Řekl to prý Bismarck, že „kdo ovládá Čechy, je pánem Evropy“. Strategicky uvažující státník chápal význam středu. Kdo drží střed, může udržovat rovnováhu. Aby se situace příliš nevychýlila na jednu ze stran. To když se stane, většinou dojde k maléru. Myslím, že v té naší gay diskusi jsme střed opustili a křičíme na sebe z obou radikálních konců. Což přináší radost jen lidem nesnášenlivým nebo hloupým.
V Praze proběhla Prague Pride. Podle mě akce, kterou velké evropské město hravě unese, jednoduše stráví a život jde dál. Praha zvládne karneval i demonstrace mnohem zábavnější, ostřejší a mohutnější. Leč nyní žijeme i na sociálních sítích a tam proběhla debata hlučnější než obvykle. Moje sociální bublina se rozdělila na dvě poloviny a ani s jednou nesouhlasím.
Pozitivní šok
První říká, že Prague Pride je zbytečná akce. Není. Když jsem byl poprvé v životě někdy na úplném začátku devadesátek na Západě, dojeli jsme do Amsterodamu. Setkání se svobodnou gay kulturou byl pro mě pozitivní šok. A znamenal veliké zklidnění mé dosud znejistělé duše, cože to vlastně jsem, když jsem jiný. Pamatuji si na návštěvu knihkupectví, nad kterým vlála duhová vlajka. Pro mě bylo důležité, že tady je normální „být teplej“. Že se lidé za to nestydí a jdou s tím na veřejnost.
Nemyslete na aktivisty, politiky, kteří se na tom snaží „udělat“ body a extrémy. Myslete na Prahu, které pestrost sluší, a hlavně na ty, kteří potřebují ujistit, že „v tom“ nejsou sami.
Proto je Prague Pride a každá podobná akce důležitá. Ani ne tak pro nás v Praze. Ale pro nějakého kluka na malém městě, který potřebuje vidět, že je to normální a obyčejné být tím, čím se mu zdá, že je. Samozřejmě, že při veřejných akcích se objeví i různí podivíni. Ale přátelé, kde nejsou? Moje prosba k odpůrcům gay pride tedy zní: Nemyslete na aktivisty, politiky, kteří se na tom snaží „udělat“ body a extrémy. Myslete na Prahu, které pestrost sluší, a hlavně na ty, kteří potřebují ujistit, že „v tom“ nejsou sami.
Fašisti a homofobové
Druhá půlka mé sociální bubliny ale zase strašně tlačí na pilu. Kdo není pro manželství gayů, je fašista, četl jsem. Na můj záměrně umírněný tvít, že ten, kdo je proti sňatkům, není hned homofob nebo fašista, jsem dostal i odpověď, že jsem homofob. Pominu, že jsem nediskutoval o tom, jaký je můj názor na sňatky, jen vím, že pro mnohé to problém je, ale nazývat je fašisty je minimálně kontraproduktivní, protože reakce od nich pak bude stejně ostrá. A jsme v té pověstné spirále, která přináší radost akorát tak majitelům sociálních sítí a politikům, kteří na tom horším v nás vydělávají.
Tu naši teplou debatu bychom měli sebrat politikům, protože jim sloužíme jen jako figurky ve volebním boji.
Ona je vůbec ta představa, že „co gay to progresivista či levičák“, zcestná. Aktivisté a politici, kteří mávají duhovými vlajkami a hovoří o našich právech, logicky pracují s davem, masou, nemohou myslet na jednotlivce. A tak neslyší asi to, co já za poslední měsíce v mnoha hospodách a na jejich zahrádkách: „Už mi s tím dejte pokoj. Mně je jedno, jakej kdo je, ale proč mě s tím otravujete?“ Někdy méně je více a Čechové mají svoji kacířskou půlku, nedůvěřivou ke všemu, co je jim vnucováno. A tak jako vždy nestačí to dobře myslet, musí se to i dobře udělat.
Jak to ublíží mému životu?
Můj názor je, že bychom měli tu naši teplou debatu sebrat politikům, protože jim sloužíme jen jako figurky ve volebním boji. Ze záležitosti davu bychom měli udělat věc osobní, protože ona taková je. A moji konzervativní přátelé by zas mohli pochopit, že mnozí z nás máme strach. Poprvé za těch třicet let. Strach je pocit. Ten nejde dostat z člověka argumenty, že u nás má jeden všechna práva a má být spokojený. Strach souvisí s atmosférou. A atmosféra je taková, že nejdříve diskutéra napadneme, aniž přemýšlíme, proč ke svému názoru došel. A jestli nějak ublíží mému životu, když na ten názor přistoupím.
Žijeme tu spolu. Lidé různých zkušeností, životních osudů, názorů z toho vyplývajících a konfliktů na ně navazujících. Žádná společnost nemůže fungovat, když každý její člen bude trvat na tom, že musí dostat 100 % svých požadavků. To, co mi na naší debatě přijde nejnebezpečnější, je, že se z ní vytrácí humor. Není nutné se brát tak vážně, protože se nakonec stejně budeme muset nějak domluvit. Můžeme si předtím nefackovat, nebo ne. To záleží na nás. Bazinga, pro nechápavé a vážné.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Prague Pride