Skrz deku informací, rad všeho druhu, polopravd a lží kolem covidu, kterou na nás hodila média, experti i milovníci prchavých okamžiků chvilkové slávy, se k člověku jen těžko dostávají zprávy o něčem jiném. Třeba jak budeme jezdit v Praze. Tedy především čím, na čem, a zda vůbec.
Válka o pražské ulice je zatím vedena o některá pražská nábřeží. Prý se zavřou pro auta. A tak jedni věští dopravní kolaps a druzí zelenou idylku. Cyklisté se těší, že kromě chodníků ovládnou i ulice, a motoristé zase netuší, jak projedou městem, když kolem města prostě nemohou. A do toho všeho se pálí z ideologických kanónů, neboť je volební kampaň a je jednodušší stát na nějaké barikádě než hledat dohodu.
Ucelená představa? Neexistuje
Nemám auto, v Praze žiju od narození, na kole nejezdím a s rozšířením pěších zón v centru bych problém neměl. Kdyby... Ano, zase je tu to nějaké kdyby. Praha není jen centrum nebo Letná či Karlín. Praha, to jsou také sídliště a třeba i Dolní Počernice. Co mi tedy chybí, dřív než se bude něco zavírat, je ucelená představa o dopravě ve městě. Zatím existují jen dílčí věci a návrhy, které někde něco zlepší a jinde zhorší. Možná podle souznění zájmů jednotlivých politiků a jejich voličských skupin.
Moje osmdesátiletá matka si zrovna cyklopruhů neužije, spíš uvítá tramvajové linky bez přestupů.
Praha nemá hotový obchvat. A protože je jeho prosazení a vybudování docela dřina, přičemž někdo zůstane určitě nespokojený, protože nikdo nechce bydlet u dálnice, když bydlel v tiché příměstské oblasti, politici se do jeho dořešení a výstavby moc nehrnou. Tedy, různých vizualizací a příprav a plánů jsem viděl spoustu. Leč z Bohnic a Ďáblic se na druhý břeh Vltavy dostanu leda na dechu draka, jak to dokáže zařídit čaroděj Merlin. Je prý naplánovaná lanovka či co, ale i to spíš patří do těch bizarních jednoúčelových nápadů.
Vhodné pro... koho vlastně?
Druhý problém se zavíráním různých ulic vidím v tom, že zavírat je jaksi docela snadné, ale co místo toho, že? Klasickou ukázkou uzávěry beze smyslu je ona kavárna uprostřed ulice u ostrůvku tramvaje, kde "vychutnáváním šálku kávy" spíš dáváte najevo politický názor než trávení pohodového času.
Že se doprava měnit bude, je jasné. Že v Praze jsou místa vhodná pro cyklisty, je také bez debat. Jen když třeba jde člověk po městě v listopadu nebo únoru, moc těch cyklistů nevidí. Inu, půlku roku v Praze je zima či chladno a jsou tu kopce. Moje osmdesátiletá matka si zrovna cyklopruhů neužije, spíš uvítá tramvajové linky bez přestupů. Také se stále mluví o prodlužování intervalů městské hromadné dopravy, což (nejen ji) nepotěší.
Ráj v zácpě
Než rozpoutáme válku ve stylu kolo dobré a s budoucností, auto špatné a pro boomery, chtělo by to přemýšlet globálně i lokálně. Globálně myslím nad celou Prahou, do níž třeba také dojíždějí lidé odjinud, a lokálně nad jednotlivými místy, co by jim svědčilo a zda jsou vhodná pro kavárnu či dopravní cestu. To vše chce samozřejmě probrat s lidmi, kteří umí přemýšlet o budoucnosti, protože automobilová doprava tak, jak jsme ji znali, zdá se, končí.
Ale nekončí potřeba lidí a zboží se přemisťovat, potřeba vozit děti do škol, kroužků a oddílů a neničit sousedské vztahy tím, že někomu udělám pod okny zelený ráj, abych o dvě ulice vedle vytvořil dopravní zácpu. Samozřejmě, že to jde prohlasovat násilím, máte-li většinu. Každý ale jednou o tu většinu přijde, vítězem hlasování bude zas někdo jiný. Proto je vždy lepší jít tou těžší cestou dohody. A začít tím, že si třeba zajdu za voliči jiných stran než té mé. Třeba budu překvapen, kolik je mezi nimi rozumných lidí. Ale to nakonec neplatí jen o dopravě.
Reklama
foto: Shutterstock