Ještě před pár lety se dnes devatenáctiletý Vilém Jakeš z moravských Polešovic proháněl po ledu s hokejkou a snažil se prosadit v našem národním sportu. Už tehdy ale tušil, že týmová hra asi nebude pro něj. Proto čím dál častěji střídal brusle za skate boty a místo na led vyrážel na skateboard. A vybral si dobře. Jako první Čech vyhrál v září 2023 ve Španělsku velký závod Extreme Barcelona, organizátoři ho začínají zvát na velké světové akce, a pokud mu energie a nadšení vydrží, možná ho uvidíme i na olympijských hrách v Los Angeles.
Když se řekne skateboarding, vybavím si své mládí v 90. letech. Tehdy kdo nejezdil na „skejtu“, nebyl zkrátka in. Vy jste se ale narodil až v roce 2004 a rozhodl jste se s tímto sportem prorazit. Jak se Vám to daří?
Podle možností a zdraví dobře. Za poslední dva roky jsem ušel dlouhou cestu a snažím se dále zlepšovat, což se projevuje ve výsledcích na českých závodech i v zahraničí. Mým největším snem je věnovat se skateboardingu profesionálně. Zkrátka dělat to, co mě nejvíce baví. Zní to možná trochu naivně, ale já věřím, že si tenhle sen splním.
Je to opravdu reálné?
Pevně věřím, že ano. Je tam ale spousta proměnných – od sponzoringu, partnerů, kteří mě podporují a snad budou podporovat i dále, zdraví a tak dále. Moc bych si přál mít silného hlavního partnera, který by zabezpečil většinu sezóny. Díky tomu bych se mohl v klidu připravovat na další závody, včetně těch kvalifikačních.
Už se někdo ozval?
Ano. V tomto roce jsme začali spolupracovat s pražírnou kávy Coffeespot a s Auto UH, tedy s regionálními firmami, díky kterým mohu cestovat po světových závodech a získávat cenné zkušenosti, což byl i případ jednoho z největších španělských závodů Extreme Barcelona, který se mi navíc jako prvnímu Čechovi podařilo vyhrát. Aktuálně jednáme o hlavním partnerovi na příští sezónu 2023, ale samozřejmě budu rád za jakoukoliv podporu.
Skateboarding dokáže otevřít brány do celého světa a opravdu si užívám celou komunitu, která k němu patří. Je tam skvělá atmosféra a přátelští lidé, kteří si navzájem pomáhají.
Jaký to byl pocit, obrazně řečeno, dobýt Barcelonu?
Dlouhou dobu jsem vůbec nevěřil, že jsem opravdu vyhrál. Uspět na tak velkém závodě byl jeden z mých velkých snů. Jakmile se vám něco takového podaří, dostanete se i více do povědomí firem, rozhodčích, veřejnosti a samozřejmě i ostatních závodníků. Najednou vědí, že s vámi musí počítat. A já zase vím, že když se vše dobře sejde, mám na to závodit s těmi nejlepšími.
Dostává se Vám podpory od místního svazu?
Podle jeho finančních možností ano. Nicméně tento rok se jednalo pouze o kvalifikační zastávku v Římě a Lausane. I za to jsem ale rád. Na plnou profesionální přípravu a závody v zahraničí je třeba větší podpora, která věřím, že přijde, aby se mohly dostavit i stabilně lepší výsledky. Vrcholový skateboarding je o přátelství, cestování, poznávání nových lidí a pochopitelně tisícovkách hodin trénování. Není možné se prosadit jinak než tvrdou dřinou. Je ale rozdíl, jestli máte optimální podmínky na trénink jen několik měsíců v roce, nebo celoročně. Já bych rád trénoval v lepších podmínkách nejlépe pořád, což pro mě znamená jediné – dostudovat a většinu času trénovat v zahraničí, například v Dubaji nebo v Los Angeles. Snad se mi to jednou podaří.
Nebudou náhodou v roce 2028 v Los Angeles olympijské hry?
Ano, budou…
I když zatím nejsem profesionál, chovám se tak, protože jinak bych se jím nikdy nemohl stát. Vím, jakou má skateboarding vybudovanou image, ale věřte mi, že na nejvyšší úrovni nemá s povalováním, pitím alkoholu a kouřením marihuany nic společného.
Jestli se nepletu, skateboarding bude příští rok opět na LOH v Paříži. Uvidíme Vás tam?
Účast na olympijských hrách je mým snem a sportovním cílem. Udělám všechno, co bude v mých silách, abych se na ně kvalifikoval, ale obávám se, že teď ještě fanoušky zklamu, protože probojovat se do Paříže je pro mě téměř nemožné. Všechny další mé kroky a snažení směřuji k LOH v LA 2028. Udělám vše proto, abych se tam dostal, protože zúčastnit se olympiády v kolébce tohoto sportu by pro mě bylo úplně nejvíc.
