Nejznámější skalní branou je Pravčická brána, jejíž rozměry jsou úctyhodné. Rozpětí oblouku u země je 26,5 metru, výška otvoru 16 metrů, vrcholová výška 21 metrů a minimální tloušťka 3 metry. V jejím sousedství najdeme Malou Pravčickou bránu, která je vysoká pouze 2,3 metru a široká 3,3 metry. Obě se nachází v Českém Švýcarsku.
V Česku jich je pak ještě několik dalších. Severozápadně od Nového Boru je skalní brána u zříceniny hradu Milštejna. Hornina odtud se používala na výrobu mlýnských kamenů, proto Milštejn – Mlýnský kámen. Další, pojmenovaná Senná brána, se nachází v Hradčanských stěnách jihovýchodně od Mimoně, jinou objevíme v úžasném skalním útvaru Divadlo nad Hamrem na Jezeře. Aksamitová brána se nachází nedaleko Berouna na vrchu Kotýz, za ní je propast. Zavalený vchod do nitra Kotýzu podle pověsti vede do labyrintu chodeb, ve kterém by se měl nacházet poklad. Rozměry je Aksamitová brána srovnatelná s Malou Pravčickou branou.
Léčivé a životodárné jeskyně
Bezpočet je u nás vstupních skalních bran, které vedou do jeskyní. Na jihu Moravského krasu se nachází velká tunelová jeskyně Pekárna, chráněná kulturní památka Česka. Archeologické výzkumy prokázaly její opakované osídlení od dob mladého paleolitu přes neolit, dobu bronzovou až po dobu haštalskou, tedy nejméně 30 000 let. Všechny kmenové kultury věděly, proč ji obývají – její podélnou osou totiž prostupuje vydatná vyzařovací linie prasíly, která léčí a prodlužuje lidský život.
Další v pořadí je Kůlna, v pravěku také opakovaně osidlovaná. Je přístupná od jihu branou širokou 40 a vysokou 8 metrů, patří mezi nejvýznamnější středopaleolitické lokality v Evropě. Proslavil ji zejména nález zlomku čelisti dospívajícího chlapce, starého přibližně 120 000 let. V jejím těsném sousedství, v Sloupsko-šošůvských jeskyních, byla nelezena lebka jeskynního medvěda s hrotem oštěpu zaraženým do horního patra.
Jeskyně Balcarka s pět metrů vysokou vstupní branou se nachází jižně od Ostrova u Macochy. Také ona byla v pravěku opakovaně obývána, což dokládají různé nástroje už ze starší doby kamenné. Silná vyzařovací linie prostupuje osou její vstupní brány.
Západně od Suchdola na Blanensku se nachází více než dvoumetrová brána, ke které se dojde po krátkém prudkém srázu za dřevěnou chatou. Jeskyně je pro veřejnost uzavřená, údajně to však má být nejkrásnější krápníková jeskyně Moravského krasu. Také středem její brány prostupuje příčně vydatná vyzařovací linie.
Svatyně Býčí skála
Poslední zde zmíněnou skalní branou Moravského krasu je Býčí skála. Vstup do ní je uzavřen ocelovými vraty. Ve vstupním prostoru (Předsíni) je přibližně v místě, kde se po něm nacházely původní ohořelé zbytky, vztyčen vysoký kůl. Jeskyně je známa už od paleolitu, archeologové o ní píší jako o svatyni.
Je proslavená nálezy souvisejícími s rituálním pohřbem významného jedince z doby haštalské – nalezeno bylo 40 lidských koster, vykazujících znaky úmyslného usmrcení. Jedinečným nálezem je také bronzová soška býka, která se v současnosti nachází v Přírodně historickém muzeu ve Vídni. Vyzařovací průsečík linií se nachází před vstupem do jeskyně. Jedna linie prochází přibližně středem osy vstupní brány, druhá přibližně kolmo na ni.
Čertova brázda, Čertovy kameny a skály
Vyzařování naopak v přírodním prostředí vytváří pískovcové skalní sloupy, pokličky nebo stolové hory z vyvřelých hornin. U nás jsou tato místa pojmenovávána jako Havraní, Vraní, Černé nebo Čertovy kameny či skály. Zvláštním typem takového místa je více než dvacetikilometrová čedičová Čertova brázda, končící u Mimoně, která byla pro její tvrdost a snadnou sloupcovitou odlučnost rozebrána do staveb a téměř zanikla.
Pojmenování Čertových brázd, kamenů a skal měla odrazovat od toho, aby se k nim lidé přibližovali nebo na ně dokonce lezli. Naši vnímavější prapředkové totiž věděli, že z lidského těla prasílu – životodárnou energii odebírají. Vzácnou výjimkou svým pojmenováním jsou i přes své negativní vlastnosti např. Sloní (Bílé) kameny, nacházející se severně od Jítravy, nebo Jánské kameny jihozápadně od Žitavy.
Pro čtenáře Flowee vybíráme zajímavé čtení z archivu časopisu Nový Fénix, zaměřeného na osobní rozvoj.
Reklama
foto: Shutterstock, Wikipedia, zdroj: Jan Johann Jaroslav Miška, Nový Fénix