Kurátor Karel Srp: V symbolech díla Alfonse Muchy jsou ukryta duchovní poselství

Co ovlivnilo Alfonse Muchu, že se stal umělcem světového významu?

Zde se lze opřít jen o krásnou knihu, jež o svém tatínkovi napsal Jiří Mucha. Jmenovala se Kankán se svatozáří a dodnes zůstává jedinečným pramenem pro poznání raného Muchy. U Muchy se jeho výtvarný talent záhy projevil a šel si okamžitě za svou cestou, kterou si vlastně musel tvrdě vybojovat. Byl nesmírně houževnatý a pracovitý. Dokázal svůj přirozený talent vždy usměrnit. On měl ideál, že bude velkým malířem, jenž se mu zpočátku vzdálil. Prošel ta nejvýznamnější umělecká střediska. Místo aby ztrácel čas na pražské akademii, tak šel okamžitě do praxe, když skoro ve stejné době jako Gustav Klimt pracoval ve Vídni na kulisách pro rakouskouherské divadelní společnosti, čímž pádem pronikl do divadla, a to mu vlastně zůstalo po celý život velmi blízké.

Alfons Mucha: 20. plátno cyklu Slovanská epopej: Apoteóza z dějin Slovanstva (1926). Zdroj: Nadační fond Richarda Fuxy

Zároveň se seznámil se svým mecenášem, jenž jej podporoval na dalších studiích, zejména během studia na mnichovské akademii (1885–1887). To byla oproti pražské tehdejší Mekka evropského umění. Pak ovšem z neznámých důvodů poté, co se v roce 1887 vydal do Paříže, kde ve studiích pokračoval již na oblíbených soukromých školách, o podporu svého mecenáše (uskutečňoval výzdobu na jeho zámcích) přišel a musel se postavit v roce 1889 na vlastní nohy a uživit se. Období, než začal spolupracovat s herečkou a divadelní umělkyní Sarah Bernhardtovou, jej přimělo změnit uměleckou orientaci: na čas se vzdal úsilí stát se malířem a věnoval se na tehdejší poměry slušně placeným ilustracím. Kdybyste viděli tehdejší Muchovy práce, asi byste v něm známého autora plakátů nehledali. Dlouhé období v letech 1888–1894 bylo stěžejní přípravnou fáze, ve které se rovněž ustálil Muchův zájem o dějiny národů, zejména i Slovanů. Jako většina tehdy smýšlejících Čechů chtěl, aby vznikl samostatný stát. To znamená, že měl Rakousko-Uhersko za pomyslného i reálného utlačovatele národní samostatnosti, a zároveň zde byl jasný nepřítel, který Slovany potlačoval, jenž v Muchově pojetí přicházel ze strany Germánů. Model, na němž bude vystavěna Slovanská epopej, tkvěl hluboce v Muchově vědomí dávno předtím, než se rozhodl ji namalovat.

V Muchově díle vnímáme výraznou inspiraci zejména ženskými archetypy. Jak ztvárňuje Mucha ženy?

Díky plakátům se můžeme domnívat, že žena stála v popředí Muchova zájmu, avšak je třeba vnímat Muchovo dílo jako celek: zde se ukáže, že v jeho starších ilustracích a pozdějších volných obrazech má podstatné místo muž jako hlavní nositel dějinného procesu. Mucha se však nezříkal zobrazování žen i po roce 1918, kdy v jeho práci nalezneme množství osamělých dívek, zahalených v bílých „slovanských“ drapériích, a občas i smyslné akty. Mucha byl důležitým průkopníkem uplatnění dívčího těla v moderní reklamě, kdy sloužilo k podepření prodeje určitého výrobku, a to, jak vidíme, stále přetrvává, aniž bychom si to uvědomovali. Navíc šel ještě dál a uplatnil v reklamě spotřebního výrobku známou osobnost, třeba světově uznávanou Sarah Bernhardtovou, která podepřela svou tváří, a dokonce vlastnoručním nápisem prodej oplatek. Obecně však je třeba říci, a na výstavě v Miláně se to ukázalo, že Muchův vlastní styl hodně splýval s Botticelliho Venušemi, že zde byla recepce ideálního typu ženské krásy, související s vyhraněnou estetikou neoplatonismu, kde ženské tělo svou krásou zprostředkovalo spojení s vyššími harmoniemi.

Mucha je známý svým silným zájmem o spiritismus. A odráží se Muchův spiritismus v jeho díle?

Mucha vždy hledal opodstatnění své tvorby: nechtěl být jen užitým grafikem a ilustrátorem, ale jeho práce měla být výrazem vyšších oblastí poznání a měla svým estetickým pojetím působit na člověka v jeho každodenním životě. Mucha do umění vkládal mnohem vyšší aspirace, které měly na jedné straně výchovný účinek a měly přispět ke zdokonalení člověka, na druhé mu otevřít cestu k vyšším rovinám poznání. V tomto ohledu byly jednak spiritismus, jednak zednářství důležitými mezníky v jeho životě. Mucha byl médium (nejvíce se to snad projevilo v jeho pastelech), měl vést rozhovory jednak s Goethem, jednak se svým pomyslným učitelem, jímž byl pro jeho generaci především Josef Mánes, ke kterému se soustavně hlásil rovněž František Kupka. Mucha nevytvářel jen takzvané dekorativní objekty a možná právě pro toto jeho úsilí, které bylo za jeho pracemi, k nám stále hovoří a přežily svou dobu. Mucha nebyl jen médium, ale navíc se inspiroval i fotografiemi slavných dobových ženských médií pro extatické tváře svých dívek na některých plakátech.