Nejvíc by bylo je vyhrát, ne?
To ano, ale aktuálně je to sci-fi (smích…) Už samotná účast na LOH by byla pro naši zemi velkým úspěchem.
Zmínil jste, že byste mohl odjet i do Dubaje. To už přesedlali šejkové z velbloudů i na skejt?
Letos se v Dubaji – Šardžá konalo mistrovství světa a bylo naprosto dokonalé. Dávají do popularizace a zázemí tohoto sportu nepředstavitelné peníze a daří se jim to. Koneckonců, i MS 2024 bude druhý týden v lednu opět na tomto místě, kde jsou pro skateboarding ideální podmínky, včetně počasí.
Jaký je skateboarding vlastně sport a kdy jste s ním začal?
Je to sport krásný, náročný, občas i bolestivý, s nekonečnými možnostmi zlepšení a novými triky… Začal jsem s ním naplno v roce 2019. Předtím jsem se věnoval několik let hokeji, ale po čase jsem si uvědomil, že to není pro mě. Nesedla mi parta lidí, prostředí, atmosféra na trénincích... Skateboarding mě bavil natolik, že jsem se mu začal věnovat na 100 %. Líbí se mi, že dokáže otevřít brány do celého světa a opravdu si užívám celou komunitu, která k němu patří. Je tam skvělá atmosféra a přátelští lidé, kteří si navzájem pomáhají. Já sám mám radost, když mohu někomu poradit, i když je to soupeř.
Váš sport je především životní styl a ruku na srdce, neznám skejťáka, který by pil mléko, jedl zdravě a chodil spát se slepicemi. Nebo jste první takový?
Já takové závodníky znám. Ono na té vrcholové úrovni to ani jinak nejde. Ne, že bychom chodili spát po večerce a vstávali se zakokrháním kohouta, to ne. Ale na naší řekněme profesionální úrovni, se musíme chovat úplně jinak, než si lidé asi myslí. Já trénuji každý den, docházím na fyzioterapie a masáže, musím se často protahovat, abych předcházel zranění, dle možností si hlídám jídelníček, a tak bych mohl pokračovat dál. I když zatím nejsem profesionál, chovám se tak, protože jinak bych se jím nikdy nemohl stát. Vím, jakou má skateboarding vybudovanou image, ale věřte mi, že na nejvyšší úrovni nemá s povalováním, pitím alkoholu a kouřením marihuany nic společného.
Skateboardová kultura se často prolíná s uměním a hudbou. Jsou nějací umělci nebo hudebníci, kteří vás inspirují?
Já poslouchám asi úplně něco jiného než většina skejťáků. Asi se shodneme, že k tomuhle sportu patří hlavně rap a tvrdší hudba, zatímco já si do sluchátek pustím rád pohodový popík a třeba i Justina Biebera. Je to tak, nejen v hudbě jsem trochu jiný než ostatní (smích...).
V jakých zemích se dostává skateboardingu největší popularita? U nás o něm téměř není slyšet.
Myslím si, že u nás se mluví převážně o fotbale nebo hokeji. Přitom tady máme spoustu jiných zajímavých sportů. Zviditelnění přichází a jde ruku v ruce s velkými světovými úspěchy nebo medailemi z OH. Samozřejmě bych byl rád, aby se u nás skateboardingu dostávalo tolik pozornosti jako například v USA, Brazílii, Francii, Japonsku a dalších zemích světa, kde je tenhle sport nesmírně populární, a nejznámější jezdci jsou považování za celebrity. K tomu máme bohužel hodně daleko a myslím si, že by to změnil jedině dobrý výsledek na mistrovství světa nebo ideálně olympijská medaile. O rychlobruslení u nás také skoro nikdo nic nevěděl až do chvíle, kdy se na scéně objevila Martina Sáblíková. Rád bych, se vší pokorou, dostal tento krásný sport do většího povědomí.
Vaše sportovní mety jsou tedy nejvyšší?
Určitě. Rád bych závodil na olympijských hrách, Street League, X-Games a podobných globálních akcích. Jak už jsem ale naznačil, dostat se tam je velmi náročné. Jsou to největší závody světa, kam musíte dostat přímou pozvánku a patřit mezi světovou elitu, jinak nemáte šanci.
Co všechno musíte splnit, abyste se na olympiádu dostal?
