Charakteristickým znakem životního stylu většiny lidí v moderní technicky vyspělé společnosti je všeobecná soutěživost založená na vlastnosti individuálního ega, které chce pro sebe mít co nejvíc peněz, majetku, slávy a obdivu druhých. Jedinec v tomto systému je nepřímo nucen „se zařadit“ a „lokty se prosazovat vůči druhým“, ať už si tuto vazbu uvědomuje či nikoliv. Ti, kteří se v takových „rvavých“ vztazích prosadí nejvíce, jsou ve společnosti oceňováni jako úspěšní a stávají se vzorem pro ty, kteří se je snaží ze stejných pohnutek napodobit. To platí prakticky ve všech oblastech, počínaje vládnoucími ekonomickými strukturami a politiky a konče těmi, kterým přináší uspokojení si alespoň v bulvárním tisku číst o těch slavných.
Je přirozené, že děti a mladí lidé přijímají nové poznatky bezprostředně, snaží se je uplatňovat sami na sobě a vůči svému okolí. Představy o světě, který je obklopuje, jsou formovány právě na těchto přijímaných informacích, které jsou chápány jako samozřejmé pro jejich bytí. O to více se na nich projevují informační vlivy, kterými jsou zahrnováni doma, ve škole a z nejrůznějších jim dostupných sdělovacích médií. Nelze se pak divit, že přirozená hravost a zvídavost dětí i kreativita mladistvých jsou deformovány.
Drezura či ignorace
Někteří rodiče se snaží, aby jejich dítě v rámci již nastíněných společenských pravidel nějakým způsobem ve společenství jejich vrstevníků „vyčnívalo“. Hmotné tužby a především ego „zkušenějších a světa znalých“ rodičů se typicky projevují v drezuře potomka, z něhož se má stát slavný a bohatý sportovec nebo se má obdobně projevit v jiné oblasti. Opakem jsou poměry, kdy se rodiče z různých hmotných důvodů dítěti nevěnují nebo ani nemohou, takže na ně působí ještě ve větší míře přetlak neutříděných informací z okolí, v nichž se nedokáží smysluplně orientovat. Většinou se pak sdružují s jedinci, kteří mají podobné problémy a přijímají dostupné informace, jež sami považují za správné a které je podle nich vyvedou na úroveň těch úspěšných.
Ve společnosti ovládané tržní ekonomikou není překvapením, že drtivá většina informačních zdrojů je jí poplatná, tedy přizpůsobená a propagující tento systém.
Školní výchova dětí přirozené sklony člověka k egoismu dále prohlubuje. Stávající školský systém nerozvíjí schopnosti jedince jako individuální bytosti, ale vede často k jeho frustraci. Záleží pak na individuálních vlastnostech každého a na jeho „odolnosti“, jak jej tento stav ovlivní a jak se k těmto skutečnostem postaví. Nechtěnými důsledky mohou být například šikana spolužáků nebo i učitelů, kriminalita a jiné skutečnosti, podněcované zejména dostupnými veřejnými informacemi a takto chápanou „morálkou“.
Jak na vzdělání?
Nabízí se myšlenka, že by dětem, mladým lidem i společnosti více prospělo poskytování pouze základního školského vzdělání – naučit se číst, psát, jednoduché početní úkony a další všeobecné znalosti. Na tuto průpravu by navazovalo svobodné rozhodnutí, jak se dále pod odborným vedením individuálně vzdělávat v oboru svého zájmu nebo se věnovat činnosti, která rovněž povede k naplnění snahy o skutečný projev své osobnosti. Lze oprávněně očekávat, že by se u většiny významně projevily osobní předpoklady, a tím také zájmově vyvolaná zodpovědnost k vykonávané práci, a to zcela určitě ku prospěchu celku.
Současný přetlak informací a technické možnosti jejich příjmu jsou hlavní příčinou, proč a jak jsou děti a mládež v porovnání s ještě nedávným obdobím přelomu 20. století jiné. Prakticky neomezená dostupnost jakýchkoliv informací, bez ohledu na jejich kvalitu a úměrnost, se převážně negativně odráží zejména v projevech mladého člověka, neboť ten postrádá korigující životní zkušenosti. Ve společnosti ovládané tržní ekonomikou není překvapením, že drtivá většina informačních zdrojů je jí poplatná, tedy přizpůsobená a propagující tento systém. Jsou zaměřeny na evokování nejrůznějších hmotných tužeb člověka, aby byl manipulovatelný, v souladu se ziskovými cíli těch, kteří takové informace jako nákladovou součást byznysu financují.
Dětství a dospívání v konzumu
Základ je v takové rodině, která si dokáže udržovat relativní odstup od všeobecně působícího konzumního způsobu života, spojeného s posilováním výlučně hmotných aspektů bytí. Rodina by měla být přirozeným nositelem alespoň základních morálních hodnot – čestnosti v jednání vůči jiným lidem, potlačování osobního sobectví a spoléhání se na vlastní úsudek v protikladu k tržně vnucovanému unifikovanému myšlení a jednání.
V takovém prostředí, bez ohledu na to, zda jde o klasicky organizovanou nebo v přátelském soužití fungující rodinu, získává dítě základní postoje pro celý život. Právě zde se současná společnost chová většinou jinak. Principy dobra, jak se promítají v klasických pohádkách, jsou nahrazovány moderními pořady pro děti, v nichž se promítá násilí jako běžná součást života.
Deficit duchovního rozměru při formování úsudků a morálního profilu si dítě odnáší do mladistvého a později dospělého života.
Později, když dítě využívá schopnost samo si vyhledávat a přicházet do styku s plošně šířenými informacemi, chybí mu přirozený smysl pro rozeznání dobra. Deficit duchovního rozměru při formování úsudků a morálního profilu si dítě odnáší do mladistvého a později dospělého života. Člověk směrovaný k závislosti na symbolech hmotného blaha a s pokřivenou morálkou je však snáze zneužitelný. Nápravná opatření vůči kriminalitě, s narůstajícím podílem mladých pachatelů, zůstávají proto neúčinná a navíc odčerpávají zdroje společnosti potřebné k účelnějšímu využití.
Záleží na nás dospělých, ať už se přímo podílíme na výchově dětí nebo ne, jak svými postoji ovlivňujeme jednání lidí v nejbližším okolí. Jakou dáme příležitost mladým lidem při vstupu do praxe života a jak jim pomůžeme vlastním příkladem rozpoznávat, co je správné a pro člověka přirozeně důstojné.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Zdeněk Svoboda, Nový Fénix