Alfons Mucha: Měsíc a hvězdy – návrh pro dekorativní panó „Jitřenka“ (1902). Zdroj: Nadační fond Richarda Fuxy

Mucha byl navíc i silně inspirován seskupením svobodných zednářů, což se údajně projevilo i ve skrytých symbolech v jeho díle?

Mucha byl svobodný zednář, hlavní představitel svobodných zednářů nejen v Československu, ale v celé střední Evropě, o zednářství psal stati a navrhoval pro zednáře značné množství nejrůznějších znaků, zúčastňoval se zednářských kongresů a vlastně zemřel po několikadenním výslechu na gestapu v roce 1939, které se týkalo jeho působení v tomto řádu. Zednářské znaky se dají objevit příležitostně i v jeho plakátech, avšak hledáme-li určitý vnitřní zdroj jeho tvorby, ve které se odráží jeho postoj ke světu, pak je to bibliofilie Otčenáš, vydaná koncem roku 1899. Ta je vlastně zdrojem poznání Muchova postoje. Je určitým protipólem k divadelním a reklamním plakátům, a ten nám právě objasňuje druhou Muchovu tvář, ukazuje na jeho duchovní zázemí, z nějž lze zpětně vysvětlit vše ostatní. Ostatně zednáři si nejvíce na Muchovi cenili Slovanské epopeje, která znázorňovala jejich pohled na dějiny.

Co Muchova idea slovanství a jeho touha vyzdvihnout všeslovanský odkaz? Jaké vnitřní pohnutky jej vedly k tomu, aby léta života věnoval veledílu se slovanskou tematikou, Slovanské epopeji?

Mucha byl především zanícený a přirozený vlastenec, který k tomuto postoji nedospěl, ale jako by u něj byl vrozený, okamžitě a bezprostředně. Motivy se Slovany naleznete mezi jeho nejstaršími i nejmladšími díly. Ostatně jeho posledním rozdělaným obrazem se stal Krb Slovanstva. Idea národa a následně Slovanstva jako celku byla pro Muchu silným hnacím podnětem, přežívající syntézou, utvářející se po celé devatenácté století, jež vycházela z podceňování Slovanů zejména německou filosofií a kulturní historií. Na to byl Mucha obzvláště citlivý a jeho odveta ve Slovanské epopeji je více než patrná. Mucha viděl kořeny, zejména spíše pocitově, někde jinde, než bylo zcela běžné, a podle své inklinace k jednotlivým Slovanům si utvářel i celou epopej.

Fotografický portrét Alfonse Muchy se zednářskými regáliemi jako Velmistra Veliké lóže Československa, Praha (1930) (zdroj: Nadační fond Richarda Fuxy)

Co myslíte, co by si asi Mucha přál, kdyby k nám mohl promluvit? Třeba prostřednictvím spiritistické seance? Co by nám jako národu asi tak mohl vzkázat?

Odpověď poskytl sám Mucha v posledním plátně Slovanské epopeje Apoteóza Slovanů, kde jasně vyslovil myšlenku všeslovanského porozumění a svornosti. Zde, jak se ukázalo, formuloval zřejmě utopickou představu, v jejíž naplnění věřil. Ostatně se jí týkal i jeho poslední nedomalovaný obraz, pojmenovaný Krb Slovanů, jenž pravděpodobně nedokončil kvůli náhlému úmrtní. Jeho pohansko-křesťanská apoteóza byla naplněna myšlenkou harmonie, kterou však nebylo možné získat bez boje, válek a konfliktů.

Spisovatel Karel Funk: Muchova víra ve spasitelskou roli Slovanstva

I když sotva kdo z nás rozpozná všechny alegorie a symboly v těchto dílech, můžeme se nechat prostupovat jejich jemnou i monumentální silou. Jsou totiž jakýmisi magicko-iniciačními pomůckami či anténami na mysteria slovanských zasvěcení minulosti, ale i budoucnosti. Mateřský princip vždy provázel a bude provázet Slovany. Ženský duchovní aspekt je kdesi v jejich duchovních genech domovem. Tak jako slovanské duchovní ženství počalo na Mount Athosu Bogorodicí, stojící u kolébky pravoslaví, bude pokračovat až k plnému uplatnění a vyvrcholení ženského principu v mariánství v budoucích věcech. Velká řada slovanských umělců, inspirovaných slovanským geniem, malovala své obrazy s ústřední mateřskou postavou.

Mucha pochopil to, co napsal již Herder či Steiner, že po dlouhé éře románského a germánského vlivu nadejde spasitelská role Slovanstva – pro Slovany světodějný okamžik. Obloha na většině obrazů je však ještě zatažená. Slovany čeká ještě mnoho bolestí, válek, pohrom a nejrůznějšího vlastního i cizího zla. Musí projít nejširší škálou negací, aby jejich proměnou jednou mohli plnit svůj radostný sbratřující úkol. I Komenský měl odvahu říci, že trpíme za hříchy, které jsme si na sebe sami uvalili. Kéž bychom se i z toho poučili, my dnešní.