Primátor Bratislavy: Přívětivé město udělá z obyvatel přívětivé lidi

V hlavním městě Slovenska se ocitám poměrně pravidelně. Asi tak jednou za patnáct let. Služebně to bylo naposledy v roce 2004, kdy se Vladimír Mečiar pokusil o návrat do vysoké politiky. Poté, co po "nevyhraných" parlamentních volbách v roce 1998 zazpíval svému národu v přímém přenosu song "S pánom bohom iděm od vás", se o šest let později ucházel o post prezidenta. Opět neúspěšně. Bratislava se za těch patnáct let každopádně změnila. A vlastně nejen ona. I slovenská politika.

Ty prapodivné přístřešky u hlavního nádraží sice zůstaly, ale díky nim aspoň člověk ví, kudy má jít do centra. Šedivá Štefánikova třída už ale tak šedivá není. Potkáte tu pár sympatických kaváren a hospůdek, jimiž si lze cestu do starého města zpestřit. Zvlášť, když máte do rozhovoru s primátorem ještě několik hodin času. Na zastávce tramvaje se dovíte, kdy vám daná tramvaj přijede, a ona skutečně za tu minutu přijede. Třeba je to tím pozdně letním počasím, ale je tu nějak veseleji než před těmi patnácti lety. A možná to je i tím, že se tu v posledním roce zásadně obměnila politická garnitura. A to jak na Slovensku, tak v Bratislavě. V té nevládne žádná politická strana, ale architekt a občanský (či možná spíš městský) aktivista Matúš Vallo a jeho tým. V kampani na začátku roku zvítězili právě díky tomu, že lidé v Bratislavě věděli, jaký mají s městem záměr.

Já budu spokojený, když se někdo projde po Bratislavě a řekne, že to je čisté a pěkné město, že je to kvalitní veřejný prostor.

Jenže všechno se nedá stihnout hned. Ono už dostat se k primátorovi je na rozdíl od pražské radnice, která je otevřená, docela složité. Nejdřív musíte najít tu správnou budovu. Z té, kde je magistrát, vás vrátný ochotně pošle naproti. V protější budově vás vrátná pošle už jen naproti přes chodbu. A třetí vrátná vás pošle k výtahu, kde je další vrátná. A pak už to do třetího patra jde výtahem. S primátorem Bratislavy jsme v onom třetím patře mluvili o tom, co by ve městě chtěl za čtyři roky zvládnout, co je v řízení města největší problém, co vadí místním obyvatelům a co udělat pro to, aby do politiky přišli noví lidé, jejichž cílem nebude politikaření, ale služba veřejnosti.

Co se v Bratislavě za oněch devět měsíců, kdy jste zvítězil ve volbách, povedlo? Vnímají už podle vás obyvatelé nějaké změny?

Tak já hlavně doufám, že je tu všeobecně jiná atmosféra. Protože my se skutečně snažíme s lidmi komunikovat a vstřebávat jejich názory a problémy. Za devět měsíců bez názorů a odezvy lidí zázraky neuděláme. Každopádně jsme tu měli hned na začátku toho volebního období obrovské věci, které na nás počkaly od minulého vedení města. Jde třeba o uzavírky v hromadné i silniční dopravě, které jsme museli řešit, budují se nová spojení a propojení. A to všechno vyžaduje velké změny i v návycích obyvatelek a obyvatel Bratislavy. Proto je pro nás prioritní ona komunikace s lidmi, protože ne všechna opatření jsou pro Bratislavany příjemná.

Jak ta komunikace vypadá? V ulicích jsem viděl třeba reklamní plochy, které preferují městskou dopravu...

Ano, ta kampaň už běží déle. Ale já hlavně chci, aby lidé věděli, že jsme tu pro ně. To znamená, že vyžaduji, aby každý, kdo jakoukoli formou položí nějakou otázku, dostal slušnou a relevantní odpověď. To podle mě má nějaký smysl, navíc to navazuje na to, co jsme dělali už v kampani. Já jsem od ledna, kdy jsem v této funkci, měl nějakých pětadvacet šestadvacet setkání s občany Bratislavy. Na nich představuji věci, které město dělá a bude dělat, poslouchám otázky a donekonečna diskutuji. Mám pocit, že je to správně.

A má ta diskuse už nějaké výsledky?

