Na začátku šedesátých let minulého století se světem architektury prohnala bouře. Tornádo, které se přehnalo od Kanady přes USA, smetlo zavedené tradiční normy. Jeho šiřitelem byl Frank Gehry, kterého v Česku známe jako jednoho z autorů Tančícího domu.
Frank Gehry (1929)
Skoro 90tiletý americko-kanadský architekt, v Česku známý jako jeden z autorů Tančícího domu. V roce 1951 vystudoval architekturu na University of Southern California, poté absolvoval stáž u architekta Victora Gruena v Los Angeles. V letech 1956 a 1957 studoval urbanismus na Graduate School of Design Harvardovy univerzity. V roce 1962 založil vlastní firmu Frank O. Gehry Associates v Los Angeles. Zpočátku pracoval na projektech obchodních center a podobných komerčních zakázkách. Jeho budovy jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších staveb, ovlivněny funkovou kulturou 60. a 70. letech 20. století. První stavbou v experimentálním stylu byla přestavba a přístavba jeho vlastního rodinného domu v Santa Monice. (zdroj: Wikipedia)
Raketovou rychlostí se z tohoto dekonstruktivního architekta stala žijící ikona a jeho nepřehlédnutelný rukopis můžeme najít všude po světě. Teď už stavby Franka Gehryho poznáte i vy.
Ginger & Fred
Pražská budova Ginger & Fred neboli Tančící dům na Rašínově nábřeží patří mezi Gehryho nejkontroverznější stavby. Spolu s architektem Vladem Milunićem se rozhodl zasadit dvě budovy, které připomínají taneční pár, v podstatě do historického centra Prahy. Možnost prosadit takovouto stavbu přičítá Milunić porevoluční euforii, Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové a vzácné shodě náhod.
Tančící dům stojí v Praze na místě bývalého činžovního domu, který byl v roce 1945 při leteckém bombardování omylem zasažen americkou bombou
Budovy jsou pojmenovány po tanečnících Fredu Astairovi a Ginger Rogers. Ginger je ta mírně prohnutá věž nalevo, Fred pak ten, o koho se může Ginger opřít. A takhle se tam o sebe v tanečním opojení opírají už od roku 1996. Ale nejde jen o naznačení tanečního pohybu, symbolika překvapivě sahá ještě hlouběji a znázorňuje stav československé společnosti, která se ze strnulosti totalitního režimu opět dala do pohybu. Frank Gehry prý v minulosti nabídku na realizaci domu přijal se slovy, že „pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli“.
Muzeum MoPop
Masivní konstrukce v Seattlu vypadá, jako by se pomalu roztápěla v záři slunce, a podle samotného Gehryho má připomínat roztavenou elektrickou kytaru. Tato 21 tisíci hliníkovými a nerezovými panely pokrytá budova byla inspirována rockovou hudbou a energií, kterou tento styl ztělesňuje.
Muzeum popové kultury se snaží inspirovat a propojovat umělecké komunity v americkém Seattlu
Jednotlivé části budovy jsou inspirovány kytarami Jimiho Hendrixe a jazzového kytaristy a průkopníka elektrické kytary Lese Paula. Někomu může spíš muzeum připomínat roztančené minisukně v rytmu rocku. Budova je postavená v dekonstruktivním stylu s prvky blobismu (označení pro budovy, které připomínají organické tvary) a skrze muzeum vede dokonce nadzemní jednokolejnicová dráha, takzvaná monorail.
Cambridgské MIT
Centrum Marie a Raye Statových neboli Budova 32 zvaná Stata je akademický komplex patřící Massachusettskému technologickému institutu (MIT). Na svém místě stojí už od roku 2004 a přitahuje tolik pozornosti, že se stala legendou.
Netradiční architektonický styl centra Stata je přirovnáván k německému expresionismu dvacátých let minulého století
Významný architekt Robert Campbell o ní v roce 2004 prohlásil: „Stata bude navždy vypadat jako nedokončená, a tak trochu jako že se má každou chvíli zhroutit. Sloupce se naklánějí v strašidelných úhlech. Stěny se kolíbají, sbíhají, rozbíhají, nečekaně mění směry a vzájemně se srážejí pod překvapivými úhly. Materiály se zde střídají, jak se jim zachce. Cihly, ocel, která vypadá jako zrcadlo, zdrsněný hliník, zářivě barevný prostor, zvlněný kov. Všechno vypadá improvizovaně, jako kdyby se snad o tom rozhodlo na poslední chvíli. A o to tady nejspíš jde. Vzhled centra Stata je metaforou svobody, odvahy a kreativity výzkumu, který by se měl odehrávat v jejích útrobách.“
Hotel Marquéze De Riscal
Tento vinařský komplex (hotel, lázně, muzeum vinařství a vinotéka) stojí v malém španělském městečku Elciego. Region, který je známý především pro svou produkci vín, začal v posledních letech vstupovat do povědomí díky něčemu o dost extravagantnějšímu.
