V období okolo revoluce patřil k fotbalovým nadějím, nastupoval pravidelně za německou Bochum. Díky zdravotním komplikacím ale musel z velkého fotbalu odejít. Když se tedy vrátil domů do Prahy, hledal, čím se může uživit. A inzerát tehdy vznikajícího Messengeru ho zaujal na první dobrou. „V té době kurýrní služby začínaly a nikdo je neznal. Ani já přesně nevěděl, o co se jedná. Jen jsem věděl, že budu hodně jezdit na kole po Praze, a já nechtěl za žádnou cenu do kanclu,“ říká věčně rozesmátý Vladivoj "Pumpička" Pavlíček, občanským povoláním a životním posláním kurýr na kole.
„Absolutně jsem tehdy nevěděl, co od toho očekávat. Vysvětlili mi, co mám dělat, vyfasoval jsem starodávné kolo a vyrazil. Každý jsme vyfasovali balíček navštívenek a dávali je do firem. Některým jsme museli i vysvětlovat, co vlastně jako kurýři děláme. No a teprve potom začal ten hroznej boom.“
Jak na úplně novou službu lidi tehdy reagovali?
Moc tomu nedůvěřovali, vůbec to právě neznali. Kurýři fungovali jen v zahraničí, v Německu, Americe. Tady se lidi ptali: „Co to je?“ a „Kdy to přiveze?“ a „Dostanu potvrzení?“ Pamatuju si to velice dobře, já byl vlastně úplně první kurýr v Praze!
Jak se za těch třicet let ten byznys vyvinul? A kterou dobu bys označil za zlatou éru?
Hele, zlatá éra byla hned po revoluci.
Jakmile se na to lidé naučili, jakmile je přešla ta nedůvěřivost?
Zaprvé, já jako kurýr vydělával strašnej balík. Byl to tehdy obrovskej boom a v okamžiku, kdy si lidi na kurýry zvykli, tak jsme byli jediní, kteří tady měli vybudovanou pozici.
Se stresem kurýr musí žít, proto všichni kurýři jezdí po chodnících, jezdí na červenou, v protisměru, proto je honí policajti.
Dnes na tomhle poli panuje strašná konkurence, jdou si po krku, kradou si navzájem firmy, kam se doručuje, chodí s cenami níž a níž a je to takový boj. Vydělávám míň peněz, než jsem vydělával dřív, když se začínalo.
A proč to tedy takovou dobu děláš?
Protože mě to baví!
Co pro tebe byl v devadesátých letech "strašnej balík"?
I šedesát tisíc jsem tehdy na kole udělal. A to byly platy úplně jinde. Přitom se na to teď už ani nedostanu. Na to se dostanou tak lidi na motorkách třeba, ale já na kole ne.
Ve světě řádí covid, všichni jsou doma, máme tu druhý lockdown... Co vy? Máte teď víc práce?
Nemáme. Současná situace prospívá hlavně lidem, kteří jezdí s jídlem, protože lidé dělají z domova, firmy jsou opuštěné a prázdné. Pro nás, co vozíme zásilky, je to horší. Už se nevozí tolik obálek, čím dál víc firem využívá datové schránky... V době korony tedy máme hroznou bídu o práci.
Co si slibuješ od listopadu, prosince, to bývají relativně silné měsíce před svátky. Tak na tom se trošku zahojíte, ne?
Já nevím, vždycky nejsilnější měsíc byl říjen a letos je to mrtvý. Těžko odhadovat listopad nebo prosinec, všichni jsou doma a bojí se vystrčit nos.
V Praze se teď často mluví o nákladních kolech, cargo bikes, kterými chce metropole vyřešit dopravu zboží v centru. Co si o tom ty jako kurýr myslíš?
Já to osobně neuznávám. Dokud má kurýr sílu, tak jezdit na elektrokole je degradace. A všechny cargobiky jsou pochopitelně elektrický. S přítelkyní jsme byli na Moravě a tam na elektrokole jezdí všichni. No tak tedy...
Když si odmyslíš to, že to jede za tebe samo a tak, dokážeš si představit, že nákladní dopravu v centru bude nějakým způsobem řešit třeba flotila 50 elektrokol?
No pár lidí už s tím jezdí, třeba kurýři zásilkových obchodů. Představit si to dokážu, ale neuznávám to, no. Elektrokola jsem koupil mámě a tátovi, protože už mají nějaký věk. Je jim 75 a celý život jezdili na kole.
Pumpička, který 30 let jezdí po Praze na kole jako kurýr, plánuje své první elektrokolo zřejmě až na pětasedmdesátiny
Pro starší lidi je to ideální, ale pro mě by to fakt byla degradace. Je fakt, že v Messengeru teď jezdí holčiny a kluci, kteří ještě ani nebyli na světě, když já jsem začínal. Ale dokud to půjde, tak budu jezdit na kole. Dovedu si představit cargobiky v Praze, ale jsem z toho trochu zděšený, protože to neuznávám.
