Stratég Michal Novák: Od soutěžení k rovnováze

Zdá se, že primární lidskou potřebou je stále soupeřit a porážet ostatní. V takovém nastavení se však logicky dostáváme až na hranice svých možností. Volíme cesty krátkodobých vítězství, která však mohou vést k dlouhodobé destrukci, ekologickým katastrofám, zneužívání dětské práce, rostoucí spotřebě dopingu a psychofarmak, k účetním podvodům a také aférám typu emisního skandálu Dieselgate.

Chceš-li změnu, staň se jí sám

Řada z nás již pochopila, že tento systém vede k záhubě. Někteří dříve, jiní až po svém prvním infarktu, propuštění z léčebny či rozvodu. Ani tak ale často nedokážeme z rozjetého rychlíku vyskočit. Jak zpomalit, když ostatní neustále zrychlují a nic není dost? Změnit to musí ti nahoře, zaznívá. My sami nemůžeme nic, jen prohrát v závodu. Jenomže „ti nahoře“, vláda či vedení firmy, jedou v úplně stejném rychlíku. Vláda musí v konkurenci ostatních stran získat důvěru voličů, ředitelé důvěru akcionářů a všichni se navzájem šponujeme k nesplnitelným supervýkonům. Není tedy nikdo, kdo by mohl tento systém změnit.

Prvním předpokladem změny je hluboké uvědomění, že každý si svou realitu tvoříme tady a teď. I věci a jevy, které se nám zdánlivě dějí venku, v našem okolí, mají ve skutečnosti svůj původ uvnitř nás. Na první pohled je to děsivá a neuchopitelná představa. Ale jen do chvíle, než zjistíme, že to je řešení, které nás posouvá z role oběti systému, proti kterému nic nezmůžeme, do role tvůrců. Ve chvíli, kdy přijmeme plnou odpovědnost (nikoliv vinu) za svůj život a vše, co se nám děje, pak ho můžeme začít tvořit jinak. Nikoliv zvenku, jak jsme byli zvyklí doposud, ale zevnitř.

Pokud by mužům bylo svěřeno těhotenství, pravděpodobně by vypsali challenge, kdo to dá jen za dva kvartály.

Vše ve vesmíru neustále spěje k přirozené rovnováze. Pokud rovnováhu nepociťujeme a nezažíváme osobně, není to proto, že nám to někdo zvenčí „dělá“. Je to proto, že si rovnováhu sami něčím uvnitř sebe blokujeme, a tím pádem se pak vnější svět manifestuje jako nerovnovážný.

Popírání ženského principu

Soutěživost, cílevědomost, plánování, růst a expanze, průraznost, tvrdost a důraz na individualitu jsou kvality připisované mužskému principu (Yang – světlo). Mohlo by se teď zdát, že máme Yang nějak potlačit či alespoň přibrzdit, když je v takovém nezdravém extrému. Lékem ale není boj proti mužství – to pouze přiléváme olej do ohně. Protože proti čemu bojujeme, tomu přidáváme energii a to roste. Lékem je celistvost, rovnováha čili doplnění, přijetí, uznání a uctění ženského principu (Yin – temnota). A přijetí neznamená popření toho druhého, naopak výsledkem je posílení obou.

To, že Yin a Yang mají být v rovnováze, odkývá každý, protože je to „čínsky“. Při bližším pohledu však zjistíme, že Yin v sobě popíráme. Po tisíce let jsme v naší kultuře dávali ženskému principu „špatné“ nálepky. Jsou to kvality jako chaos, nahodilost, nepředpověditelnost, náladovost, pokles, měkkost, přizpůsobení, plynutí, žití okamžikem a také smysl pro celek, kolektiv a rodinu. Nezbytnost každé z těchto kvalit není snadné vyjádřit.

Pokud by mužům bylo svěřeno těhotenství, pravděpodobně by vypsali challenge, kdo to dá jen za dva kvartály. Ale právě Yin je to, z čeho se rodí Yang – ve starověké Spartě se říkalo, „jsou to ženy, kdo dává život skutečným mužům“.

Skutečná challenge pro muže

Je to snazší a zároveň mnohem užitečnější, než se naučit čínsky. Moc se přimlouvám, abychom my muži dokázali naplno přijmout ženský princip a kvality v sobě a uzdravit a posílit tak svoje mužství.

Nejde o to, vzdát se kvalit bojovníka, ale k vnějším kvalitám přidat i ty vnitřní a otevřít srdce. Samuraj Yamamoto Tsunetomo potřebu celistvosti mužského a ženského principu vyjádřil takto: „Jestliže bojovník neprojevuje odvahu navenek a neudržuje v srdci tolik soucitu, že se jeho hruď div neroztrhne, nemůže se stát ochráncem svého pána.“ Začít může kdokoliv, třeba hned. Vše se postupně změní, protože každý si tvoříme svou realitu.

Reklama

foto: Shutterstock, mezzoNet, zdroj: Michal Novák, Nový Fénix