„Cílem vývoje ženské duše je stát se moudrou, láskyplnou a zářící bytostí. Každá žena má přístup ke své zvláštní esenci,“ říká známá pražská psycholožka a psychoterapeutka Radana Rovena Štěpánková, které jsme se ptali nejen na to, jak ženy historicky hledají své místo ve společnosti, jak hledají svou vnitřní sílu a jak jim k tomu dopomáhají mýtické bohyně. „Velmi ráda pracuji s kartami Bohyně světla, na kterých se malířce Pamele Matthews podařilo zachytit pestrost a krásu ženských energií. Nejvyšší bohyní v uvedené sadě je Bohyně Isis, ze které září síla vědomé přítomnosti v souladu s harmonií Lásky.“
Můžeš uvést příklady esencí?
Například bohyně Prakriti září tvořivou láskou a láskyplnou péčí o vytvořené, bohyně Freya se nebojí použít i svou sexuální sílu, zdravé vědomí své ceny. Bohyně Demeter vyzařuje tiché, odevzdané mateřství a schopnost plynout, bohyně Afrodita si užívá svou právě objevenou ženskost a obdivuje se své tělesné kráse. Bohyně Persefona zase křehce plyne s osudem a poznává podsvětí.
Jak využíváš karty Bohyně světla ve své praxi?
S některými klientkami se do těchto esencí ponořujeme formou léčebné meditace. Záleží na tématu, které řešíme.
V první fázi získává žena sebepotvrzení skrze muže. Je za to schopna platit i popíráním sebe sama.
Vždy je třeba plynout s tím, kde se momentálně žena nachází. Bohužel nejčastěji přicházejí ženy unavené a vystresované a v takovém případě je prvořadé zklidnění a obnova základní síly. Teprve potom může následovat vnitřní rozvoj.
Vraťme se zpět k vývoji ženy. Lze nalézt některé zákonitosti?
V první fázi získává žena sebepotvrzení skrze oči a touhu muže. Je pro ni důležité být žádoucí, sexy a krásná. A tak podléhá a odevzdává se muži a jeho sexuální touze. Je schopna za to platit i popíráním sebe a svých potřeb, protože má strach z opuštění. Udělá takřka cokoliv v naději, že si lásku muže získá a udrží – nevěří si totiž, že se o sebe na všech úrovních postarat dokáže. V druhé fázi se v ženě probouzí potřeba být sama za sebe. Většinou tato etapa přichází po zklamání ze vztahu, kdy mizí iluze o symbiotické lásce. V této fázi si žena buduje citovou samostatnost. Bývá obvyklé, že dosahuje profesionálního naplnění, pečuje o sebe, umí si udělat radost a prožít pocit naplnění i mimo partnerský vztah. Rozvíjí tedy svého vnitřního muže, což je v pořádku, protože harmonická žena má v sobě 55 % yinové a 45 % yangové energie. Rizikem může být přílišná uzavřenost srdce.
Staroegyptská bohyně Isis - zosobnění ženských ideálů. (zdroj: Shutterstock)
Pokud žena touto etapou prochází v době manželství, stává se, že ze vtahu mizí sexualita. Příčina je jasná, žena více zapojuje svou mužskou energii a tím mizí potřebný napnelismus mezi ní a mužem. V rovině dějové se může tato etapa odvíjet tak, že žena bojuje s mužem, hádá se s ním. Často probíhají konflikty (skryté či otevřené), ve kterých se snaží nekonstruktivními způsoby dosáhnout uznání a ocenění. Jindy se dokonce uchyluje ke snaze ovládnout muže. To je činnost asexuální. V lepším případě si ze svého muže udělá kamaráda a sexuální dynamiku rovněž vytlačí.
To vyznívá, jako by žena byla zodpovědná za vymizení sexuality v páru. Myslíš to tak?
Ano i ne. Je pravda, že v mnoha párech se ta situace tak jeví. Mnoho žen neumí zůstat otevřenými, zavírají se a přecházejí do módu Spolupráce či Nadvlády, i když to není nutné. Takové situace v manželském soužití zachytil český film Teorie tygra, který výstižně vykreslil, jakým způsobem se ženy na psychické kastraci svých mužů podílejí.
Ve druhé fázi poznává žena samu sebe, zákonitosti vztahů i světa.
Rozložení zodpovědnosti za asexuální soužití v páru bývá různé. Jsou situace, kdy muž jakoby není, neposkytuje ženě psychické či fyzické zázemí a žena se vcelku oprávněně cítí „na vše sama“. Musí se tedy sama chopit iniciativy a postarat se. Tím do popředí svého bytí staví svou mužskou část. Funkční partnerství je skutečně alchymistické umění dvou.
Jak z toho ven?
Každá fáze má svou důležitost, žádnou nelze přeskočit. Tak jako stařenka se z nás nestane, aniž bychom prošly mladostí a dospělostí, tak bohyní Isis se nestaneme bez vývoje. Věřím ale, že v celém tomto procesu někde v hloubi ženské duše vždy zůstává touha po Lásce, touha po tvoření Lásky.
V druhé fázi sbíráme zkušenosti, zjišťujeme, co nás k cíli přivádí a co nás od něj vzdaluje. Poznáváme samy sebe, víme, co nám dělá radost a co nám ubližuje. Poznáváme zákonitosti vztahů i světa. Třetí fáze přichází, když žena má již natolik silné vědomí sebe a odhodlání kráčet k Lásce, že se otevře muži a riskuje další zranění.
Ve třetí fázi je žena schopna rozpoznat skutečnou lásku a harmonii od závislosti. Miluje svět takový, jaký je, bez potřeby ho měnit.
Od první fáze se však liší tím, že je schopna rozpoznat skutečnou lásku a harmonii od závislosti, je zdravě důstojná a přitom žensky oddaná. Když se jí stane, že muž ji její lásku nevrací, umí své citové zranění ošetřit. Ví, kdy zůstat a kdy odejít. Každá taková situace zvyšuje její schopnost milovat svět takový, jaký je, bez potřeby ho měnit.
Říkáš, že ve třetí fázi se učí. A co dál? Existuje čtvrtá fáze?
Čtvrtá fáze je ta Božská Isis – zářivá síla vědomé přítomnosti v souladu s harmonií Lásky. Cítím, že se jí můžeme blížit, ale jsme lidé, žijící v duálním světě a ve vývoji. Zachovávejme tedy v tomto směru pokoru.
Co považuješ za nejdůležitější ve třetí fázi?
Nezapomenout na své poslání. Za užitečné považuji naučit se rozvíjet různé typy lásky, jak lásku soucitnou, tak mateřskou, erotickou, duševní i fyzickou. A samozřejmě posilovat sebelásku na všech úrovních. Mnohé je potřeba odžít, projít zkušeností služby i soucitu. Trénovat hluboký respekt k životu bližních a trénovat uvolňování vztahový pout. Vnímat citlivě svá zranění a znova a znova je léčit. Rozvíjet sebereflexi a nebát se svého Stínu, to znamená umět si přiznat i odvrácenou tvář – například, že v sobě nemáme jen samé ušlechtilé emoce. Dopřávat si vlastní svobodu a lehkost bytí.
Pro čtenáře Flowee vybíráme zajímavé čtení z archivu časopisu Nový Fénix, zaměřeného na osobní rozvoj.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Nový Fénix
