Poznáte to v tramvajích. Někdy od druhé poloviny srpna se v nich začínají objevovat osoby, které jste tam přes měsíc moc nevídali: děti a postavy jim blízké. Pohybují se většinou ve skupinkách, jsou hlasití a tak nějak projevují radost ze své prosté existence. Tím se liší od ostatních cestujících, podivně zavěšených na držadlech, případně koukajících z okna, tedy do blba, nebo do telefonu, což je totéž. Děti také koukají do telefonu, ale jejich prstíky se pohybují po jeho displeji rychle a sebejistě, protože to pro ně není nástroj, ale součást osobnosti. Chtěl jsem tím vším říct, že se děti vrátily z prázdnin a půjdou do školy.
Což by bylo banální konstatování v jakémkoliv roce za posledních 30 let, tedy kromě toho letošního. Ve vzduchu je tu totiž někde virus. Nebo není, to právě nikdo neví. Každopádně když zakašlete, mohou vás poslat domů. Což se může jevit jako záviděníhodná situace. Neumím na písemku, tak budu kolem sebe prskat. A nejenže se mě nebude týkat žádná písemka, ale nikdo mě ve škole nebude chtít moc vidět, a to zřejmě delší dobu. Což rodiče nepotěší, ale to jednoho moc mrzet nemusí, hlavně že se člověk ulil.
Vykašlané vědomosti
Jenže ony vlastně ve škole nebyly děti už výraznou část minulého pololetí. Takže ono nějaké to přehnané posílání po zakašlání domů znamená, že období bez školy bude pokračovat. Což není ideální stav nejen kvůli vědomostem, ty chytří nějak doženou a ostatní by je stejně neudrželi, ale škola učí člověka nejen psát, počítat a programovat (u nás ne, ale v chytrých zemích ano), ale také je to zásadní sociální prostředí, kde se utváří osobnost každého z nás.
Podzimní škola bude velká zkouška. Kdyby se rozpadla a děti by byly spíš doma než ve třídách, stoupla by nervozita rodičů a klesal jejich příjem.
Zkoušíme svoji roli mezi ostatními, zaznamenáváme první pořádné zrady a podrazy, nebo naopak přátelství a podporu. Jednoduše, člověk se oťukává, učí vycházet s ostatními, poznává svoje možnosti, přednosti a slabiny. To z domova na sítích nedáte.
Už zůstaňte v lavici
Podzimní škola bude velká zkouška. Kdyby se rozpadla a děti by byly spíš doma než ve třídách, stoupla by nervozita rodičů a klesal jejich příjem. Samozřejmě, že zdraví je nejvíc, ale řekněte to samoživitelce, která bude muset zůstat s dítětem doma, protože to ve škole zakašlalo nebo vyhlásili v jeho třídě karanténu. Na druhou stranu nikdo nepošle dítě nikam, kde bude mít pocit, že „něco chytne“. Podle zkoumání v mé sociální bublině je nikdo, ale opravdu nikdo už nechce učit doma.
Nejistota přináší nervozitu. Nervozita ty nesprávné emoce a špatná rozhodnutí. Kromě vakcíny bychom do společnosti potřebovali dávky klidu, rozumu, rozvahy a vzájemnosti. Máme měsíc před volbami, takže ani náhodou, přátelé.
Nezáviděníhodné úniky
Škola se samozřejmě netýká jen dětí. Zmatek a občas nějakou tu kapénku budou do všeho vnášet především vysokoškoláci, kteří cestují na víkendy domů a přes týden holdující divokým mejdanům. To s těmi mejdany si mimochodem myslí nejvyšší hygienička a chtěla by je studentům zarazit. Nevím jak, podle mě se jí to nemůže podařit, ale život je plný překvapení.
První září je den, pod kterým si každý něco představí, protože ve škole, alespoň fyzicky a na nějakou chvíli, byl. Letos si ale myslím nedovede představit nikdo nic. Možností, co se může stát, je spousta. A tenhle kašlavý způsob záškoláctví dnešním dětem fakt nezávidím.
Reklama
foto: Shutterstock