Samozřejmě. Začali jsme věci měnit. Zřídili jsme Metropolitní institut Bratislavy, což je nová příspěvková organizace města, která má podobnou funkci jako Institut plánování a rozvoje v Praze. Zapracovali jsme na novém zónování městských lesů, které bylo velmi důležité. Teď víme, že město má 3 200 hektarů lesů a ono zónování jasně hovoří o tom, že jejich funkcí má být relaxace a zábava pro obyvatele. Teď jsme těsně před rozběhnutím reformy městské policie, která je důležitá kvůli náboru nových lidí.

I my se tu totiž potýkáme s vandalismem, máme zde velmi problémové části, příkladem je třeba Obchodní ulice v centru, kde proběhla řada bitek a která byla i svědkem loňské brutální vraždy (loni v květnu zde Slovák ukopal filipínského studenta, naposledy zde letos v květnu policie střílela na útočníka s nožem, pozn. red.). Ta ulice je přitom úplně v centru a je často svědkem násilí. Proto jsme tu vybudovali i stanici městské policie, kde je od čtvrtka do neděle non stop provoz. V této zóně je také nově šest kamer.

Když se s obyvateli Bratislavy scházíte a mluvíte s nimi, co je pro ně největší problém. Je to bezpečnost, je to doprava?

Je to doprava, ale pak jsou to třeba lidé bez domova. To je jedna z nejčastějších otázek, která zaznívala už během naší kampaně, pokud si dobře vzpomínám. Co uděláte s bezdomovci? Lidé se samozřejmě ptají i na drobné věci – kdo třeba vynese plný odpadkový koš na zastávce. Začali jsme totiž také se změnami ve firmách, které pro město dělají servis, a ony samozřejmě nebyly ze změn nadšené. Pak se nám stalo třeba to, že týden nikdo nedokázal vynést odpadkové koše, prostě nás jedna firma takovým způsobem vydírala. Ale to jsou detaily, které se dají řešit.

Město má být podle mě perfektní, klidná kulisa pro životy jeho obyvatel. Mělo by to být podobné jako třeba v Kanadě, kde lidé ani nevědí, jak se jmenuje jejich předseda vlády. Nepotřebují to vědět, protože ten stát a jejich město zkrátka fungují. A já bych chtěl, aby lidé to město nemuseli řešit, protože by pro ně mělo být přirozené žít ve městě, ale i s tím městem. A měli by s ním být spokojení. Dneska je v Bratislavě kvalita žití ve městě velké téma. A já mám to štěstí, že z toho prostředí, které tu kvalitu žádá, vycházím. A jsem rád, že jsem dostal příležitost ukázat, že to řešení existuje, a budu o to usilovat.

Jenže něčím se musí začít. Mluvil jste o dopravě. V Praze se teď bude sjednocovat podoba zastávek. Koukal jsem, že vy máte na některých místech v centru chytré zastávky, kde se člověk doví, kdy daná tramvaj doopravdy přijede, což v Praze v centru pořád není. Na druhou stranu jsou tu ale i zastávky, kde není ani papírový jízdní řád...

Ano, i my půjdeme cestou nějaké kultivace a sjednocování. Veřejný prostor a zeleň jsou taková moje dvě silná témata, se kterými jsem do komunální politiky šel. A další takové téma je městská hromadná doprava. My jsme už udělali změny v tom smyslu, že se nám i kvůli těm velkým dopravním stavbám ukázalo, jak se lidé v městské hromadné dopravě chovají. Pokud jezdí doprava často, pokud je čistá a spojení kvalitní, tak lidé z těch aut do tramvají a trolejbusů zkrátka přesednou, protože se jim to vyplatí.

Máme na to přesná čísla. Když jsme dokázali radikálně zrychlit jednu vytíženou linku, tak tam začalo najednou jezdit o 32 % více lidí. To je úplně neuvěřitelné číslo. A budeme dál usilovat o to, aby z našeho dopravního podniku byla jedna z top evropských firem. A tak já si to představuji, že se lidé ani nebudou muset do těch jízdních řádů dívat, protože vědí, že jim každé dvě minuty pojede daným směrem tramvaj.

To ale určitě nepůjde, aniž byste nějak zredukovali provoz aut v centru. Neuvažujete třeba jako Brno o tom, že byste střed města úplně uzavřeli?

