Zkraje jara roku 2020, když se koronavirus začal šířit světem, přinutila vládní omezení v podstatě všechny kromě některých státních pracovníků (jako jsou zdravotníci, policisté, hasiči) a prodavačů v supermarketech pracovat z domova. Cílem bylo udržet na uzdě infekci, se kterou jsme dosud neměli zkušenost, a netušili jsme, co od ní můžeme čekat. Z frekventovaných metropolí se stala města duchů. Obrázek z metropolí se ani po roce moc nezměnil. Bude takhle vypadat jejich postupný zánik?
Asi před 700 lety bylo toskánské město Siena rychle se rozvíjející bankovní a průmyslovou velmocí s více než 50 tisíci obyvateli. V počtu obyvatel jej tehdy převyšovala jen středověká velkoměsta, jako byly Paříž, Londýn a Milán. Ale pak, v době, kdy prosperující Sienna dosahovala vrcholu svého zlatého věku, se v roce 1348 přihnala epidemie moru zvaná černá smrt a všechno, co Italové do té doby v Sieně vybudovali, smetla jako domeček či spíš soubor domečků z karet. Za pouhých několik let město přišlo až 60 procent populace a potýkalo se s prudkým úpadkem, který ho uvrhl do zapomnění. Svou bývalou velikost dokázalo obnovit až ve 20. století... Je tohle osud dnešních metropolí?
Covid-19 není mor, ale…
Covid-19 rozhodně není tak smrtící jako středověký mor. Podobné jsou ale sociální a ekonomické důsledky, které zanechávají fyzické stopy v moderních městech po celém světě. Kdysi rušné obchodní čtvrti se vyprázdnily, protože se lidé rozhodli (nebo byli okolnostmi donuceni) pracovat z domova. Obchody a restaurace dlouho byly (nebo stále jsou, protože nouzový stav nepřežily) zavřené, stejně jako školy a univerzity. Veřejná doprava se zpomalila stejně jako průmyslová poptávka, která se, když došlo ke zhroucení možnosti kupovat automobily a další produkty, někde i úplně zastavila.
Moderní technologie, jako jsou videokonference, sdílené dokumenty a rychlé zasílání zpráv, fungují jako plnohodnotné alternativy výškových kancelářských budov.
Existují dokonce důvody, z nichž někteří vyvozují, že současná pandemie může mít ještě trvalejší dopad než třeba ona černá smrt. Poprvé od doby, kde se v oblasti takzvaného úrodného půlměsíce (Egypt, Sýrie, Mezopotámie) asi před 6 tisíci lety objevila první města, nemají dnešní koncentrovaná centra civilizace monopol na ekonomická a kulturní spojení, která civilizaci posouvají vpřed. Řada společností, firem a podniků se navíc nové situaci v koronakrizi až pozoruhodně rychle přizpůsobila.
Co s kancelářskými budovami?
Mnohým zaměstnavatelům i zaměstnancům totiž moderní technologie poskytují prostředky, jako jsou videokonference, sdílené dokumenty a rychlé zasílání zpráv, které fungují jako plnohodnotné alternativy výškových kancelářských budov. Otázkou je, zda se tyto nové tendence chování udrží, nebo zda se většina lidí vrátí do kanceláří, jakmile to bude možné. Nicholas Bloom, ekonom ze Stanfordské univerzity a expert pro „práci na dálku“, pro magazín Politico řekl, že lidé sice nebudou z domova pracovat asi napořád, ale 50 až 60 procent populace by podobný „homeofficeový“ stav, který známe z jara, mohlo chtít udržet.
Už nyní se zdá velice nepravděpodobné, že by se administrativní pracovníci chtěli vrátit do systému fungujícího před příchodem koronaviru.
Třetina pracující populace (administrativa, vyšší management) totiž podle Blooma může pohodlně pracovat na dálku sto procent času, další třetina (návrháři oděvů, realitní agenti, vědci a badatelé) to může také zvládnout, protože do kanceláře nebo mezi lidi vyloženě musí jen jednou za čas. Pro další třetinu je ale práce z domova neudržitelná. Jsou to ti, kteří na různých úrovních a v různých odvětvích pracují v sektoru služeb (prodavači, zubaři, chirurgové, piloti a další).
A i když je podle Blooma ještě na hodnocení pandemie brzy, už nyní se prý zdá velice nepravděpodobné, že by se administrativní pracovníci chtěli vrátit do systému fungujícího před příchodem koronaviru, a nebudou to chtít udělat ani v případě, že proti němu bude vyvinuta vakcína nebo lék. „Mrakodrapy a kancelářské budovy v centrech měst, které donedávna byly našimi nejcennějšími nemovitostmi, se staly místy, kterým se lidé kvůli strachu z infekce vyhýbají,“ vysvětluje Bloom. „Nedokážu si představit, že lidem už nebudou vadit nabitá metra a výtahy a že firmy budou chtít zavírat a otevírat pokaždé, když dojde k nové vlně onemocnění,“ dodává.
Nový způsob, jak ušetřit?
Firmy si navíc už všimly toho, jak práce z domova pomáhá snižovat náklady (samozřejmě kromě propouštění, což je ta horší alternativa). Nová zpráva investiční společnosti Credit Suisse naznačuje, že ztráta příjmů z pronájmu kancelářských prostor byla „zatím omezená“. Současně však „výkonné rady včetně představenstev velkých globálních korporací identifikovaly latentní potenciál úspor a již se snaží omezit prostor, který využívají“.
