Hentai Corporation: Jsme dědečci prasáčci a přispíváme k vymírání druhů

Uff, to bude asi náročnej večer, říkala jsem si, když jsme se scházeli v hospodě po jejich zkoušce. Spadla mi brada, Radek si objednal nealko a basák Durex si dal čaj. A o kalení jsme si nakonec povídali ze všeho nejmíň. Hentai Corporation totiž připravují novou desku, takže více času tráví ve studiu a zkušebně než v hospodě.

"Deska bude rozdělená na dvě části, to znamená, že první část vyjde teď, další část další rok," říká zpěvák Radek Škarohlíd. "A rozdělili jsme to na dvě části z jednoduchého důvodu: protože jsme nebyli schopni složit dost songů. A nemáme prachy." Kromě Radka jsme mluvili právě i s Durexem, tedy s basovým kytaristou Matoušem Durajem.

Myslela jsem, že to máte naopak. Že album bude na dvě části, protože těch songů je hodně...

Radek: Ne, dohromady to dá normální album. Asi čtyři věci teď a čtyři věci příští rok. Bohužel nejsme tak plodní jako Michal Pavlíček, abychom vydali čtyřalbum. Tohle bude vlastně EP a další rok bude další EP. A pak se to spojí a bude to LP.

Orientuju se v tom, jak se dá vydělávat psaním, ale vůbec se neorientuju v tom, jak se dá vydělávat hudbou. 

Durex: Ono se dá hudbou vydělávat?

Mně vyšly dvě knížky a lidi o tom mají totálně zkreslené představy, buď že to vydělá hrozně, anebo že to nevydělá nic. A ono to je někde mezi. Ale vlastně nevím, jak je to, když vydáte album. Dneska už CD nekupujeme, takže vám asi vydělává Spotify a spol.?

R: Teď se prodávají spíš LP. Na minulé desce jsme měli geniální obal desky...

D: lentikulár. Bylo to udělaný ve 3D, na obalu byly želvušky, které reprezentovaly drogy uvnitř tkání buněk. To se hodně líbilo.

Čtyři roky jsme neudělali nic novýho, takže jsme byli schopný našetřit prachy na novou desku. Kromě nový desky z toho máme úplný hovno.

R: Ale vyděláváme si spíš koncertama. Teda, na koncertech si vyděláme na to, abychom tu desku pak mohli vydat. Já nevím, jaký je rozdíl mezi tím a psaním, ale tobě jako spisovateli vydavatel zatáhne ten výtisk ne?

Oni mi to zatáhnou a já pak mám procenta z prodeje.

R: Jasně, ale asi je to levnější na výrobu, takže se jim to vyplatí. U hudby jsou to strašný prachy. Do minulý desky jsme zahučeli za kolik? Jenom za nahrávání?

D: Asi půl mega.

A to jste si zaplatili ze svého, to už vám nikdo nevrátí.

R: No, my jsme předtím čtyři roky neudělali nic novýho, takže jsme byli schopný našetřit prachy na novou desku. Kromě nový desky z toho máme úplný hovno. Děláme to obecně jenom proto, abychom se bavili.

Kdo je podle vás na český scéně dobrej nebo originální?

R: My známe všechno, takže máloco nás překvapí, je to takový už ohraný. Většinou něco vyštracháme z paměti, ale to bychom nesměli bejt tak vymletý, ale zajímavý kapely tu samozřejmě jsou a občas nás překvapí něco, co jsme neznali.

D: Třeba kapela Dejva Tichýho, co s námi loni zaskakoval na klávesy. Jmenuje se Flush Buttons, takovej post bez kytar, to mě hodně bavilo. Nebo Chief Bromden, taky takovej zajímavej post a taky s Dejvem...

Všichni mají tendenci, když už jsou veřejně činní jako nějací umělci, se nějak vyjadřovat. Co vy?

R: No, my se nevyjadřujeme. My vlastně vyjadřujeme jenom nenávist, na to není třeba bejt erudovanej. Nebo takhle, třeba Durex studoval politologii, tak k tomu má co říct, ale já cejtím jenom čirou intuitivní, instinktivní nenávist. To je všechno. 

Jako vůči čemu nebo komu?

R: Vůči němu, Babišovi, protože prostě nesnáším lidi, který demagogicky manipulují s ostatníma. A z něj to čiší. Kdo má trošku i zkušenost, tak vidí, že ten člověk neodpovídá na dotazy, manipuluje, nechceš, aby tě řídil, aby řídil tvoji zemi. Chceš člověka, který naslouchá, argumentuje...

