Zanedbané vnitrobloky? Je to tím, že se lidé neumějí domluvit, říká Bára Týcová

Monotónnost ulic nám dává zapomenout, že za hradbami domů existuje ještě jiná tvář našich měst. Území s velkým sociálním a environmentálním potenciálem, která však bohužel často zůstávají ležet ladem. Naštěstí mají pražské vnitrobloky své terapeuty, kteří pomáhají obnovit zašlou slávu těchto sdílených plácků mezi domy.

„Vnitroblok je místem, kde se mohou lidé setkávat, ale také ho využívat pro praktické účely. Mohou sem umístit popelnice, parkovací místa, šňůry pro věšení prádla... Může to být i místo pro aktivní odpočinek, jako je třeba zahradničení, pěstování, kompostování a všechny činnosti s tím spojené. Ale všechno záleží na lidech, kteří tam žijí, říká Bára Týcová ze spolku Bieno, který pomáhá vnitrobloky oživovat.

Dříve dvory fungovaly jako přirozená hřiště. V současné době jakoby trochu hledaly náplň. Také jejich obnově brání to, že vlastníků bývá víc, tudíž je často nejjednodušší nedělat nic.

Bára mi během našeho povídání v sídle firmy přímo na Václavském náměstí prozradila například to, jak taková revitalizace probíhá, jaké se během ní vyskytují problémy a jak se k této problematice staví město.

Máte nějaké statistiky, jaké procento vnitrobloků v Praze je zanedbaných a kolik z nich patří městu?

Bohužel ty výzkumy moc nejsou, takže vycházíme z jednoho, který je asi dvacet let starý, i když bude asi i dneska poměrně dost přesný. Až třetina Pražanů nebo obyvatel takových historických měst, jako je Praha, má možnost využívat vnitroblok a až 80 procent z těchto prostor je podvyužívaných nebo zcela zanedbaných. Samozřejmě je to dost subjektivní, ale za ty tři roky, co se tomu věnujeme, jsme viděli desítky vnitrobloků a jsem si skoro jistá, že se každý z nich mohl nějak zlepšit.

Vnitrobloky mohou být oázou klidu, říká Bára Týcová

Na to, jaký podíl vlastní město a městské části, zatím statistiky nejsou. Z naší zkušenosti je to většinou celá mozaika majitelů, kteří se dají vyčíst z katastru nemovitostí.

Proč jsou vnitrobloky v současnosti tak zanedbané?

Dříve měly větší využití, často v nich byly různé dílny, provozy, věšelo se tam prádlo, více si tam hrály děti, které neměly hřiště...

A notebooky.

Ano. Dříve dvory fungovaly jako přirozená hřiště dětí. V současné době jakoby trochu hledaly svou náplň. Také jejich obnově brání právě to, že vlastníků bývá víc, tudíž je často nejjednodušší nedělat nic a ta místa spí tedy i desítky let. Ale myslím, že i tato vnitřní území budou čím dál cennější, protože města trpí tím, že jsou přehřátá, zpevněná, zaplněná auty a dopravou, zato vnitrobloky mohou být oázou klidu.

Jak se k potenciálu vnitrobloků, zejména z hlediska adaptace na klimatické změny, staví město?

Docela dobře. Ve spolupráci s magistrátem přistupujeme k jakýmsi krokům, jejichž cílem je mapovat stav vnitrobloků i jejich potenciál pro uplatňování opatření, aby bylo město klimaticky stabilnější. Zvlášť v zastavěném vnitřním městě totiž není jednoduché umisťovat stromy a další zelené prvky.

Koukala jsem, že řešíte i hospodaření s dešťovou vodou…

Ano, to také. Třeba náhradu povrchů za propustné nebo polopropustné, zachytávání dešťové vody, to jsou často jednoduchá a levná opatření. Voda se může zachytávat třeba do sudu a pak se používat na zálivku. V řadě vnitrobloků jsou také studny, my jsme dvakrát opravovali jejich propustnost. U malých vnitrobloků se pak dá využít vertikální zeleň.

Praha a městské části každopádně umožňují spíš menší granty v rozsahu do 50 tisíc korun, kdy provedou prořez, kultivaci zeleně, takové ty praktické úpravy. Proto se třeba rádi pro inspiraci obracíme i do ciziny a přinášíme sem také jiné než finanční nástroje, kterými město může své občany motivovat, například ve formě soutěží, materiální podpory nebo konkrétními doporučeními.

Když se tedy někdo pro změnu rozhodne a osloví vás, jak to pak probíhá?

Když někdo ve svém dvoře cítí potenciál, obrátí se na nás a my s ním předem konzultujeme několik věcí, například jakého pozemku se to týká a kdo jsou majitelé. Uděláme si takový rozvrh toho území. Pak se tam jedeme podívat na konzultaci, to už často přizveme i někoho ze správy domu a společně pak vymýšlíme postup, co můžeme na vnitrobloku změnit.

Barbora Týcová (1978)

Vystudovala Fakultu sociálních věd UK. Pracovala pro různé environmentální neziskové organizace a zabývala se zejména udržitelným rozvojem měst, zapojováním veřejnosti a rozvojem komunit, popularizací zelených témat. V roce 2015 spoluzaložila spolek Bieno pro oživení zelených dvorů a vnitrobloků. Je občansky aktivní v Praze na Žižkově, kde stojí za několika komunitními projekty pro zlepšení městského prostředí a zároveň zde žije. Je vdaná a má dva syny.

Dalším krokem je oslovení sousedů a dalších důležitých hráčů, svoláváme jakousi domovní schůzi, kde se ptáme lidí na jejich názory, co a jak upravit. Z toho nám pak vznikne žebříček hodnot, který většinou následně „prosejeme“ elektronickou anketou v celém domě. Když se pak všichni na něčem shodnou, naše zahradní architektka připraví první návrh a také se začínáme bavit o tom, kde sehnat finance. V rámci naší činnosti jsme schopni získat nějaké peníze z grantů, ale to jsou tak tři dvorky za rok, když opravdu vidíme, že lidé mají „tah na branku“.

Jedna věc je domluvit změny, druhá pak vnitroblok udržovat...

Samozřejmě i to je věc dohody. Při uvažování o změnách se musí samozřejmě brát v potaz i provoz, který se buď provádí svépomocně, nebo se najímá nějaká externí firma. Jakákoli změna znamená nejen výhody, ale také částečně větší zátěž – nárůst úkolů, ale třeba i hluku. Proto je vždy potřeba o tom s lidmi debatovat a vytvářet zároveň i soubor pravidel užívání. Například, že děti jsou ve vnitrobloku vítané, ale už ne po desáté večer, to samé třeba grilování, řeší se i vstup se psy a podobně.

Zároveň ale vždycky říkám, že není dobré na začátku vypíchnout možné problémy, které danou skupinu mohou rozštěpit. Spíš je dobré začínat na věcech, na kterých je shoda – třeba úklid, více zeleně, prostě drobné pozitivní změny, na které se mohou postupně nabalovat větší úpravy. Přece jen už jsme za ty tři roky nasbírali nějaké zkušenosti. Na jejich základě jsme také vypracovali metodiku 7 kroků ke krásnému vnitrobloku, což je soubor taktických doporučení, jak postupovat i pro lidi, se kterými se nepotkáme.