My jdeme spíš v postupných krocích a snažíme se některé části centra vrátit lidem. Třeba náměstí SNP, po kterém jste sem asi přišel, bude pro auta téměř uzavřené. A chystáme se udělat architektonickou soutěž na jeho podobu a využití. Do konce roku máme podobných soutěží nachystaných asi sedm. Z Komenského náměstí, které si i já odmalička pamatuji jako parkoviště, je dneska také moderní pop-up náměstí, kam chodíme sbírat názory lidí. Jezdí sem různé food trucky a to náměstí slouží k relaxaci. Rozjeli jsme projekt Sadni si!, což je zase obdoba vašeho projektu Pražské židle a stolky. Neudělali jsme toho málo, ale stále nejsem absolutně spokojený. Vlastně jsem pořád ještě daleko od spokojenosti.

Kdy budete spokojen? Nebo co chcete vidět, až se za sebe za čtyři roky ohlédnete?

Já budu spokojený, když se někdo projde po Bratislavě a řekne, že to je čisté a pěkné město, že je to kvalitní veřejný prostor. Když totiž dosáhneme toho, že tu budeme mít kvalitní veřejný prostor, tak jsem přesvědčený, že se lidé začnou k sobě navzájem a k ostatním, kteří do města zavítají, chovat slušněji. Jako architekt totiž věřím, že fyzický prostor ovlivňuje i to, jak se chováme, jak se cítíme. To je můj cíl. Taky bych chtěl, až budu třeba jednou odcházet, abych neměl problém se postavit před lidi. Nechci a nebudu před nimi utíkat, i když mi budou dávat těžké otázky na těžká témata. 

Je něco, co by si Bratislava mohla vzít jako příklad z Prahy? A co by si naopak Praha podle vás mohla vzít z Bratislavy?

Nevím, jestli to funguje i naopak, ale Bratislava se v Praze velmi inspiruje. Třeba mně se velmi líbil onen výše zmíněný Institut plánování a rozvoje, a to i s tím přesahem do kulturních věcí, do technologií, tedy nejen, co se týče urbanismu. Praha je, mám pocit, celkem dobře fungující stroj, aspoň na pohled zvenčí.

Ale v Praze se rozhoduje mnohem hůř. Vy jste přímo volený primátor a můžete si vybrat vlastní tým...

To je možná to, co bych si z Prahy vzít nechtěl. To obrovské propojení s národní politikou. Přímá volba primátora je strašně důležitá, a když je ten primátor chytrý, tak ví, že do voleb nemůže jít sám, že musí mít za sebou i zastupitelstvo.

Nechci tedy říct, že jsem kdovíjak moudrý, ale my máme v pětačtyřicetičlenném zastupitelstvu 17 lidí z volebního Teamu Vallo. To bylo totiž hlavní úskalí přímé volby. Někdo bez politické partaje za zády mohl získat post primátora, ale pak za sebou neměl lidi, kteří by ho na radnici podrželi. My jsme vytvořili tým a jako zastupitelstvo máme největší klub na Slovensku.

Vy si pak po volbě jako primátor sám navolíte i radní?

Ne, ne. My nemáme radní, my máme primátora a ten má tři viceprimátory. Oni ani doteď v podstatě neměli žádné kompetence, ale já jsem jim každému podle odbornosti přidělil úplně konkrétní téma a relativně velké pravomoci. Jsou to prostě spolumanažeři města.

V Praze se staví koalice a na nich se bohužel rozhodování dost zasekává.

Pro mě je právě absurdní, aby velká politika ovlivňovala tu komunální. V Praze jsem sám zažil situaci, kdy velká politika ovlivňovala rozhodnutí města, které mělo být odborné, čistě odborné. To je pro mě nepřípustné. Jde o město, jeho obyvatele a má se vybrat nejlepší řešení pro ně. A mně je jedno, která strana z toho profituje a která ne. Ať neprofituje nikdo kromě lidí ve městě. Dneska se strany tváří, že ovládají životy nás všech.

Mluvil jsem třeba se starostkou Stockholmu, absolutně sympatická ženská, která může mít za ty čtyři roky, co město povede, jakýkoli výsledek. Když se ale její straně nebude dařit v národním měřítku, tak ji lidé nezvolí. Protože nebudou volit její stranu.

V tom je Praha trochu specifická. Volí jinak než zbytek republiky. Pro Pražany se dá asi říct, že naštěstí. S pražským primátorem jsme nedávno mluvili o tom, že pojem smart city je trochu vyprázdněný. Co znamená pro vás?

