Rut Kolínská: Jsme na Zemi jen hosté, věřím, že i Praha bude zelenější

V Praze se v poslední době střídají protesty proti ministryni Marii Benešové, premiérovi Andreji Babišovi a proti klimatickým změnám. V neděli 12. května proběhla demonstrace „Rodiče za klima – pochod pro budoucnost dětí“. Rodiče se tak postavili na stranu svých dětí, tedy studentů, které v rámci aktivity Fridays For Future vyburcovala šestnáctiletá Greta Thunbergová. Na akci promluvila i šéfka organizace Síť pro rodinu Rut Kolínská, jedna z nejznámějších českých aktivistek, která u nás už v 90. letech začala zakládat mateřská centra a stála i u zrodu ekologické organizace Pražské matky, jež vznikla už před listopadem 1989.

Pražské matky na své první ještě předlistopadové demonstraci v roce 1989

Rut Kolínská je ovšem ohledně uvědomění rodičů, co se týče nebezpečí klimatických změn, mírně skeptická. „Piazzetta u Národního divadla alias Náměstí Václava Havla byla plná, přesto jsem asi čekala trochu víc lidí,“ říká.

Já jsem z Vysočiny. A kde jsou dneska brambory? Podzim co podzim se kazí jablka, hrušky a dováží se to kdoví odkud. Co jsme to za hospodáře?

Problematika životního prostředí, změny klimatu a z nich vyplývající nutnost změnit životní styl podle ní lidem stále ještě plně nedochází. „Konzum nás láká víc než pamatovat na to, že planeta Země není bezedná a že jsme na ní jenom návštěvníci a že když návštěvník někomu nevoní, tak ho taky může vyhodit. Planeta Země je mnohem silnější než člověk na ní.“

Víte, co mají organizátoři demonstrace v plánu dál?

Pokračovat. Požadavky jsou definovány v petici (sahají od vyhlášení klimatické nouze v Česku až třeba po zavedení mýta do Prahy, pozn. aut.). A taky by bylo potřeba se spojit s dalšími iniciativami. Ty proudy směřují k radikálnějšímu, ale zároveň potřebnému kroku.

Demonstrace za životní prostředí jsou dost často spojovány s levicovou filozofií, splývají slova sociální a socialistické…

Samozřejmě. Ty organizátorky jsou mladé a mladí lidé mají tendence vidět řešení hodně naivně, což potom vypadá, že je to trochu rudě zabarveno. Je to ovšem velký omyl, sociální a socialistické je rozdíl. Na druhou stranu jsou zde stále trendy, které tvrdí, že soukromí člověka je nezávislé na okolí a že soukromý člověk má právo kdoví na co. Což je taky špatně. Člověk je na Zemi hostem, nemá právo koupit si čtvereční metr půdy a dělat si tam, co chce.

Vy jste byla v oblasti ekologie aktivní už v roce 1988, když jste se podílela na založení spolku Pražské matky. Tehdy i nyní to byl protisystémový protest…

Tehdy byla v Praze komplikovaná smogová situace, tak jsme napsaly protestní dopis hlavnímu hygienikovi. Jeho odpověď se nám nelíbila, tak jsme vyšly do ulic. Byla to mimochodem jediná nerozprášená demonstrace před rokem 1989. Doprovázeli nás příslušníci SNB a já slyšela, jak říkají do vysílaček: Jsou to matky s dětmi, co máme dělat?

Organizátorky té současné demonstrace asi věděly, že jsem byla jednou z hlavních iniciátorek, a proto mě pozvaly. Ten základní pocit je totiž společný: zachovat zdravý život a udržitelný život pro budoucí generace. A proč rodiče? Protože každý rodič myslí na to, aby se dětem žilo dobře. Ale myslet na to nestačí. Chceme-li udržet tuto planetu, musí začít fungovat rodičovská zodpovědnost.

Proč ta zodpovědnost ve vztahu k životnímu prostředí a budoucnosti obecně tolika rodičům chybí?

Dnes se lidi nemusí bát chodit na demonstrace, což vede k určité pohodlnosti – lidi mají pocit, že to za ně vydemonstruje někdo jiný. Na té poslední demonstraci nás nebylo tolik, ale spojovala nás pevná snaha. A také jde dnes život tolika směry, že ochrana životního prostředí není zas tak silným proudem. Konzum prostě všechno převálcuje.

Demonstrace sama nevyřeší nic, ale může se stát katalyzátorem změny, říká Rut Kolínská

Nové technologie by měly procházet auditem ohleduplnosti k životnímu prostředí, aby investice nepřinesly v dlouhodobém horizontu daleko větší ztráty a poškození životního prostředí. Například když jsem byla mladá, rozorávaly se meze a probíhala meliorace potoků. V rovinách to jde, ale na Vysočině jsou kopce a pole ztrácejí úrodnou vrstvu. Každá nová technologie by měla dopady zohledňovat.

Nemusí jít jen o technologie. Jde i o případy toho, kdy se v obchodech prodávají španělská jablka hluboko pod cenou, zatímco v Česku je nemá kdo sbírat.

Cestování ovoce a zeleniny je naprosto nelogické. Já jsem z Vysočiny, a kde jsou dneska brambory? Podzim co podzim se kazí jablka, hrušky a dováží se to kdoví odkud. Co jsme to za hospodáře?

Věříte tomu, že demonstrace může něco změnit?

Samy demonstrace určitě ne. Ale pokud nebudou demonstrace, pokud nebudou kolovat petice, lidé ani politici se tím nebudou zabývat. Já si nedokážu představit, že by neziskový sektor neposkytoval žádné služby. Neziskový sektor velmi flexibilně nahrazuje státní molochy, a pokud ho stát zlikviduje (mluví se o významných škrtech v rozpočtu na úkor neziskovek, pozn. aut.), tak ten sektor prostě klekne a stát bude muset celou strukturu služeb vybudovat znovu.

