Uzavření dvou důležitých komunikací na obou březích Vltavy najednou ve stejný čas se stalo tématem diskusí skutečných i virtuálních. Výrazná část Prahy byla prakticky neprůjezdná, což uvedlo do pohybu černý humor a sarkasmus na sociálních sítích. Toho samozřejmě využil především bulvár k označení viníků: radních za dopravu magistrátu a Prahy 1.
Veselá autobusová fotografie primátora s radním pro dopravu Adamem Scheinherrem umístěná na sociální sítě celou taškařici jen akcelerovala. Už proto, že v ty dny by byli konšelé z magistrátu ve Sněmovně rychleji pěšky než MHD. Obávám se, že nespokojenost části Pražanů bude pokračovat.
Nenechme se zmást vedlejšími problémy, jako je ne zrovna inteligentní načasování uzavírek, neřešení nedostavěných okruhů a možná trochu necitlivý způsob komunikace problému ze strany magistrátu.
Káry už tak nefrčí
Klíčová potíž je, že neexistuje představa o tom, jak vyřešit dopravu v našem městě 21. století. Jako vše se to dá zjednodušit do jediné otázky: Auta ano, či ne? Dvacáté století bylo století automobilismu, benzínu. Auto se stalo prestižní, statusovou záležitostí. První, za co moji kamarádi na začátku devadesátých let utratili první „větší“ peníze, byla nová auta. Ostatně škodovka či žigulík byly pýchou svých vlastníků i v době předrevoluční.
Mladší generace nerozumí tomu, že máte-li dvě děti, fungujete částečně jako jejich řidič.
V současnosti se mi zdá, že auto není pro mladší generaci to nejdůležitější. Minimálně pro městskou mládež. Statusovými se staly úplně jiné věci. Třeba mobily či cestovatelské zážitky, lépe řečeno schopnost těchto zážitků být použitelné na Instagramu.
Zóna, či parkoviště?
Milovníci aut nerozumí tomu, že se svými vozy nejsou vítáni v centru měst. Alespoň částí svých spolupražáků. Na druhou stranu mladší generace nerozumí tomu, že máte-li dvě děti, fungujete částečně jako jejich řidič. Jednoduše řečeno, pro rodinu z pražského sídliště má auto jiný význam než pro singla z Karlína. A tak jedni by nejraději udělali z takové Národní pěší zónu, ti druzí by proměnili i těch málo pěších zón, co v Praze máme, minimálně v parkoviště.
Odvaha definovat způsob dopravy ve městě, respektive v jeho jednotlivých částech, to je to, co by pražští konšelé nyní měli svým Pražákům předložit. Bude to konfliktní a neuspokojí určitě všechny. Řešení nemusí být radikální, ale mělo by být jednoznačné a komplexní. A takové, aby je noví konšelé zase hned nezměnili. Zatím se neděje nic. To je taky varianta...