Nikdy ho nepoužívám. Je to opravdu vyprázdněný pojem pro lidi, kteří se v tom nevyznají. Mohlo mě to zaujmout někdy před deseti lety, to bylo takové sexy. Ale dneska existuje velmi silný názor, že smart city je marketingový vynález velkých softwarových společností, které se snaží městu prodat svá softwarová řešení. Já mám rád možná český výraz "chytré město", my říkáme moudré město. Jde o to, aby pro lidi dělalo šikovné věci, takové, které jsou pro člověka levnější a efektivnější.

Můžu mít třeba čip na tramvaj a na výstavy, budu díky tomu vědět, co se kde děje, ale měl by to být soubor věcí, které na sebe nějak navazují. Je přece jasné, že v době technologií technologie dorazí i do města. Že by ale z města udělaly samy o sobě smart city, to ne. Já opravdu nebudu hýkat nadšením nad tím, že někdo dá do odpadkových košů čipy, které hlásí, že jsou ty koše plné nebo ne.

Co se dá podle vás za ty čtyři roky ve městě stihnout a co reálně nejvíc zdržuje, když to ve vašem případě nejsou hádky v koalici?

My po devíti měsících stále máme velké rezervy v tom, jak funguje město jako úřad, v tom, jak se chováme jako firma, která má spravovat peníze daňových poplatníků, naše společné majetky. Stále vkládáme mnoho energie do toho, aby úřad fungoval tak, jak má. Ale lidé už tu jsou na těch správných pozicích, a to i ti, kteří tu byli předtím a kterých si vážím. Věřím, že jsou teď dobře motivovaní.

My samozřejmě chápeme, že totálně otáčíme kormidlo plavby našeho města a zároveň přicházejí lidé noví. Ale já musím říct, že se mi i tady na úřadě povedlo najít skvělé lidi a do některých odvětví přivést top lidi z bratislavských odborných kruhů, aby pro město pracovali. Na to jsem hrdý.

Není to ale občas frustrace? Přece jen pracujete na úřadu a přišel jste zvenku jako nepolitik.

Frustrace nefrustrace... Ten úžasný pocit, že nyní mám příležitost dělat to, o čem jsem dlouhé roky snil, a ta představa, že udělám z Bratislavy kvalitní evropské město, to je strašně silné. Frustrace samozřejmě občas je, ale to je normální.

Chtěl byste v politice zůstat? Už víte, zda byste chtěl po čtyřech letech jako primátor pokračovat?

Já jsem se stal politikem proto, abych zlepšil Bratislavu. Jsem architekt, snad s relativně úspěšnou kariérou. Minulý rok jsme s naším studiem vyhráli všechny tři ceny ve slovenské architektuře, takže bych měl i zajímavou práci. Mě ale baví město, a i když budu dál pro město pracovat v jakémkoli kontextu diskuse řešení, řízení chodu Bratislavy, tak budu spokojený.

Jak těžké pro vás bylo rozhodování vůbec do politiky jít? V Česku je politika pořád trochu sprosté slovo...

Bylo to vlastně lehké. Pochopil jsem, že to město jako aktivisté nezměníme. Že neprosadíme ani ty nejlepší nápady, i když je na radnici doneseme i se sponzorem, který by je chtěl realizovat. Pochopili jsme, že to musíme udělat, tak jsme to udělali. V Bratislavě je navíc všeobecně čas pro novou generaci, pro nové ideje. A děje se to obecně i na Slovensku ve velké politice. Já si myslím, že voliči pochopili, že politika potřebuje jiné lidi, že potřebujeme změnu, protože to zde nešlo dobrým směrem.

Myslíte, že jste třeba i spolu s novou prezidentkou nějakým signálem pro celou společnost?

Lidé říkají, že jsem, ale já to neřeším. Sám v sobě si spíš řeším to, že jsem nová tvář, a když neudělám dobře svoji práci, když neuspěji, tak se dalším novým tvářím nebude tak dařit. A já chci, aby lidé měli důvěru v to, že i nový člověk dokáže odvést kvalitní práci. Ta zodpovědnost za všechny ty, kteří přijdou, je podle mě zásadní. Takže žádné sprosté slovo. Naopak: Kéž by do politiky šli noví lidé. To je základ.

Reklama

foto: Archiv Magistrátu hl. m. Bratislavy, zdroj: Bratislava