Co se stane, když americký profesor veřejně vyhlásí, že hledá ženu, která se do něj zamiluje? Kolik dívek bude mít zájem na tom stát se „pokusným králíkem“? A je vůbec možné zamilovat se na povel? To všechno vám prozradíme.
Robert Epstein je americký psycholog, absolvent prestižní Harvardovy univerzity a hlavní editor magazínu Psychology Today. Je to také rozvedený muž se čtyřmi dětmi.
V roce 2012 spustil neobvyklý experiment: Smlouvu lásky. Nejprve ji popsal v článku „Editor jako pokusný králík“, ve kterém vysvětlil, že hledá ženu, která s ním dobrovolně vytvoří vztah. Podepíšou smlouvu, podle níž a) nebudou po dobu jejího trvání (6 měsíců) chodit s nikým jiným, b) budou intenzivně číst o lásce, c) musí docházet na seance partnerského poradenství, plnit úkoly a možná si i vytvářet vlastní úkoly, d) vést si soukromě každodenní deník. Cílem experimentu bylo, aby se do sebe zamilovali ještě před koncem kontraktu.
Odezva byla neobvyklá. „Přišlo mi asi 1 000 dopisů od žen, jedna mi poslala letenku v hodnotě 1 200 dolarů s tím, abych za ní odletěl na schůzku na její soukromý ostrov,“ řekl Epstein.
Nakonec si jako partnerku zvolil jihoamerickou krásku, bývalou balerínu Gabriellu Castillo. „Chtěl bych se znovu oženit a nevadilo by mi mít více dětí,“ prozradil Epstein. Leč experiment nedopadl podle jeho očekávání – dívka se do něj nezamilovala a svatba se nekonala. A přesto není vyloučené, že se do druhého můžete zamilovat.
Jak se zamilovat
Psycholožka Margaret Clark a její tým provedli experiment, během něhož několik párů, které se navzájem neznaly, odpovídaly na 36 otázek. Každá další otázka byla intimnější. Na konci se páry v tichosti dívaly do očí po 4 minuty. Výsledek? O půl roku později se jeden z párů vzal.
Experiment byl založen na principu „postupného zveřejňováni“, což je něco, co se tradičně děje během vztahu. „Když někomu prozradím něco intimního, on mi prozradí něco podobně intimního. S postupem času se prozrazování a intimita stupňují. Pokud dáme druhému najevo něco zranitelného a všechno jde dobře, cítíme se ve vztahu příjemně a můžeme dát najevo ještě větší zranitelnost,“ vysvětlila Margaret Clark.
Lidé mají rádi pocit porozumění. Když nám někdo prozradí něco osobního, náš mozek začne vytvářet oxytocin známý také jako „hormon lásky“. Umožňuje nám cítit empatii, která je důležitá nejenom pro romantické vztahy, ale pro přátelské vztahy všeho druhu. Váže například matku k jejímu dítěti. Dalším hormonem, který se vylučuje ve vašem mozku, je dopamin, „hormon štěstí“, zodpovědný mimo jiné za vznik závislosti. Díky dopaminu se cítíme dobře. Dopamin se vylučuje také, když zažíváte nové příjemné situace. Může to být skok s padákem, potápění nebo třeba návštěva restaurace, v níž jste ještě nebyli. Pokud je vám zážitek příjemný a prožíváte ho s někým dalším, vytváříte si na osobu pozitivní vazbu.
Lidé mají rádi pocit porozumění. Když nám někdo prozradí něco osobního, náš mozek začne vytvářet oxytocin známý také jako „hormon lásky“.
Tak snadno to nepůjde
Opravdu stačí k tomu, abyste se zamilovali, zodpovědět si s někým 36 otázek a pak se mu upřeně dívat do očí? „Pokud má někdo obzvláště silné obranné systémy, cítí velký strach z toho, že bude odmítnutý, může zarytě mlčet, tvrdit nevím, nebo záměrně odhalit minimum informací. Takové chování proces zamilování brzdí,“ vysvětlila Margaret Clark.
Zrovna tak není dobré odpovídat na stejné otázky s různými lidmi. Pocit novosti se vytratí a s ním i efekt, který svěřování má. Cílevědomě se zamilovat je tedy možné, ale rozhodně to není jen tak. Musíte se druhému otevřít a být před ním zranitelný. Je to risk… ale nestojí to za to?
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology today