštěvníky potřebuje. Nemělo by ale skončit jako turistický skanzen, a to ještě takový, jehož obsah si určují turisté sami. Na druhou stranu, když srovnávám pracovitost a odolnost nás Evropanů s lidmi z Asie, možná brzy budeme rádi, když v takovém skanzenu budeme moci za peníze Asiatů v turistickém průmyslu pracovat a pro čínské zájezdy předstírat živoucí město.