Soumrak online seznamek? Už i singles hledají vztahy raději v reálu

Když se britská moderátorka vztahových podcastů Later Dater a koučka Lucy Cavendishová po nějaké době po rozvodu rozhodla, že si najde přítele na seznamce, žádný Velký třesk nečekala. Jen chtěla zjistit, jestli nějaký „život po rozvodu” vůbec existuje. Podle svých slov byla přesvědčena, že právě seznamovací aplikace jsou snad jediný možný způsob, jak partnera nalézt, a tak vyzkoušela celou řadu z nich, například Elite Singles, Bumble, Tinder, Match, Muddy Matches, Pure a další.

Naprosto ale nečekala, kolik lidí právě na seznamkách má pocit, že dny těchto aplikací jsou sečteny. „Zdá se, že nikdo neví, co chce. Snažit se s někým seznámit se ukázalo jako téměř nemožné. Nikdo také pořádně neví, jak vlastně randit, tedy co říct, kde se sejít nebo poznat, jestli mezi ním a protějškem funguje chemie. Takže to často vzdají a aplikaci zavírají bezradní a frustrovaní. Po roce mohu z vlastní zkušenosti říct, že ano, seznamovacím aplikacím už možná skutečně odzvonilo.”

Epidemie skeptiků

O tom, proč tomu tak je, existují různé teorie. Jedna z nich je, že lidé se v postcovidové době necítí na online seznamkách bezpečně, protože „všichni” tam jsou ženatí či vdané a hledají jen flirt a nezávazný sex. Další, která je možná blíž pravdě, praví, že naše životy jsou tak nabité aktivitami, že touha se s někým setkat tu sice je, ale v pracovním diáři nám na to prostě nezbývá čas.

Lidé si na seznamkách často jen chtějí ověřit, že by o ně někdo jiný mohl mít vůbec zájem.

Podle Lucy Cavendishové však mohou existovat i hlubší příčiny. „Setkávám se s mnoha klienty, kteří říkají, že se chtějí s někým seznámit, ale v hloubi duše se cítí natolik poškozeni, zraněni, zklamáni a zrazeni, že si ve skutečnosti jen chtějí ověřit, že by o ně někdo jiný mohl vůbec zájem mít. A když se někdo takový najde, přestanou komunikovat.”

Seznamovací aplikace totiž často nepůsobí reálně. Existuje spousta výzkumů, které dokazují, že lidé se na internetu chovají mnohem hůř než na veřejnosti. Třeba se stydí za své tělo, a tak straší, útočí, ponižují, říkají, že mají zájem, i když ho nemají, a to často způsobem, který by v reálném životě nepoužili.

Single v normě

V roce 1960 bylo v USA pouze 13 % jednočlenných domácností, nyní je to celých 28 %. To je 37 milionů lidí, z nichž mnozí navzdory všemu doufají, že toho pravého nebo tu pravou jednou najdou. Například Velká Británie na tom není o mnoho lépe. Počet dospělých, kteří žijí sami, se tam za posledních deset let zvýšil o více než 8 %.

Často to není proto, že by chtěli být sami. Ve skutečnosti mnozí z nich hledají partnera už léta. Podle nedávného průzkumu nějakou seznamovací aplikaci používá více než 323 milionů lidí na celém světě. Mnozí z nich si uvědomili, že jsou sice šťastně svobodní, ale chtějí se seznámit s lidmi, se kterými by mohli něco podnikat nebo se s nimi jen tak bavit či flirtovat, ale ne nutně mít plnohodnotný vztah.

Vzniká nepřeberné množství klubů pro nezadané, kteří podnikají nejrůznější zábavné (nicméně stále single) aktivity, nebo skupiny, kde se lidé sice vztahu nevyhýbají, ale prvoplánově jej nehledají a život si užívají i ve společnosti jiných single přátel.

Jak říká Sophia Anne Zieglerová, zakladatelka webu Otto Connection: „Založila jsem ho, abych vytvořila místo pro setkávání podobně smýšlejících nevázaných lidí v prostředí bez stresu. Není to seznamka. Je to místo, kde ,single‘ je žádoucí a plnohodnotný stav mysli.”

Možná dochází ke změně, kdy být single není nic neobvyklého. Aplikace, jež propagují různé společenské akce, možná začnou nad seznamkami postupně převažovat. A proč ne? Je to zajímavý koncept, který by mohl lidi osvobodit od zklamání z opakujících se vztahových karambolů a od stále zastaralejšího stigmatu být single.