Krásné, funkční a pokud možno udržitelné. Takové jsou erotické pomůcky, tramvaje i další věci, které Anna Marešová navrhuje. Jak sama říká, při tvorbě neřeší jen estetiku, ale je pro ni důležitý i pohled zákazníka. Možná proto slavila úspěchy už se svou bakalářskou prací. Její tramvaj v neobvyklém hávu získala například prestižní mezinárodní cenu BIO22. Podobný úspěch slavila i její diplomová práce s návrhem erotických pomůcek. Zde ovšem nezůstalo jen u návrhu. A tak vznikl projekt Whoop.de.doo.
Té trojka se používá jen pro výjimečné akce. Takhle vypadá v celé své kráse
„Tenhle výraz jsem náhodou našla ve slovníku a znamená ‚pozdvižení‘ nebo ‚řádit‘, přišlo mi to vtipné, a že to k tématu sedí,“ popisuje drobná blondýnka přímo ve svém studiu. Na téma ji prý navedl kamarád, a když ho ve škole k jejímu překvapení schválili, vzala ho jako výzvu. „Už dřív jsem si vlastně říkala, že tyhle intimní a vlastně důležité věci mají svým způsobem nevkusné zpracování.“
Překvapilo mne, jak erotické pomůcky neuvěřitelně reflektují svou dobu.
Při pohledu na Anniny návrhy musím v duchu uznat, že její návrhy přitahují i ty, kteří si na sexuální pomůcky nepotrpí. Designový vibrátor nebo Venušiny kuličky jsou tak elegantní, že by si je člověk klidně mohl vystavit jako bytovou dekoraci. S Annou jsme nakonec probraly i to, jak vypadal vibrátor za socialismu, kde můžeme vidět její unikátní tramvaj a který ze svých návrhů má nejraději ona sama.
Návrh tramvaje z vaší bakalářky pro Prahu získal řadu cen. Proč jste si vybrala zrovna tramvaj?
Tenkrát začaly v Praze jezdit tramvaje Porsche a já jsem z nich byla strašně zklamaná. Říkala jsem si, že to je přitom takové pěkné téma, které by se dalo zajímavě zpracovat. Na bakalářku mi to ale přišlo jako moc velký projekt. Každopádně můj vedoucí pan profesor Appl tehdy řekl: „Ty to dáš.“ A tak jsem do toho šla.
Prý jste během procesu návrhu měla i dotazníky pro cestující. Co jste zajímavého zjistila?
Už je to docela dlouho, ale vím, že jsem se v dotazníku ptala, co je pro lidi při přepravě důležité. A vím, že často chtěli hygienické sedačky, dobře udělané větrání a také určitou přehlednost interiéru, ale zároveň jednoduchý nástup do tramvaje. To si často odporuje. Právě u nízkopodlažních tramvají jsou mezi sedačkami různé výčnělky třeba pro motory a kola a na nich jsou sedačky umístěny. Takže pak můžou vzniknout i ne zcela ergonomická místa.
Uvažovalo se po vašich úspěších s návrhem o tom, že by se podobné tramvaje začaly vyrábět?
To by bylo skvělé, ale já jsem si byla vědoma toho, že to je jen bakalářka, a brala jsem to jen jako takový ideový návrh, který měl ukázat, že se to dá udělat i jinak, a navázat na tradici tramvají v Praze.
Model tramvaje pro Prahu od Anny Marešové
Neříkám, že ty nové tramvaje jsou špatné, ale do Prahy mi nesedí. Nové tramvaje 15T oproti těm klasickým T3 působí hrozně masivně, přitom jsou paradoxně užší. Zkrátka mi to trochu přijde jako promarněná šance. No, a budeme je tu mít minimálně dalších dvacet třicet let. Člověk si ale asi zvykne na všechno.
Vy už jste si zvykla?
Můj návrh měl vlastně navázat na klasickou té trojku. Já tramvaje v Praze přirovnávám třeba k červeným doubledeckerům v Londýně, mají tradici a přijde mi, že je to takový typický znak města. A když se výrazně změní jejich design, přijde mi to, jako kdyby v Londýně někdo udělal třeba jen jednopatrový zelený autobus, prostě něco, co tam úplně nepasuje.
Model vaší tramvaje ale existuje, ne?
Ano, ve sbírkách Národního technického muzea.
Každopádně jedna vaše tramvaj po Praze od podzimu roku 2018 jezdí...