A kdyby po vás někdo, s kým sympatizujete politicky, chtěl, abyste pro něj zahráli, co byste dělali? Teda za dobré peníze...

D: Já nevím, to jsme nikdy neprobírali. Většinou jsme řešili, že ne. Jednou nás chtěli nějak při kampani Marka Hilšera a nevím, jestli jsme to potopili my, nebo jestli to vyšumělo. Ostatně si nemyslím, že zrovna náma by se chtěl někdo prezentovat...

Možná by chtěl prostřednictvím vás ukázat, že je hrozně cool.

R: Nevím, já bych asi do toho nešel. Vždycky vidím toho Michala Davida a spol., jak tam zpívají: "A my jsme príma tým, a my jsme ten správnej tým..."

Ale umíš to hezky. Co fanynky? Mladý holky?

R: Já jsem se vždycky takhle smál dědečkům prasáčkům, že nad nima slintaj, ale jak mi odkvetlo 30, tak se to prostě v tom ještěrčím mozečku začíná probouzet, než chcípne. Fakt je to hrozný. Já se ještě před pěti lety na ulici neotočil za holkou. A teď, probuzení dědečka prasáčka hadr. A úplně se tomu směju a uvědomuji si, jak je to primitivní, a už začínám ty fotry chápat.

Můžeš mi, Radku, bez ohledu na to, o čem jsme teď mluvili, říct jako vědec, co nám jako civilizaci hrozí?

R: Tak to je právě tématem našeho novýho songu. Je toho hodně. Zrovna dneska jsem četl studii, že objevili důkazy, že pravděpodobně před dvouma miliardama let už proběhlo jakési vymírání druhů, to znamená, že to není nic neobvyklýho v historii země…

Že se to bude opakovat.

R: Že se to bude opakovat a my to nějak slíznem, pravděpodobně. My jako lidstvo úspěšně zvyšujeme pravděpodobnost toho, že se to stane spíš dříve než později. Lidi jako pan prezident Trumpeta, kterej chce střílet atomovky do hurikánu a podobný nesmysly.

Já nevím, jakýma lidma je ten člověk obklopenej, ale začíná to být neskutečná fraška. A když tady člověk třeba vidí Gretu Thunbergovou, která jezdí jako nadšená týnejdžerka a prostě šíří něco, čemu věří, a vůči ní se kupí akorát neskutečná zlost...

Jela na lodi, mrcha, jak si to mohla dovolit!?

R: Je to šílený, mladá holka, která tím žije, za něco bojuje, má to jako náplň života. Ale ona prostě prezentuje fakta od těch největších profesorů, závěry těch profesorů, který se tomu věnujou léta a jejichž závěry můžeme sledovat v praxi. Tvrdili to už v polovině 90. let, když u nás blábolili Klausové a jiní. A jejich modrý a nikoli zelený planety jaksi nevyšly. 

Ještě zpět k hraní, co koncerty, jsou furt zábava?

R: No, teď už tolik ne, já jsem teda byl poslední dobou hodně na dně, už jsem to bral jako takovou povinnost, ale teď máme půl roku pauzu. Nějak jsem byl nějakej vyšťavenej.

D: Protože furt leješ, vole.

Když už jsme u toho, máte nějaký sny do budoucna? Rodina, děti, zahrádka?

R: Můj sen je, že jsem rentiér, sedím v Posázaví ve vile, kterou jsme s bráchou zdědili, a budu tam mít tak deset až dvanáct buldoků, každej bude jinej a budu si s nima jenom hrát, budu se tam válet.

Rozhovorů jste dali milion. Většinou se všichni ptají na to samé. Je něco, na co se vás nikdy nikdo nezeptal, a chtěli byste, aby se vás zeptal?

R: No, jako kdyby nebylo půl devátý a nebyl bych totálně vymletej, tak bych možná na něco přišel. Bohužel, já jsem teď z formy, ale xkrát jsem si říkal, že některé věci bych chtěl sdělit.

Takže? Co chcete sdělit? Ne hudbou, jako lidi...

R: Poslední dobou ani nemám potřebu nikomu nic sdělovat, spíš potřebuji si sdělit něco sám sobě. Trošku se vzpamatovat z té bestiality, to znamená trošku víc se držet zajetejch rituálů a kolejí. A málo odbočovat. Zjišťuju, že když jsem hodně odpočatej, tak jsem jaderná elektrárna. Hned bych se do všeho vrhal, tak trošku bych potřeboval zevšednit svůj život. Možná, že meditace všímavosti je cesta!

Reklama

foto: Zdeněk Strnad, zdroj: Hentai Corporation