Máte teď a tady skvělou příležitost, abyste si to, co vám partner/vztah poskytuje, opravdu užili, pustili si k tělu. Nečekejte od partnera jen to „dobré“. Smiřte se s nedokonalostí vlastní i jeho. Opusťte svou dětskou náročnost a pocit zloby z toho, že vám partner/vztah nedává to, co potřebujete. To zbytečně plodí vzdor a chuť se mstít.
„Budu opravdový a pustím tě k sobě blíž.“
Existují dvě polohy, ve kterých na partnera nejčastěji reagujeme: rebelská a diplomatická. Odpoutejte se od role korektního diplomata, který pečuje o vztah stylem „neříkej druhým, co mají dělat“. Je to určitá past, blokující vašeho rebela, který se o vás (a potažmo i o vztah) umí postarat. Ohradit se můžete třeba takhle: „Nechci teď slyšet, co mi říkáš. Zraňuje mě to.“ To je sebepéče a ochrana. Dávám jasný a praktický limit, kdy se mnou lze komunikovat.
Když partnerka utíká od své ženskosti
Taková partnerka se bojí sama sebe odevzdat, vzdát se svého já, nemít kontrolu. Nemá důvěru v sebe samu a v život ani v muže, a proto nejčastěji volí nezávislost v podobě kariéry. Je to forma kontroly.
„Mám jasno, jaká je moje role. A mohu být tím, kým chci být.“
Nevěří, že jí muž poskytne ochranu a bezpečí, nemůže „si dovolit“ jeho oporu. Někdy stačí dát muži jeho prostor, přijmout ho do svého života i mentálně. Ženo, nevíš, jakého muže vedle sebe máš…
Jaké je z toho východisko? Mohu být, kým chci. Ano, mohu být, kým chci, bez ohledu na to, kdo byli moji rodiče a jaká byla výchova. Já jsem teď milovaný a přijímaný sám sebou. Nejsem závislý na přijetí od druhých.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Vladimír Münz, Nový Fénix