Ano, je to vyhlídková tramvaj, kterou jsem navrhovala přímo pro Dopravní podnik. Zadání znělo tak, že mám navrhnout vyhlídkovou tramvaj, která bude mít zadní část vozu otevřenou a bude stejně populární jako technický vůz „Mazačka“.
Původně to měla být přestavba bourané T3, ale změny byly tak razantní, že se dělala úplně nová tramvaj. Z té původní se využil jen podvozek a pak přední a zadní čelo. Tahle tramvaj T3 Coupé je zajímavá hlavně tím, že zadní část je otevřená a má skoro panoramatická okna.
Tahle tramvaj stojí ve střešovickém Muzeu městské hromadné dopravy a má podobný režim jako historické vozy. Využívá se hlavně na pronájmy a speciální akce. Před Vánoci ale jezdila.
Co se týká diplomové práce, téma bylo úplně odlišné, i když šlo vlastně taky o funkční design. Jak se vám zpracovávalo?
Bylo to moc zajímavé. Například při historické rešerši jsem zjistila, že Venušiny kuličky existovaly už pět set let před naším letopočtem. Pochází z Asie a ani tam už nesloužily jen k erotickým účelům, ale i jako zdravotní pomůcka na posílení pánevního dna. Během let se ty pomůcky samozřejmě hodně proměňovaly v závislosti na tom, jaké materiály byly zrovna populární, nebo podle vnímání ženské sexuality.
Anna Marešová (1980)
Vystudovala produktový design na Fakultě umění a designu na univerzitě v Ústí nad Labem a University of Derby. Za svou bakalářskou práci Tramvaj pro Prahu získala řadu ocenění. Její diplomová práce Whoop.de.doo - sada erotických pomůcek pro ženy, získala hodně pozornosti v médiích. Za vibrátor Whoop.de.doo pak získala prestižní cenu Red Dot. (zdroj: DesignBuy.cz)
Třeba renesance byla hodně otevřená, v tu dobu se třeba vyráběla dilda z drahých dřevin. Ale i socialismus měl svůj vibrátor, byl vyroben z plastu v takové červenobílé barvě. Myslím, že byl vyrobený ze stejného plastu jako soudobé kuchyňské roboty. Překvapilo mě, jak erotické pomůcky neuvěřitelně reflektují svou dobu.
Říkala jste, že když něco navrhujete, vycházíte z potřeb zákazníků. Na co jste přišla během výzkumu k diplomce?
Dotazníky k diplomce jsem měla dva, jeden pro muže a druhý pro ženy. Přičemž některé otázky byly shodné, abych zjistila, v čem se názory obou pohlaví liší. Ptala jsem se hlavně na to, zda nějakou erotickou pomůcku používají, jak se jim líbí prezentace současných produktů nebo jak by si představovali obal…
I vibrační vajíčko může mít originální design. Stejně jako jeho nabíječka
A když to shrnu a zjednoduším, muži by si přáli černý hranatý obal a ženy bílý oválný, takže dva zcela odlišné přístupy. Whoop.de.doo má být ale zaměřené na ženy, tak jsem se víc přikláněla k tomu ženskému pojetí.
Jak v současnosti vypadá vaše typická klientka?
Ženy většinou začínají kupovat erotické pomůcky asi od 25 let. A kupují je přibližně do 55. Ale máme i klientky nad šedesát, které si kupují třeba kuličky na posílení pánevního dna. Také k nám poměrně často chodí muži vybírat dárky pro své manželky nebo přítelkyně. Takže typického klienta nemáme.
Který z výrobků máte nejraději vy?
Venušiny kuličky. Jsou skvělé na posílení pánevního dna. Baví mě na nich, že jsou na hranici medicíny a erotiky. Přitom ukazují, že sexuální zdraví je důležitou součástí ženského života a těla. To je vlastně přístup celé naší značky.
Kdyby přišla zajímavá nabídka, dovedete si představit, že byste zase na chvíli opustila erotiku a vrátila se třeba zpět k dopravním prostředkům?
Hodně lidí se mě ptá, proč nenavrhuji auta, ale já nejsem tenhle typ designéra. Obdivuji ty, kteří umí parádně kreslit auta, tohle já neumím. Ale hlavně bych neměla ani motivaci, nevidím v tom hlubší smysl dělat nový design auta jen proto, aby se každý rok prodávaly další a další kusy. Já mám ráda spíš udržitelnost, takže kdyby se nabídka týkala zase hromadné dopravy, tak to bych vlastně neodmítla.
Reklama
foto: Archiv Anny Marešové, zdroj: Anna Marešová
