Minule jsem psal o podcastech, kterak se objevují všude, kam se dá postavit mikrofon. Takže není divu, že jsem tento týden opět u jednoho takového seděl, naštěstí jen jako doprovod zpovídaného. Mluvilo se o Green Dealu a jaké dopady to bude mít na odvětví mého klienta. Nic neobvyklého v médiích těchto dnů. Leč odpovědi byly upřímné a nefungují jen na jeden problém, byť veliký. Významný podnikatel řekl, že samozřejmě je mnoho neznámého kolem Green Dealu, ale je potřeba začít. Protože jinak nám ujede vlak. Mimo jiné i proto, že schopnost adaptovat se na změny je jedna z klíčových schopností úspěšného podnikání.
Že se svět kolem nás mění, je jasné. Jen někteří si myslí, že u nich to tak nebude a nějak „se to pak udělá“. Mluvíme-li často o rozdělené společnosti, jsou zde odjakživa i dva typy lidí a přístupů. Ti čekající a ti v pohybu.
Kdo tady má pravdu
Čekající sledují, co se děje kolem, a vidí na novinkách spoustu chyb. Vědí tedy dopředu, že se to nepovede, protože mají spoustu logických a nezvratných argumentů proti. A jelikož ten, co něco dělá, musí se i mýlit a dělat chyby, čekající je tak utvrzován, že má pravdu. Jenže vítězové nakonec bývají ti, kteří jsou v pohybu. Protože činnost vytváří tlak na okolí, přináší nové nápady, pohyb vás dostane do nečekaných situací, ze kterých se opět urodí myšlenky, na které byste dumáním v koutě nepřišli.
Můžete být diváci. Ale pak nikdy nebudete mezi vítězi. Jistě, řeknou zkušení mudrlanti, také ale nikdy neprohrajete. Jenže se pak pořád budete jen přizpůsobovat a pouze sledovat, jak jiní hrají.
Aktivita vždy poráží pasivitu. Protože mění situaci, a ten, kdo je hybatelem změn, má výhodu vůči k tomu, kdo přijde, až když už je hotovo. Původně čekající jsou v nevýhodě, protože se neumí v novém světě orientovat ani tam na ně popravdě nikdo nečeká. Trh je rozdělen, můžete zůstat s košťaty v komoře, jak napsal jeden diskutující na Twitteru v úplně jiné debatě, ale sem to také sedne.
Pohodlí divákovo
Kam se podíváme, tak je něco jinak, než jsme byli zvyklí. Výhled na nejbližší dobu není nejlepší. A navíc nejde o žádné maličkosti. Když se mi stane něco nečekaně špatného, jako když jsem si onehdá zlomil klíč v zámku, zavřu rychle oči, protože to se mi přece musí jen zdát, musí to být sen, probudím se ve své posteli a všechno bude dobré.
Nezdálo se mi to s tím zlomeným klíčem (samozřejmě v neděli večer) a nezdá se nám to ani dnes. Mnozí velí: Zpátky do časů, kdy bylo dobře. Ano, můžeme zůstat mimo dění. Pak je to ale stejné, jako když nenastoupíte ke sportovnímu utkání. Můžete být diváci. Ale pak nikdy nebudete mezi vítězi. Jistě, řeknou zkušení mudrlanti, také ale nikdy neprohrajete. Jenže se pak pořád budete jen přizpůsobovat a pouze sledovat, jak jiní hrají.
Činorodost je to, co dělí úspěšné od těch ostatních. A snaha vyhnout se jí je vždy jen výmluvou. Teď není čas čekat, až budeme vědět všechno, a pak se teprve rozhodovat. Změny, které nás vytáhly z klidných a bezpečných třiceti let, neodejdou samy. Jsme jejich součástí. A záleží jen na nás, zda jimi projdeme jako vítězové či poražení.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
