Michal Froněk z Olgoj Chorchoj: Praha si zaslouží svůj mobiliář, ne globální model

Když na konci listopadu postavil pražský Institut plánování a rozvoje na Palackého náměstí model nové zastávky, přes cestu vyrostla ve stejný den zastávka jiná. Postavil ji tam současný provozovatel mobiliáře, společnost JCDecaux, a její zástupce oficiální variantu, která vyhrála ve výběrovém řízení, tvrdě zkritizoval. Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj, jeden z autorů oficiálního modelu, se tomu jen usmívá. „Oba dva projekty mají estetickou hodnotu a kvalitní technické řešení. Rozdíl je ale zásadní. Naše zastávka je modernější a je navržena přímo pro Prahu. JCDecaux použila model, který osazuje ve stejné podobě po celém světě. Je to unifikovaný a standardizovaný výrobek. A otázka zní: Má mít Praha svůj vlastní a unikátní mobiliář? Já říkám, že ano.“

Proč je podle vás pro Prahu tak důležité, aby měla originální „pouliční nábytek“?

Praha je jedno z nejkrásnějších měst světa, měla by mít něco, co nenajdete v jiných evropských metropolích. Nový mobiliář má jednotný styl a právě ta „jednotnost“ je i sebevědomá. My se chceme nějak tvářit, chceme navazovat na modernismus, nechceme být historickým skanzenem. Naše zastávka je kvalitní moderní přístřešek, který bude lidem dobře sloužit, elegantní objekt, jehož jednou z funkcí je i být unikátní ozdobou města.

Kolik variant zastávky jste navrhli?

Asi sedm variant od nejjednodušší formy pro odlehlejší oblasti až po oboustrannou zastávku s průchodem uprostřed. Na Palackého náměstí stojí prototyp, na kterém testujeme průchod, sklon střechy, velikost bočnic…

Do jaké míry vás při návrhu designu limitovalo zadání města?

Omezení stanovuje parametry, které je potřeba naplnit. Náš design spočívá v křivkách, stylingu, barevnosti a také v architektonickém řešení, do něhož spadají rastry, úhly… Zastávky byly navíc navrhovány v návaznosti na celý tendr na pražský mobiliář, do něhož spadají lavičky, koše či zábradlí, takže zachovávají jednotný styl.

Ve výzkumu Flowee jsme se ptali na priority Pražanů, co by na zastávkách čekali. Nejvíce z nich si přálo řekněme bezpečné zastávky, do kterých neprší. A ta vystavená zastávka má docela velkou mezeru mezi střechou a bočnicemi…

Sklon střechy zastávky je hodně podobný tomu, co známe z jiných metropolí. Je to logické, když máte střechu šikmou, tak se samočistí, například z ní perfektně sjede sníh. Dynamický sklon střechy také ve městě vypadá daleko lépe než hranatá bedýnka.

Praha dnes hledá jednoduché řešení, hlavně tedy přístřešek informující o dopravní situaci. Není to nic víc, ale taky nic míň.

Celou střechu jsme snížili a i bočnice budou více vytažené ke střeše. Zastávka vás ale neochrání proti totálnímu slejváku, když padají trakaře. Déšť vás může osprchovat i v úplně uzavřené zastávce. Mezera tam tedy bude, ale o dost menší.

Co se bude zobrazovat na displeji?

Příjezdy a odjezdy spojů, dopravní informace, výluky, počasí… Je také možné tam dát prašnost nebo znečištění ovzduší, jakékoliv údaje. Displej je poměrně drahá záležitost, asi není potřeba, aby tam bylo velkými písmeny stále zobrazeno „Palackého náměstí“ – tohle bude pouze v grafice na skle.

Bude možné ještě zastávku dále technologicky upgradovat, tedy dodávat jí další funkcionality? Hodně lidí třeba zmiňovalo první pomoc, což by se líbilo třeba pražské záchrance…

Konstrukce zastávky je lehce naddimenzovaná a unese další rozšíření, například kameru. Praha dnes ale hledá jednoduché řešení, hlavně tedy přístřešek informující o dopravní situaci. Není to nic víc, ale taky nic míň. Ta první pomoc by podle mě stačila na uzlových místech, jako je Anděl, Karlovo náměstí, náměstí Míru, Václavák, Hlavní nádraží… Samozřejmě, na zastávku to přidat lze. Pokud se bavíme konkrétně o defibrilátorech, tak ideálně na samostatný panel.

Všichni mluví o smart cities, řízení města založeném na datech…

…a není to dnes už spíš přežitek? Není dnes trendem spíš jednoduchá věc, u které nejsou vysoké náklady na údržbu? Teď jsme se vrátili z Japonska, tam je dokonalá síť metra, všechno čisté a na sekundu přesné. Ale zastávky mají středověké. Přístřešky neumějí nic, označník je kus papíru ve skříňce. Metro a vlaky mají digitální cedule, ale zastávka na ulici, tak jak ji známe z Evropy, to tam není.

Co se smart věcí týče, to musí říct zadavatel. USB porty na zastávce jsou, otázka je, jestli se budou využívat, bezdrátové nabíjení tam je také… Naše zastávka je chytrá spíš v analogových věcech. Potisk jsme například konzultovali s ornitology, aby do zastávky nenaráželi ptáci. Zastávka unese solární panel, můžeme tam umístit zelenou střechu…

Jak by taková střecha vypadala? Byl by na ní trávník?

Na střeše by byly pouze sukulenty čili rostliny, které vydrží bez vody velmi dlouhou dobu. Stačí jim de facto čerpat vlhkost ze vzduchu. Není tam hlína, ale recyklované látky – jednou za týden to prolijete vodou. A když prší, tak to nemusíte zalévat vůbec. Nečekejte ale žádné traviny, tam je pár kytek, které moc krásy nepřinesou, ovzduší to nevyčistí…

Kolik by to stálo?

To je právě ono. Zelená střecha na zastávce stojí 80 tisíc korun. A vzhledem k tomu, o jak malou plochu se jedná, je daleko efektivnější prostě zatravnit třeba kus náměstí. Umím si ale představit, že na určitých místech, kde je jen beton a asfalt nebo kde je tramvajový pás, budou zelené střechy.

My ale potřebujeme osadit město velkým množstvím nových zastávek. V první fázi je to 900 přístřešků, řádově jich je několik tisíc. Plošné osazení by stálo neskutečně mnoho peněz, navíc jedna zastávka má stát maximálně 250 tisíc korun.

Bude se ještě podoba zastávky nějak měnit?

Model zastávky ještě dolaďujeme, určitě ale zůstane zachován její charakter.

A ještě poslední věc: Ten otvor v zadní stěně zastávky jste navrhli proč?

Bude samozřejmě existovat i klasická zavřená zastávka ve tvaru U, to bude ten nejběžnější typ. Speciálně ale u oboustranných zastávek se ten průchod hrozně hodí.

Reklama

zdroj: Olgoj Chorchoj