Rady tety Markéty: Jak uniknout z kolabujícího města? Rozhodně s tampónem

Když za mnou kamarádka přišla s tím, abych se s ní vydala na přednášku s názvem Urban Survival – Jak uniknout z kolabujícího města, okamžitě jsem si představila partu bláznů, co každým dnem očekávají zombie apokalypsu, a někde v krytu pokrytém maskáčovinou o tom zapáleně vykládají dalším. Jenže realita byla trochu jiná. Píšu "jenže", protože my dnes vůbec nepotřebujeme zombie apokalypsu k tomu, abychom byli z minuty na minutu takzvaně v prdeli.

Přednášející byli dva – Amar Ibrahim je zakladatelem školy přežití Outdoor survival a metodám, jak přežít, se věnuje už 15 let. Druhým byl Martin Vaňo, ten se tématice apokalypsy věnuje přes 20 let. Pořádá postkatastrofické larpy a pomáhá organizovat festival Junktown.

Vyvedena z blackoutu

S první půlkou svojí představy o přednášce jsem se moc nespletla, opravdu se konala ve zvláštním prostoru v rozpadajícím se areálu, který vypadal, jako když vedle něj před týdnem bouchl Černobyl, jen s tím rozdílem, že v budově je bar, kde si můžete koupit občerstvení. Záchody nesplachovaly, organizátoři odmítli sdělit, zda je to náhoda, nebo součást přípravy na kolaps systému. Na místě bylo i hodně maskáčoviny a já už si pomalu brousila svou sarkastickou tužku.

Je zajímavé zkusit vymýšlet, co všechno vlastně člověk k přežití potřebuje, a pak se doma podívat, jestli těmi věcmi vůbec disponuje.

Jenže pánové mě hned na začátku přednášky vyvedli z omylu. Žádnou zombie apokalypsu nečekají, nic takového se prostě nestane, ale velmi pravděpodobně se stane něco mnohem jednoduššího. Přijde blackout. Prostě vypne proud. A to ne tak, že vám doma nebude svítit v obejváku světlo, budete si muset zapálit svíčku a za pár hodin se to zas nahodí. Stane se to v celý Praze nebo třeba v celý republice. Nepůjde internet, banky, bezpečnostní systémy, elektřina, nic.

Co asi s sebou?

V takový situaci jsme ještě nikdy nebyli, ale existuje spousta studií o tom, co se s lidma v následný panice a nastupujícím běsu děje. Pud sebezáchovy se neptá. Jak tedy lze být na takovou situaci, která vůbec nepatří do kategorie sci-fi, připraven? Mít dobře sbalené zavazadlo. Léky, jídlo, filtr na vodu, izolace tepla, křesadlo, energetický zdroj... Těch věcí je strašně moc a sama jich vyjmenuju sotva deset. Je ale rozhodně zajímavé zkusit vymýšlet, co všechno vlastně člověk k přežití potřebuje, a pak se doma podívat, jestli těmi věcmi vůbec disponuje.

Nejuniverzálnější pomůcka k přežití v divočině je menstruační tampón.

Je dobré vědět, jak v přírodě přefiltrovat vodu, aby byla pitná, kde ji vůbec hledat (ždímat mech nebo si obalit nohy látkou a šlapat v ranní rose. Ano, sběr vody může být i zábava!), jak si postavit přístřešek, jak vydržet v teple a suchu a jakou zbraň u sebe mít.

Zajímavé je začít uvažovat, co byste v případě kolapsu dělali. Zabarikádovali se doma? Vyběhli směrem na Zbraslav? Podle přednášejících se většina lidí, kteří se touhle tematikou zabývají, kloní k variantě utéct z města pryč. A pak, v přírodě, už záleží jen na vašich schopnostech a na tom, jestli jste si do batůžku sbalili koberec, umyvadlo a plesový šaty, anebo něco, co vám pomůže pár dní vydržet.

Univerzální zachránce

Z přednášky jsem si odnesla naprosto revoluční zjištění: Nejuniverzálnější pomůcka k přežití v divočině je menstruační tampón. „Tampón totiž skvěle saje tekutiny!“ bylo nám řečeno a asi nás to mělo fascinovat. Ovšem ženská část publika se pouze ušklíbla, zato pro muže je tato informace stejně šokující jako ta, že vložky se lepí na kalhotky a ne na vagínu. Nicméně musím uznat, že tampón je opravdu zázrak. S jeho pomocí jde totiž rozdělat oheň i přefiltrovat vodu a taky ucpat krvácející ránu. Když máte tampon, máte oheň, když máte oheň, máte uhlíky, ty fungujou zase jako filtr na vodu a dají se i jíst jako živočišný uhlí, když vám je špatně.

Aby se člověk doopravdy naučil přežít v přírodě bez klasických vymožeností moderní doby, na to je samozřejmě jedna hodinová přednáška málo. Je to téma, kterému se tito nadšenci věnují roky, absolvují týdny v divočině a sami na sobě testují, co všechno je možné. K něčemu to ale dobré je – uvědomíte si, že to teploučko a pohodlíčko, ve kterém si žijeme, není žádná samozřejmost, že se všechno může během minuty zhroutit a že krabičku tampónů je dobré mít neustále u sebe.