Moje holka má bráchu Honzu, který miluje Stouny. Zná nazpaměť jejich alba, na Facebooku si pečlivě opatruje jedno fotoalbum s Keithovými fotkami a jeho nejoblíbenějším nápojem je samozřejmě Jack Daniels. A snem každého fanouška Stounů (a vlastně jakékoliv kapely) je samozřejmě setkat se s kapelou, navštívit koncert a mít doma nějakou unikátní relikvii – lístek politý pivem, tričko z koncertu, placku kapely, něco takového.
Reklama
Honza je fanoušek opravdu nadšený. Miluje hlavně Keitha. Ale ví, že se na koncert nepodívá – má svalovou dystrofii, nemůže vstát, pohybuje pouze jednou rukou a s veškerými úkony mu musí pomáhat rodina nebo asistent. Takže když jsme mu chtěli udělat radost, koupili jsme mu láhev Jacka a rozhodli se, že mu seženeme Keithovo trsátko.
Rodina Stounů
Založil jsem na Facebooku stránku „Trsátko pro Honzu“, na které jsem požádal své známé o jednoduchou věc: Jestli máte někdo kontakt na pořadatele pražského koncertu, spojte mě s nimi a pokusím se to nějak dohodnout. Za pokus to stojí, přinejhorším to lidé budou ignorovat, říkal jsem si. „Pokud měla vaše máma (nebo babička) za posledních 50 let aférku aspoň s bedňákem od Stounů, dejte vědět,“ napsal jsem do prvního příspěvku a požádal o sdílení.
Pokud měla vaše máma (nebo babička) za posledních 50 let aférku aspoň s bedňákem od Stounů, dejte vědět.
Ovšem místo pár reakcí se spustila lavina. Příspěvek s prosbou si přečetlo přes 100 000 lidí a už to jelo. V diskuzi pod příspěvkem označovali jedni uživatelé druhé s dotazem, jestli někdo něco nemůže udělat. Do inboxu mi začali psát kolegové, známí a taky lidé, které jsem nikdy neviděl, ale kteří mají známé někde u pořadatelů.
It's only rock'n'roll! Honza s kytarou, ještě před pár lety
Touha pomoct logicky některým napověděla, že by se měli obrátit přímo na pořadatele – výsledkem bylo, že se mi ozval člověk, kterého jsem do té doby neznal, že trsátko pro Honzu a podepsanou fotku Keitha určitě sežene, ale ať proboha už tu akci zruším, že pořadatelé potřebují pracovat a nemůžou, protože jim inboxy praskají mojí výzvou.
Stones nejsou jen obyčejná kapela. Stones jsou symbol svobody, dravosti, nezměrné energie. A jít na jejich koncert je kolektivní zážitek. Po dnešku si pak můžete připsat do definice ještě jednu věc: pocit pospolitosti, díky kterému jsou jejich fanoušci doslova a do písmene jedna rodina. A rodina je přece nejvíc, zvláště ta, kde jeden na druhého prostě nemůže zapomenout. Takže mi dovolte osobní poděkování: Serge Grimauxovi, Robertu Porkertovi, Patriku Paulisovi a všem těm, kteří Trsátko pro Honzu sdíleli.
Splnili jste někomu sen. A to se sakra počítá.
