Minulý týden se v Centru architektury a městského plánování (CAMP) otevřela výstava s názvem Urbania. Interaktivní show návštěvníkům umožní, aby se alespoň na chvíli ocitli v kůži lidí, kteří mají v popisu práce městské plánování, tedy v kůži těch, kteří přímo tvoří prostor, v němž žijeme. Co všechno (a kdo všechno) má na jeho podobu vliv, se návštěvníci dozvědí na osmi stanovištích. Každé z nich ilustruje jeden princip, zásadní pro práci zaměstnanců radnic i státní správy.
A právě pro osm lidí na jednu prohlídku je výstava koncipována. Nejdříve projdou všechna stanoviště, vyzkouší si například komplikovanou diskuzi při něčem tak běžném, jako je rekonstrukce ulice (je až k neuvěření, kolik aspektů je nutno zvážit, od dopravních přes konstrukční až k čistě urbanistickým) při využití brownfieldů a starých budov, plánování cyklotras, přetváření veřejného prostoru nebo adaptace na klimatické změny.
„Ta forma je pro nás trochu experiment,“ říká Adam Pajgrt, kurátor a spolu s Bronislavem Stratilem také autor výstavy. „Jde nám o to, abychom záživnou cestou předávali informace a nastolovali témata. Vše přitom spočívá v takzvaném lektorském rámci EUR – evokovat, uvědomovat, reflektovat.“
Celá výstava probíhá v tmavém prostředí. Proč?
Magické prostředí pracuje se světlem a trochu až divadelní scénou. To je gros multimediální instalace v prvním prostoru, kde se stáváte aktérem osmi příběhů. Druhá polovina výstavy se odehrává v atriu. Tým lektorů a průvodců vede se skupinkou návštěvníků výstavy debatu v bezpečné zóně, kde můžete artikulovat a sdílet pohledy na věc a zároveň si poslechnout pohledy ostatních.
Emotivní zážitek je extrémně důležitý. Pokud se podaří někoho maličko pootočit, tak je tím ideálním nakažlivým prvkem ve svém okolí a předává to dál.
Klademe vám otázku: Jak to cítíte vy? Co je ta vaše zkušenost? Výstava poskytuje zážitek, ale i prostor ho vstřebat. Ideálně byste měl odcházet s novými informacemi o tom, jak město funguje, mít svůj vlastní pohled na věc.
Kdo je cílovou skupinou? Studenti, odborníci, široká veřejnost, úředníci z magistrátu?
Kapacita výstavy je osm lidí za hodinu, šedesát čtyři lidí za den, okolo 1 500 za měsíc... Přijít tedy může kdokoli.
Ale je to relativně nízký počet…
Rozhodli jsme se tak kvůli konceptu. Často máte spoustu návštěvníků, projdou výstavu a nic z toho. My jsme se snažili zážitek znásobit. Proto je tady až bezprecedentní individuální péče. Chceme zkrátka preferovat kvalitu před kvantitou. Když si polovina z těch 64 lidí za den odnese dobrou zkušenost, je to pro nás cennější, než kdyby těch lidí bylo víc a jen by výstavou propluli.
Pokud chcete mít vliv na to, jak lidé přistupují ke své práci, musíte s nimi trochu zatřást, říká Adam Pajgrt
A co se té cílové skupiny týče, jsou to samozřejmě zaměstnanci veřejné správy, střední management měst, nejen Prahy. Témata pro ně nejsou nová, ale jsou podána novým způsobem, takže je vidí v novém světle. Druhou skupinou je širší veřejnost, tu tam zveme, aby i obyčejní lidé porozuměli procesům, a pomohli tak zahlazovat příkop mezi úředníky a obyvateli města. To je častokrát velký problém.
Chcete si tedy vychovat mezi návštěvníky z řad veřejnosti influencery, kteří pak budou evangelium městského plánování šířit dál…
To je best-case scenario. Opravdu věříme tomu, že když poskytneme jednotlivcům maximální péči, bude to takto fungovat. Pokud chcete mít vliv na to, jak lidé přistupují ke své práci, musíte s nimi trochu zatřást. Když jdete na seminář a něco si zapisujete, možná si něco odnesete, ale možná taky ne. Emotivní zážitek je tedy extrémně důležitý, protože když se podaří někoho maličko pootočit, tak je tím ideálním nakažlivým prvkem ve svém okolí a předává to dál.
Kolik lidí se na přípravě výstavy podílelo? Co se technického ztvárnění týče, jsou tam vizuální efekty, počítačové animace, doprovodná hudba…
To je jedna z věcí, kterou tolik lidí nevidí. Na vernisáži se mě jedna paní ptala: Jak to, že to trvalo připravit skoro celý rok? Málo lidí chápe, kolik práce dá skloubit tohle dohromady, aby to nebylo ploché, aby to nestálo jen na efektní vizuální stránce. Core tým měl asi deset lidí a tvoří jej designéři, lektoři, grafici, animátoři a architekt, v konzultantském týmu je pak čtyřicet lidí, to jsou urbanisté, dopravní inženýři, koordinátoři veřejného prostoru, zaměstnanci veřejné zprávy…
Pak tam jsou další typy garantů – reální aplikátoři principů. Stratégové, lidé, co se živí participací, profesionální komunikátoři, tedy lidé, kteří se živí mezisektorovou spoluprací, buď ji nastavují, nebo jsou jedním z aktérů ve funkčním celku. Jsou to lidé, kteří chápou principy, na kterých výstava stojí, i když se v jejich případě neodehrávají v městském plánování. No a dále pak režisér zvuku, scénárista a samozřejmě truhláři, tiskaři, technici…
Je výstava uzavřené dílo, nebo se bude vyvíjet?
Všechno závisí na tom, jak bude výstava přijata. Teď bude nějaký mezičas, kdy budeme vyhodnocovat výsledky a ladit chod, aby ty hodinky opravdu tikaly, jak mají. Určitě je tam co upravovat a zlepšovat. Chtěli bychom vyrazit i do jiných měst, výstava v CAMPu je pilotní projekt. Ale k dalšímu vývoji je potřeba mandát.
Pokud ho dostaneme a pokud budou mít IPR nebo magistrát zájem, rád bych na to se svým týmem navázal. Už teď probíhají diskuze o tom, že bychom výstavu mohli prodloužit, ale moudřejší budeme za pár týdnů. Principy určitě vyčerpány nejsou.
Reklama
foto: Autor a IPR, zdroj: CAMP, výstava Urbania