Terapeutka Kateřina Velcová: Dech je nám oporou

V dnešní uspěchané době tíhneme spíš k tendenci vše urychlovat. Práci, vztahy i život. S tím vším souvisí i dýchání. Mnozí z nás vnímají, že něco není v pořádku, a intuitivně se brzdí, věnují se například meditacím a využívají chvilku volného času pro sebe a k zamyšlení, zda žijí přesně takový život, který jim vyhovuje a který je naplňuje. Pokud tomu tak není, změna může začít u koncentrace na svůj dech.

Kraniosakrální biodynamika

Tato technika představuje prastaré védské učení, které se praktikovalo už ve starém Tibetu, Mongolsku a Indii pod názvem „Tajné nauky“. Jedná se o soustavu dechových cviků, které umožňují z těla uvolnit potlačované emoční bloky a přítomné napětí. Cvičením očišťujeme organismus, udržujeme a navracíme psychické i fyzické zdraví. Tělo, mysl a duch se harmonizují, zažíváme vnitřní klid. Této prazákladní energii, která nás oživuje, se říká Dech života, který se v těle projevuje „primární respirací“, což je jakési energetické dýchání těla. Primární respiraci lze přirovnat k přílivu a odlivu, jemnému rytmickému pohybu, neustále probíhajícímu v našem těle na několika úrovních.

Kraniosakrální biodynamika je cestou k návratu k sobě sama a svým potřebám, které projevujeme s láskou k sobě a ostatním.

Kraniosakrální biodynamika se zaměřuje na zviditelnění původní esence zdraví, která nás stvořila. Tělo se díky dechu života stává tekuté a propadá se do podložky lehátka. V této úrovni čerpá ze svých zdrojů, odkud vzešla naše existence. Tělo se postupně uvolňuje a stává přístupné novým pociťovaným vjemům, které se při ošetření objevují. Tělo totiž samo dobře ví, co v daném okamžiku potřebuje, a proto každý člověk vnímá ošetření pomocí kraniosakrální biodynamiky rozdílným způsobem. V běžném životě může zaznamenat změny, které vedou k prohloubení vztahu s vlastním bytím a uvědomění si své jedinečnosti.

Díky ošetřením se každý posouvá dál svým přirozeným tempem a směrem, který si zvolí. Někdo mění zaměstnání a vydává se za tím, co ho naplňuje a baví, někdo se prostřednictvím druhých lidí otevírá lásce nebo léčí stará zranění a bolesti. Zdroj neboli stabilní, pevné místo v těle, které můžeme vnímat jako tělesnou podporu, je naším celoživotním nejbližším přítelem. Máme ho stále u sebe a kdykoliv ho můžeme požádat o pomoc v jakékoliv náročné situaci. Kranio ošetření nevede jen k hloubkové regeneraci, ale také umožňuje vnímání sebe sama v celistvosti a v propojení s celým světem, vesmírem a zdokonalování a pochopení vztahů, které utvářejí náš život. Kraniosakrální biodynamika je cestou k návratu k sobě sama a svým potřebám, které projevujeme láskou k sobě a ostatním.

Vítězný dech

Zvolte si polohu těla, v níž se cítíte dobře. Nejprve zaznamenejte, jaké pocity jsou ve vašem těle, a postupně zklidňujte svůj dech. Vnímejte, jak se vám při nádechu otevírá bránice, a plíce expandují a při výdechu se prohlubuje břišní prostor. Rovná páteř je vaše střední prosvětlená linie, která je vaším opěrným bodem a k níž se orientuje v každém okamžiku. Pánevní dno, na němž sedíte, je vaším prostředníkem a kontaktem se zemí. Srdce a hrudní oblast se otevírají a vaše mysl se vyprazdňuje. V tomto stavu se pomalu dostáváte do svého středu a přítomného okamžiku, v němž nic jiného neexistuje, pouze vjem, který přehluší všechno, a tím je vaše bušící srdce.

Holotropní dýchání vyvolává v těle změny podobné pobytu v prostředí s nižším obsahem kyslíku, například vysoko v horách.

Soustava cviků Vítězný dech je koncipována tak, aby vedla k co nejefektivnějšímu využití kapacity plic. Zjednodušeně řečeno, během cvičení Vítězného dechu dochází k systematickému naplňování všech buněk kyslíkem, a to i v částech těla, které jsme do té doby nevědomě zanedbávali. V relativně krátké době se díky cvičení naše buňky zbavují nastřádaných nečistot, obnovují se a omlazují.

Holotropní dýchání

Jedná se o zrychlené a prohloubené dýchání. Mnohé kultury od dávných věků využívají ke vstupu do rozšířených stavů vědomí zrychleného dýchání, například jogínské způsoby kontroly dechu. Zrychlené dýchání mění obsah některých látek v krvi, a tím ovlivňuje mozek. Tyto změny jsou podobné pobytu v prostředí s nižším obsahem kyslíku, například vysoko v horách.

Jedním z protagonistů terapeutické techniky holotropního dýchání je zakladatel a teoretik transpersonální psychologie prof. Stanislav Grof, který navrhuje zásadní revize psychiatrie, psychologie a psychoterapie, založené na výzkumu nejvzdálenějších koutů lidského vědomí, jenž trvá už přes padesát let.

Holotropní dýchání pomáhá, když dýchající cítí zablokovanou energii, znecitlivění, napětí nebo bolest v některé části těla. Tyto příznaky jsou signály toho, že jsou naše problémy drženy mimo naše vědomí, odděleny nebo potlačeny. Příznaky jsou pak žádoucím projevem, že se tyto problémy začínají vynořovat a uvolňovat.

Kotvení a udržení zážitku a jeho propojení s běžným životem je rovněž významnou částí procesu. Není neobvyklé mít při holotropním dýchání intenzivní zážitek, těžké ale je jej propojit se všedním během života a uvědomovat si jeho dosah. Může k tomu posloužit i kresba mandaly či jiných obrazců, která pomáhá prožitek zasadit do běžného vnímání světa a tak s ním zůstat v kontaktu.