Abych mohl pomýšlet na nejvyšší mety, musím se připravovat v podmínkách a s jezdci, kteří jsou v našem sportu nejlepší… U nás se upřímně na olympijské hry ve skateboardingu připravit nedá. K tomu všemu musíte absolvovat spousty kvalifikačních závodů, které se jezdí po celém světě, a nastřádat body, abyste se probojoval mezi nejlepších 24 jezdců na světě. Ti se posléze zúčastní OH.
To ale vyžaduje hodně času, energie a samozřejmě peněz. Jak se Vám daří tohle všechno skloubit?
Pochopitelně mě nejvíc podporuje rodina, bez které bych se nikdy nedostal tam, kde aktuálně jsem, a rád bych jim touto cestou poděkoval. Máma se stará o můj domácí komfort, sociální sítě a táta dělá ostatní věci (manažera, trochu trenéra, řidiče, koordinátora a samozřejmě tátu). Ani bez dalších podporovatelů – sponzorů, kteří věří mladému klukovi s dřevěnou deskou a čtyřmi kolečky, bych si svoje sny plnit nemohl.
Rád bych závodil na olympijských hrách, Street League, X-Games a podobných globálních akcích. Dostat se tam je ale velmi náročné. Jsou to největší závody světa, kam musíte dostat přímou pozvánku a patřit mezi světovou elitu, jinak nemáte šanci.
Kde trénujete?
Jsem součástí Skate klubu Moravia Polešovice a nejčastěji trénuji ve skateparku hala Vážany, který jsme společně postavili v době pandemie i za podpory místních lidí a regionálních firem. Jsem opravdu nadšený, co se nám za tři roky podařilo.
Jak vzpomínáte na své první mezinárodní závody?
Poprvé jsem startoval v roce 2021 v ukrajinském Kyjevě. Tehdy jsem tam po dvou letech ježdění skončil na 35. místě. Byla to pro mě velká zkušenost, za kterou jsem dodnes vděčný, protože díky ní jsem si uvědomil, že v tom chci pokračovat a stanout jednou „na bedně“. To se mi podařilo poprvé tento rok v Barceloně.
Snažíte se své, dnes už dost bohaté zkušenosti předávat i mladším závodníkům?
Kromě samotného ježdění a zdokonalování se v tricích mě trénování dalších talentů moc baví. Rád pomáhám mladším dětem v začátcích a některé z nich už za sebou mají i velké úspěchy. Nejvíce se věnuji malé nadějné holčině Terezce Kubalové, která má obrovský talent, a ve svých dvanácti letech je naší asi největší nadějí. Na mistrovství České republiky teď skončila na 2. místě a na závodech v Barceloně na neuvěřitelném 6. místě. Jsem si jistý, že o ní v budoucnu ještě hodně uslyšíme, a byl bych rád, abychom na olympijských hrách v Los Angeles startovali společně.
Je skateboarding drahý sport? Nebo Vám stačí jen dobrá fošna s kvalitními kolečky a skate boty?
Na profesionální úrovni je to celkem drahý sport. Pro představu: skate deska mi vydrží přibližně dva týdny, kolečka dva měsíce, podvozky potřebuji asi tři až čtyři na rok, bushingy jedny na měsíc a boty na 14 dní.
To je deska po dvou týdnech nepoužitelná?
Deska při mém tréninku dostává opravdu hodně zabrat. Za dva týdny s ní naskáču tisíce skoků a najezdím desítky hodin. A čím více na ní jezdím, tím rychleji se mění její vlastnosti, jako je například pružnost dřeva při odrazech. Jakmile je deska oježděná, daruji ji jiným skejťákům, kteří na takovém skateboardu mohou jezdit ještě dlouho.
Můžete čtenářům přiblížit, jak vypadá samotný závod?
Představte si velkou plochu, na které jsou různé překážky, u-rampy… a závodník má 45 vteřin na to, aby zajel co nejvíce triků. Hodnotí se pak obtížnost jednotlivých triků plus celá škála parametrů a samozřejmě i styl, tedy jak závodník při jízdě vypadá. Pochopitelně to není vždy úplně objektivní, ale tak to chodí ve všech sportech, kde mají na výsledek přímý vliv rozhodčí.
Co Vás jako první napadne, když řeknu „no limit“, tedy bez limitů?
Jako první samozřejmě kafe (smích…), a pak přesně to, co charakterizuje i skateboarding. Každý, kdo se tímto heslem řídí, jde do všeho beze strachu, naplno, dává do té aktivity celé srdce a nechce zažít jen maximální adrenalin, ale ta samotná aktivita je součástí jeho života. Vlastně by se dalo říct, že poslední roky se tímto pravidlem řídím, a zatím mi to funguje...
Reklama
foto: Se svolením Viléma Jakeše, zdroj: Autorský článek