I generální ředitel Facebooku Mark Zuckerberg očekává, že v příštím desetiletí bude polovina pracovní síly společnosti pracovat z domova.
Podle údajů zveřejněných nedávno realitní společností BNP Paribas Real Estate poklesly mezi polovinou března a koncem května investice do komerčních nemovitostí v Evropě v průměru o 44 procent. Pokles byl patrný zejména v Irsku, kde, jak uvedl deník Irish Times, obchody s komerčními nemovitostmi během tohoto období poklesly až o 79 procent.
V duchu toho, že trend práce na dálku bude pravděpodobně pokračovat, oznámili technologičtí giganti, jako je Twitter či Google, že mají v plánu nechat zaměstnance pokračovat v práci z domu. A nový průzkum provedený německým ekonomickým institutem Ifo ukazuje, že 54 procent tamních podniků chce od nynějška více využívat domácích kanceláří.
A aby toho nebylo málo, tak i výkonný ředitel Facebooku Mark Zuckerberg očekává, že v příštím desetiletí bude polovina pracovní síly společnosti pracovat z domova a že zaměstnanci, kteří se přestěhovali do méně nákladných oblastí, mohou také očekávat snížení platů, jež bude odrážet snížení životních nákladů, které s celou věcí nutně souvisí.
Útěk na venkov
Evropa má dlouhou tradici tvořenou bohatými obyvateli měst, kteří před různými pohromami prchají na venkov a v prachu za sebou zanechávají chudší dělnickou třídu. V Boccaciově Dekameronu utekli zámožní Florenťané před morem na venkov do Toskánska. I během koronakrize opouští majetnější obyvatelé velkoměst těžce zasažená města a uchylují se do bezpečí zelenějšího a laskavějšího venkova. Takové tendence byly vidět nejen ve Španělsku a Francii, ale třeba i u nás v Praze. Pokud bude koronavirus přetrvávat a znovu útočit, dá se i předpokládat, že tento trend bude pokračovat. A města budou důsledkem toho muset zlevnit bydlení i služby, aby si udržela atraktivitu.
Kvůli deindustrializaci lidé od 80. let 20. století přešli do sektoru služeb, aby udrželi prosperitu měst. A právě pro tento model představuje současná pandemie velkou hrozbu.
Bude se ale měšťanům na venkově líbit? Nebudou jim scházet večírky, posezení, kulturní představení a další záležitosti, které jsou s životem ve městě spjaty? Zřejmě jim scházet nebudou. O to se postarají moderní technologie. Služby, jako je streamování videí, sociální média a webové stránky, jako jsou Reddit nebo Twitter, nabízejí atraktivní kulturní programy a vybízí k účasti na virtuálních akcích různých komunit, k nimž se může každý na dálku připojit. To jsou záležitosti, které po celá staletí přitahovala lidi do velkých měst – spojení s kulturou, zábavou, poznávání nových lidí… Dnes kvůli tomu ani nemusíte zvednout zadek ze židle – nepotřebujete dokonce bar ani klub, seznámit se můžete pomocí aplikací, jako je Tinder, Bumble nebo Grindr, které vás rády spojí s potencionálním partnerem.
Více virtuálna
Tendence žití více ve virtuálním než v reálném prostoru tu byly už před nástupem koronaviru, pandemie nicméně jejich popularitu a využití urychlila a pozvedla do téměř kosmických výšin. „Tato pandemie má potenciál skutečně ovlivnit města,“ potvrdil pro Politico Peter Clark, profesor dějin evropských měst působící na Univerzitě v Helsinkách. „Pokud přijde diskutovaná druhá vlna, mohli bychom se stát svědkem vážného zásahu do evropského modelu kulturního města,“ varuje a dodává, že kvůli deindustrializaci lidé od 80. let 20. století přešli do sektoru služeb, aby udrželi prosperitu měst. A právě pro tento model představuje současná pandemie velkou hrozbu.
Bývalí měšťáci podpoří místního baristu, když se u něj staví na kávě po návratu z města, možná se spojí s místním architektem, aby jim pomohl vytvořit domov snů, třeba zde dokonce založí firmu…
Podle Michela Serafinelliho, lektora ekonomie na Univerzitě v Essexu, ale situace není pro města úplně beznadějná. Přerozdělení evropské populace do provinčních měst a venkovských oblastí by podle něj mohlo přinést prosperitu do méně bohatých regionů. Pokud bude k dispozici dostatečně dobré internetové připojení a vlakové spojení, aby se lidé mohli do hlavního města pohodlně dostat několikrát za měsíc, nemusela by města úplně přijít o pracující. A venkovské regiony by naopak získaly nové obyvatele, kteří by venkov začali postupně zvelebovat.
„Tito bývalí měšťáci podpoří místního baristu, když se u něj staví na kávě po návratu z města, možná se spojí s místním architektem, aby jim pomohl vytvořit domov snů, třeba zde dokonce založí firmu… Tím by mohla vzniknout spousta nových pracovních míst,“ vysvětluje Serafinelli.
Města se budou muset změnit
Ne každý odborník je tedy přesvědčen, že koronavirus nutně musí znamenat konec pulzujících městských center. Podle Serafinelliho dokonce existuje šance, že aktuální krize města změní k lepšímu. Serafinelli totiž věří, že metropole se budou dál vyvíjet, protože kvalifikovaní pracovníci budou v kanceláři trávit čas jen několik dní v týdnu.
Důsledkem toho bude menší provoz a znečištění ovzduší, sníží se také ceny, protože města budou chtít přilákat další potenciální zájemce, což zase dá vzniknout řadě nových zajímavých projektů.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Politico
