Starostka kanadského Montrealu Valérie Planteová v rozhovoru pro odborný celosvětový magazín CitiesToday svým výhledem na pochmurnou budoucnost lidstva nastínila, jak by mohl vypadat svět po klimatických změnách. A tvrdí, že to rozhodně nebude taková „selanka“ jako současná krize způsobená pandemií koronaviru.
Koronavirus je podle starostky skvělým příkladem výzvy, která překračuje hranice států a měst. Jaké nástroje má tedy první žena Montrealu k řešení? Montreal je závislý nejen na tom, co se děje ve městě, ale i v celé Kanadě. V době koronaviru je chod města obzvlášť omezen hlavně kvůli rozhodnutím přijatým jinými úrovněmi vlády, ať už jde o uzavírání hranic se Spojenými státy nebo nedostatek přidělených vakcín. Všechna tato rozhodnutí se tedy přijímají jinde, ale mají přímý dopad na město.
Myslet na nejohroženější
Jedním z příkladů zintenzivnění opatření jsou lidé bez domova. V jakémkoli typu krize, ať už jde o pandemii, konflikt nebo klimatickou krizi, jsou vždy nejvíce ohroženi ti nejzranitelnější. Bezdomovcům byly tedy vakcíny vyčleněny dříve, navíc bylo prioritou jim přes zimu zajistit přístřeší. V lednu se vláda Quebeku, jehož je Montreal hlavním městem, rozhodla zavést zákaz vycházení, všichni museli být do 20 hodin doma. Právě toto opatření vyžadovalo zajistit bydlení pro bezdomovce, i když bezdomovci měli v tomto ohledu později výjimku.
Lidé si více váží střechy nad hlavou, mohou se tam totiž izolovat a cítí se v bezpečí.
Montreal se rozhodl podpořit zdravotní systém také tím, že poskytl autobusy, které se přeměnily na pojízdné kliniky. Testování tak mohlo proběhnout i v odlehlejších místech, což hodně pomohlo.
Důraz na bydlení
Jaké trvalé dopady bude mít pandemie podle starostky Planteové? Skutečnost, že se nerovnosti natolik odkryly, dala příležitost hovořit o bydlení způsobem, kterému nyní lidé lépe rozumějí. Potíže s hledáním bydlení mají přitom hlavně původní obyvatelé Kanady, kteří ve městech dodnes zažívají rasismus a diskriminaci. To samé platí u starších nebo chudších lidí. Lidé si více váží střechy nad hlavou, mohou se tam totiž izolovat a cítí se v bezpečí. Když chtějí ven na vzduch a nemají k dispozici balkóny nebo dvorky a hrozí zaplnění veřejných prostranství, je třeba myslet na budování turistických a cyklistických tras. Ty mají v pandemii a podobných krizích velký význam.
Montreal chce podle starostky do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % a do roku 2050 dosáhnout nulových emisí.
Podle starostky Planteové to, co právě prožíváme v souvislosti s pandemií, může být výhled na to, co bychom mohli v budoucnu zažít, pokud jde o změny klimatu. Je důležité právě teď vidět příležitost pro zelené a „začleňovací“ oživení městského systému. Město má být odolnější a lépe připravené na krize. Musí přemýšlet o tom, co bude v budoucnu atraktivní, jaký průmysl a investory chce. Klíčová je investice do veřejné dopravy, s tím občané města souhlasí, stejně tak s ekologickým přístupem. Na pořadu dne je i sociální bydlení, a to nejen ze sociálních, ale i ekonomických důvodů.
Pandemická předehra?
Starostka v článku pro Cities-Today vyzývá: Přestaňme plýtvat naší krásnou zbývající zelení tím, že ji zastavíme. Nechme ji jako park a vytvořme zelené plochy. V dnešní době je zeleň pro obyvatele města důležitá k odpočinku a chápou její hodnotu.
Montreal chce podle starostky do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % a do roku 2050 dosáhnout nulových emisí. Tento plán není jen planým záměrem, existuje v konkrétní podobě s cíli, jak se k němu dostat. Starostka chce, aby provinční a federální vlády a další města učinily totéž. To, jak jsme se vyrovnávali s pandemií, totiž mohla být jen předehra.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Cities-Today
