Spisovatelka a terapeutka Oldřiška Kališová: Příběh o cestě k srdci

Udělej si pohodlí. Tento příběh začneme u podstaty, pěkně od začátku. Pěkně pomalu dýchej, protože na začátku všeho živého byl jenom dech a prostor, do kterého ses narodil/a. Dýchej laskavě, mírumilovně a klidně. Sleduj, jak se zvětšuje celé tvé tělo, připravené každou buňkou vnímat tvé myšlenky, které se teprve mají zrodit. Široce jako poušť, hluboce jako moře, do výšky hor i do hloubky údolí.

Říká se, že člověka stvořila moudrá myšlenka, záměr. Životní energie, která v tobě koluje, je síla záměru, kterou jsi byl stvořen. Záměr se projevuje skrze tvé schopnosti. Když vytvoříš něco, co osloví srdce ostatních, připomíná to přítomnost Lásky.

Oldřiška Kališová

Od dětství měla svobodné smýšlení a vnitřní vhledy, v dospělosti vize. Po zásadní události v roce 2000 v sobě objevila jasnozřivé schopnosti. Díky nim, daru empatie a vědomostem v oblasti péče o vědomí i tělo se nyní věnuje energo-informační medicíně. Pomáhá klientům dosáhnout vnitřního klidu a otevřít se intuici, získat lehkost na těle i na duchu, naučit se odreagovat mysl a ulevit tělu. Publikuje v časopisech, na internetu a vydala knihy Řeka života a Moře života.

Srdce, jak ho vnímá běžný člověk, je sval, skrze nějž proudí tekutina života. Když se do něj ale podíváš vnitřním zrakem, uvidíš veliký prostor, který připomíná vesmír. Každý člověk je součástí těla Matky Země. Matka ví, kdo se na planetu narodil, jaké má schopnosti a potenciál. Ona své děti cítí. Snaží se každému dát to, co potřebuje. Ne každý člověk však její dary vnímá, a tak se někdy stane, že někteří lidé ztratí ke spokojenosti, štěstí a radosti cestu.

Dívka jménem Radost

Tuto ztrátu zažili rodiče dívky jménem Radost. Radost často pobývala u své babičky v chaloupce uprostřed přírody, ale pokaždé, když se odtud vrátila k rodičům do města, pociťovala úzkost a smutek. O dobré náladě tu ani nebyla řeč, nikdo s nikým příliš nemluvil. Tam, kde dříve proudilo Světlo a pohoda, byla nyní Tma. Ztratili cestu ke svému srdci i jeden k druhému.

Maminka se proto jednou vydala na krátkou cestu v naději, že své srdce dokáže opět nalézt. Její intuice ji přivedla na místo, kde hory mají svou sílu – na louky pod vrcholky hor, kde sníh a slunce vytvořily bělostné obrazy, zářící do prostoru. Stála tam, obdivovala hory i místa pod nimi pro jejich krásu, majestátnost a důstojnost a najednou, jako by vše utichlo. Vnímala posvátnou úctu.

Dýchej, zůstávej v srdci.

V údolí klidu a míru se ozval hlas: „Toto ti dávám darem.“ Mamince vytryskly slzy a proudem se valily z očí i srdce. Nemohla a snad ani nechtěla je zastavit, působily blahodárně a očistně. Cítila velký vděk za ticho i to, že může prožívat pocity nejvyššího štěstí. Probudila se v ní uzdravující síla. Vzpomněla si na krásu života a Lásku, která kdysi nepřetržitě proudila od srdce k srdci. Uvědomila si, že se hloubka skutečného života nachází právě v srdci, neboť srdce dává sílu veškerému tvoření.

Náruč Matky Přírody

Ten večer maminka vzpomínala na to, jak žila v poslední době. V jejím domově chybělo Světlo. Příliš se od svého srdce vzdálila a zapomněla zářit. Ztratila víru v sebe i v život. Matce Zemi bylo jasné, že tato žena potřebuje pomoc, a tak povolala sílu hor, aby jí cestu k srdci ukázaly. Láska totiž může proudit jen tam, kde je srdce přítomno.

Jako děti nemůžete za smutek a nespokojenost svých rodičů, oni se jen ztratili v labyrintu myšlenek a v pocitech. Co můžete, je požádat sílu Matky Země, aby přispěchala na pomoc. Náruč Matky Přírody má sílu a pochopení pro každého. Otevři mysl, nechej odejít myšlenky, otevři srdce, nechej odeznít pocity. Na chvíli si dovol NIC, pozoruj TO. Slyšíš volání? Cítíš vůni? Vnímáš sílu? Dýchej!

Maminka poslala zprávu domů: „Síla z hřebenů hor prýští, mé srdce se zase raduje. Prožívám nadšení z každého kousku Země, z toho božského tvoření i přes slzy je můj úsměv šťastně laděný. Děkuji za to, že jsme, z celého srdce.“

^{Pro čtenáře Flowee vybíráme zajímavé čtení z archivu časopisu Nový Fénix, zaměřeného na osobní rozvoj.}