Vinařský komplex, který vám nabudí pocit, že jste mírně opilí, a to i za střízliva
Gehry se ani tady nebál bourat hranice, a kdyby tohle dílo viděl Don Quijote, tak by pravděpodobně vzdal boj s větrnými mlýny a začal se připravovat na něco mnohem většího.
Hala Walta Disneyho
Postavit tuhle koncertní halu v kalifornském Los Angeles zabralo téměř 15 let. Výstavba začala v roce 1987, kdy do ní vdova Lillian Walt Disney investovala 50 milionů dolarů. Když ji pak v roce 2003 stavbaři dokončili, celkové náklady se vyšplhaly na 274 milionů dolarů. Spotřebovalo se 12 500 železných plátů, mezi nimiž nenajdete dva shodné. Místní i odborníci se každopádně shodují, že to za ty peníze stálo.
Koncertní hala Walta Disneyho je domovem losangelské filharmonie a pohodlně se v ní posadí 2265 lidí
Hlasitý výkřik moderní architektury se stal důležitou součástí města. Pokud přemýšlíte nad tím, co Gehryho inspirovalo ke stavbě, jako je tato, odpověď visí ve vzduchu. Je jí vítr. Gehry jako vášnivý námořník stvořil budovu, která vypadá, jako by sama byla v pohybu. Jako dík paní investorce nechal Gehry v zahradě „vyrůst“ růži z kamene, kterou jí věnoval.
Centrum Lou Ruvo
Centrum, jež se věnuje výzkumu zdraví mozku, najdeme v Las Vegas. Budovu zafinancoval Larry Ruvo, místní podnikatel, jehož otec (Lou Ruvo) zemřel na Alzheimerovu chorobu.
Lou Ruvo Centrum má rozlohu přibližně 6 000 m2 a zahrnuje 13 výzkumných místností, kanceláře pro lékaře a výzkumníky, "Muzeum mysli" a komunitní hlediště
Lidem s alzheimerem se bortí svět a často se nemohou opřít ani o své vlastní vzpomínky, což mistrovsky připomíná bortící se struktura celé stavby. V současnosti v centru sídlí řada organizací zabývajících se možnostmi zachování paměti, léčby Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.
Biomuzeum
Toto je Gehryho první práce v Latinské Americe, konkrétně v Panama City. Když mu panamská vláda projekt představovala, doufala, že jeho výrazným rukopisem přitáhne víc turistů a investorů.
Výrazné barvy nejsou pro Gehryho tvorbu úplně typické, v případě panamského biomuzea však dávají smysl a ztělesňují bohatost místní přírody
Křiklavé barvy, které pro Gehryho tvorbu nejsou úplně typické, mají reprezentovat rozmanitost panamské přírody. Budova byla navržena tak, aby vyprávěla příběh o tom, jak Panamská šíje sjednotila dva kontinenty, rozdělila obrovský oceán na dva a navždy proměnila biodiverzitu planety.
Nadace Louis Vuitton
Objekt nadace, která slouží jako multifunkční kulturní středisko, se nachází v Paříži a připomíná tak trochu skleněné mraky. Na její výstavbu bylo spotřebováno 3 600 skleněných panelů a 19 000 panelů z betonu.
Uvnitř budovy Louise Vuittona se nachází 11 galerií, centrální auditorium pro 1000 návštěvníků a restaurační prostory
Otevřena byla roku 2014 a jsou v ní vystavována díla takových velikánů, jakými byl třeba Andy Warhol nebo Roy Lichtenstein. Budova nadace Louise Vuittona je v současnosti jednou z nejvýznamnějších staveb pařížské umělecké scény.
MARTa Herford
MARTa byla textilní továrna v německém Herfordu, která se pod rukama Franka Gehryho proměnila v muzeum současného umění a designu.
Výrazná architektura muzea MARTa Herford koresponduje s inovativní filozofií galerie a jejím mezinárodním zaměřením
Budova trochu vypadá, jako by ji uplácali mimozemšťané z hlíny na Marsu. Červené cihly ostře kontrastují s lesklou střechou z nerezové oceli a bílým betonovým jádrem.
Věž centra Luma Arles
Ve francouzském městě Arles, jižně od Avignonu, se už na jaře roku 2020 bude nad uměleckým centrem tyčit 56 metrů vysoká věž, jež bude tvořena betonovým jádrem s ocelovým rámem.
Skleněné krabice a lesklé hliníkové panely rostou do výšky a vzájemně se prolínají nad kruhovým atriem
Gehryho návrh fasády věže má připomínat skalnaté útvary, které se nacházejí poblíž města. Ty inspirovaly i zdejšího někdejšího rezidenta Vincenta van Gogha. A zatímco americký architekt Frank Miller mluví o Gehryho designu jako o „tornádu z nerezové oceli“, místní v něm víc než tornádo spatřují pokrčenou plechovku.
Reklama
foto: Profimedia a Shutterstock, zdroj: Bored Panda
