Pátek Karla Křivana: Víme vůbec, koho si budeme volit?

Brzy tu budeme mít další volby. Možná by bylo dobré si říct, koho volíme. Ale protože je jednodušší vymezovat se negativně, pojďme na to z té lehčí stránky. Takže si nejdříve řekněme, koho nevolíme. Nevolíme mesiáše, boha, spasitele. Nevolíme bytost nepozemskou, která pohybem svých řas promění náš svět či život. Nevolíme svatého muže či ženu, kteří nikdy nezhřešili, neopili se, neudělali chybu.

Nevolíme amulet pro štěstí. Svým rozhodnutím nepřivoláme esoterické síly, které nám přinesou konečně všechno to, co jsme sami nedokázali svojí prací či pílí.

Ani oslík, ani misska

Nevolíme si pohádkového oslíčka, který nám při našem zvolání „otřes se“ každé ráno přidá do peněženky pár tisícovek navíc, abychom nemuseli do práce a mohli rovnou jít nakupovat do chrámů rozkoše, které tak milujeme a kde mají v obchodech tolik věcí, bez kterých nemůžeme být.

Nevolíme nového moderátora do pořadu pro kutily, který umí spravit protékající odpad v koupelně.

Nevolíme missku nebo missáka roku, aby se nám při pohledu na ni či na něho podlomila kolena, a kvůli kterým budeme zapínat televizi a klepat do displejů svých telefonů, jen abychom zahlédli jeho nebo její neodolatelný úsměv.

Ani herec, ani sportovec

Nevolíme herečku nebo herce roku, kteří by bezchybně, bez přeřeků, bez potu na čele či zčervenání se v obličeji dokázali plynule hovořit na jakékoliv téma. Nevolíme sportovce roku, který uběhne maraton, ujede na kole padesát kilometrů a pak přeplave všechny jihočeské rybníky i Lipno.

Nevolíme nového moderátora do pořadu pro kutily, který umí spravit protékající odpad v koupelně, pěstovat stále kvetoucí růže a největší jablka ve vsi. Nevolíme účastníka matematické olympiády, který zvládne ta jablka sčítat s hruškami a to celé dělit rybízem. Nevolíme živou encyklopedii, která ze sebe vysype na požádání počet obyvatel Paraguaye, rok narození Egypťana Sinuheta nebo hloubku Huronského jezera.

Ani policajt, ani soudce

Nevolíme ani národního terapeuta, který rozumí našim pocitům, dokáže nám vysvětlit, proč jsme, jací jsme, a kdo za to může. Nevolíme amatéra, který si přečetl na novinkách článek o kněžně Libuši a myslí si, že vést zemi je stejné jako péct housky.

Nevolíme si ani policajta, který nás bude hlídat, kontrolovat a sledovat, a běda, odhodí-li někdo žvýkačku na chodník nebo přejde ulici mimo přechod. Nevolíme si soudce, který bude moudře rozhodovat naše spory a zavede v zemi spravedlnost.

Nevolíme si učitele, který nás naučí to, co máme dávno znát, a udělá z nás konečně národ Komenského, když toho skutečného jsme vyhnali nebo si nechali vyhnat, jak to tak u nás s mezinárodně úspěšnými lidmi chodí. Nevolíme si ani partnera, kterého musíme milovat, s kterým budeme sdílet svoje každodenní strasti a slasti a bez kterého by náš život byl prázdný, a s ním je někdy zase až moc přeplněný.

Nevolíme si přítele, protože přátelství vyžaduje od nás víc než jen rozhodnutí na dva páteční večery či sobotní dopoledne. Nevolíme si televizní program, aby nás bavil a dělal nám společníka, když nemáme dost sil nebo chuti nebo představivosti dělat něco smysluplnějšího.

Volíme si prezidenta. Co dělá a proč to děláme my, je napsáno v Ústavě. Pokud to nechápeme, pak se nedivme výsledku a našemu zklamání.