Pan premiér si to prostě musí srovnat v hlavě. Ale zpět otázce: demonstrace sama nevyřeší nic, ale může se stát katalyzátorem změny. A média v tom hrají nezastupitelnou roli: ve veřejném prostoru se pohybuje obrovské množství informací, často si protiřečí a vyhrává ten, kdo má nejzajímavější titulek. Přijde mi hrozné, když mi PR poradci doporučují spojit se s bulvárem.

Líbí se mi, že vaše sdružení i demonstrace, na které jste byla, zmiňují rodinu. Jaké nároky klade na rodiče výchova dětí v dnešní době, éře sociálních sítí a fake news?

Za totáče dělal všechno za rodiny stát. A nebyla to žádná filantropie, oni tehdy dobře věděli, proč to dělají. Ani dnes není rodičovská zodpovědnost zakotvená, přitom by měla – je potřeba děti vést. Ale víte, co bylo na té poslední demonstraci zajímavého? Děti, které byly v roce 1988 v kočárcich, dnes už vyrostly a na té poslední demonstraci vezli v kočárcích už další generaci. Což je pozitivní ukázka toho, že rodiče na ně přenesli tu zodpovědnost.

Svobodný člověk by si měl svobodu chránit, nemůže se nechat znásilňovat. A to, jak vláda rozhoduje proti přirozenému životu, to znásilňování je.

Já jsem na té demonstraci říkala: až vyrostete, tak si pamatujte, že to tady musíte taky hlídat, a když bude potřeba, tak jít do ulic. Demokracie se musí prostě hlídat. Svobodný člověk by si měl svobodu chránit, nemůže se nechat znásilňovat. A to, jak vláda rozhoduje proti přirozenému životu – to je znásilňování. Rozhodnutí jsou krátkodobá, podřizují se okamžitému zisku. Jenže je potřeba vidět dál do budoucna, ne jenom řešit, co bude zítra.

Jaké aktivity nyní Síť pro rodinu pořádá?

Už mnoho let jsme vždy na jaře pořádali kampaně na posilování hodnoty rodiny. Loni jsme se bavili o tom, jak to ustálit a dát tomu formát, a shodli jsme se na tom, že založíme celorepublikový tematický Festival rodiny. Chceme ukázat na hodnotu, kterou pro nás pro všechny rodina má. O rodině se hovoří především v souvislosti s negativními věcmi, a my chceme ukázat hodnotu, kterou rodina má. Trávit spolu nějaký čas, protože čas je to nejvzácnější, co máme. Máte čtyři auta? Létáte letadlem na dovolenou? Nebo máte malý byt a chodíte spolu na výlety?

Rut Kolínská (1953)

Absolventka Etnografie a folkloristiky FF UK, genderová expertka, členka Rady vlády pro rovnost žen a mužů, předsedkyně Výboru pro sladění pracovního, soukromého a rodinného života. Stála u zrodu prvního mateřského centra v ČR (1992) a je tak nositelkou českého know-how mateřských center a iniciovala vznik Sítě MC (2002). Do poloviny roku 2005 pracovala dobrovolnicky, od té doby je zaměstnankyně Sítě pro rodinu. Získala ocenění Žena Evropy 2003, Sociálně prospěšná podnikatelka 2005, je také jednou z 25 TOP žen Česka 2015.

Důležité je, jak společný čas trávíme. Nedávno jsme pořádali na Žofíně zahradní slavnost – jedna z našich členek je rotariánka, oni si pro svoji konferenci pronajali celý Žofín a poskytli nám park. Bohatý program zaplnila muzika, vyráběli jsme klobouky… cílem bylo být spolu a prožít společné zážitky.

Zastávat se dnes z liberálních pozic rodiny je ne příliš častý jev. Zvláště v situaci, kdy se nadpoloviční většina české populace rozvádí.

My jsme definici rodiny hledali dlouho a nemohli jsme se nijak shodnout. A pak jsme narazili na citát od pana profesora Matějíčka. A je to přesně to, co vyznáváme. Rodina samozřejmě zůstává někde na horizontu jako ideál: táta, máma, děti, babička, dědeček. A všichni bychom tam chtěli jít. Ale ne každému se to podaří. Ne vždycky dva lidi zvládnou být spolu.

Dnes se lidé rozcházejí snadno a rychle. Mluví se o samoživitelkách, ale jsou zde i samoživitelé. My chceme ukázat, že rodina – jak řekl Matějíček, „by měla zůstat společenstvím, kde se sdílí čas, prostor, úzkost i naděje, kde se soužitím všichni učí pro život, kde všichni dávají i přijímají, kde formují svou osobnost a mají možnost zrát k moudrosti a kde podstatnou složkou všeho je vzájemně sdílená a působená radost.“ A je vcelku jedno, jestli je to ideální modelová rodina, nějaký její fragment či klon, nebo třeba duhové rodiny. Ty mají také své místo na planetě Zemi.

Připravujeme projekt Vize 2050 – jak by měla podle vás v oboru rodiny a životního prostředí vypadat Praha za 30 let?

Možná to vyzní zpátečnicky, přesto si myslím, že rodina ve své pestrosti by měla zůstávat hnízdem, kam se její členové mohou vždy vracet a nalézat tu oporu. Pevně věřím, že Praha bude zelenější, plná komunitních zahrad, do centra bude vjezd automobilové dopravy omezen a veřejná doprava bude uspořádaná tak, aby lákala chodit více pěšky nebo jezdit na kole.