Jaký profil lidí jezdí u kurýrů? Kdokoliv? Spousta lidí v této době přichází o práci, umělci, barmani... Vnímáš třeba to, že u kurýrů chce jezdit víc lidí?
Nabírají pořád, hlavně přes zimu spoustu brigádníků, třeba zrovna Messenger, ti mají v zimě nejvíc práce. Jenže stoupá nezaměstnanost, tak je u kurýrů pořád víc a víc lidí a pořád míň a míň práce. Ti lidé se pak hádají o zakázky, míň si vyděláš.
Jak se podle tebe stará Praha o cyklisty, ať už o ty, kteří na kole pracují, nebo o ty, kteří na kole jezdí do práce nebo jen pro zábavu?
Byli jsme zděšení z toho, co vymyslela Praha 1. Nastříkali tam pruhy a už od nás chtěli vybírat pokuty, jakože v centru nesmíme na kole jezdit. Naštěstí se do toho vložil spolek Auto*mat a nějakým způsobem tomu zamezili... Je to absolutní nesmysl. Oni nám to zakázaný centrum chtěli jakože "vynahradit" Křížovnickou, kde je mega aut a tramvají. No to může vymyslet jen někdo, kdo na tom kole v životě neseděl. To byl úplnej masakr, tam to bylo o život. Palec nahoru patří jednoznačně pro Prahu 7. Ti s tím kolem snad i spěj.
Ono taky jezdit na kole je teď strašně módní, tak by se i politici měli činit...
Jo, to je fakt. Je hrozný boom cyklistiky, i když z toho nejsem moc nadšenej. Teď přes zimu je to dobré, ale přijde jaro a těch cyklistů je strašně moc. Já jim říkám "motýlkáři", protože vždycky vyjedou v těch různobarevných dresech. Strašně moc lidí si to valí a na tom kole vůbec neumí. Ale to už je taková doba.
Cítíš se v Praze na kole bezpečně? I vzhledem k řidičům, na které si spousta cyklistů stěžuje, že se chovají bezohledně a tak?
Já jo. Tak jezdím to dlouho, měl jsem nějaké zlomeniny, loni jsem málem zruinoval pojišťovnu, protože jsem měl loket do pravého úhlu tam, kde v pravém úhlu bejt nemá, a otřes mozku. Ale i tak mě to baví a opravdu nemám vůbec žádný strach, naopak měl bych strach na motorce nebo v autě.
Pumpička (Vladivoj Pavlíček)
Nejdéle sloužící cyklokurýr v Praze. Nadějnou kariéru mladého fotbalisty zastavila v německé fotbalové lize zranění. Svět možná přišel o nového Rosického, ale Praha zato mohla přivítat prvního profesionálního kurýra v historii svobodného Československa. Je věrný klasickému bicyklu, elektrokola a cargobiky neuznává. Ve volných chvílích rád cestuje, jak jinak než na kole. A když nejede na kole, pije své milované pivo.
Pořád jsem nadšený a hrozně mě to baví, sice už mě bolí různé klouby a jím různé podpůrné vitamíny na klouby, abych se ráno mohl hejbat, a nedávno jsem měl vyhřezlou plotýnku taky třeba, ale to se prostě musí nějak překonat, protože mě to baví a živím se tím, no...
Co bys vzkázal lidem, kteří si v tuhle chvíli řeknou: „OK, nemám do čeho píchnout, půjdu dělat kurýra.“ Na co se mají připravit?
Musí se připravit v první řadě na stres. Se stresem kurýr musí žít, proto všichni kurýři jezdí po chodnících, jezdí na červenou, v protisměru, proto je honí policajti, proto před nimi ujíždí. A je to proto, protože nemáš čas se ani najíst, nemáš kolikrát čas si ani dojít na záchod. To jediný, co máš, je stres, že musíš všechno stíhat, že jedeš na aplikaci a všichni to kontrolují, a už jsi za to hodnocený, pokutovaný a už ti za to berou peníze.
Na druhé straně jako, koho baví ta cyklistika, bude ten stres respektovat a nebude mu vadit, tak proč ne, no. Ale říkám, musí si na to zvyknout. Ze začátku to chce hlavně znát Prahu, ne žádnou navigaci, ale člověk to musí mít v hlavě, protože než se rozkouká, tak přijde o práci. Je to takový boj divočáků, ale koho to baví, tak z toho nepůjde. Takže to každopádně doporučuji.
Je ti něco přes padesát, jak dlouho to budeš ještě dělat?
Je mi pětapadesát, to tam klidně uveď, že mám teď narozeniny. Plánuji ještě minimálně dvacet let, protože můj děda byl trenér cyklistiky a v pětasedmdesáti se vsadil o sud piva, že vyjede až nahoru do Štěpnického kopce v Orlických horách, a úplně v pohodě. Myslím si, že na cyklistiku není nikdy pozdě. A to kolo, to je prostě všechno...
Reklama
foto: Autor
