Herečka Jana Krausová věří na základní morálku. Prý ji v sobě díky své duši musí mít každý. Možná ji v tomto přesvědčení podporuje i její víra. Jak pečuje o svou duši a jak o své tělo? A co dělá nejraději ve svém volném čase?
Věříte v něco, co nás přesahuje?
Pro mě to je svědomí, čili základní morálka. Kdo má duši, má tím pádem i svědomí. Vlastně to je Bůh v nás.
Vystudovala jste Akademii výtvarných umění a celý život kombinujete herectví s výtvarnou tvorbou, takže malujete, vytváříte plastiky, keramiku i sochy. Dokonce u toho prý meditujete…
Na AVU jsem studovala dva roky grafiku a pak jsem přestoupila na malbu. Teď tuhle múzu trošku zanedbávám a chybí mi to. Živí mě totiž hlavně divadlo a to chce také svoje. Na výtvarnou práci potřebuju klid a věřím, že to zase přijde. Při práci v ateliéru si pouštím hudbu a je to pro mě opravdu meditace. Co poslouchám? Co mě napadne, ale miluju hlavně klasiku. Líbí se mi i moderní muzika a jazz, který jsem poslouchala od raného mládí.
Také miluju historické budovy, různé památky a kostely, které mají svoji atmosféru. Když byli naši kluci malí, chodili v neděli ministrantovat do malého kostela u Strossmayerova náměstí v Praze 7, kde jsme bydleli, a potom i do velkého kostela sv. Antonína přímo na náměstí.
Když byli kluci miminka, nechali jsme je pokřtít na přání babičky Boženky a já se nechala pokřtít s nimi. Člověk musí v něco věřit. Boženka, maminka mého muže Jana Krause, byla úžasná paní, která mi byla velkým vzorem a kterou jsem milovala.
Kdybyste dnes mohla dát sama sobě radu do života jako dvacetileté, jak by zněla?
Rady dávám nerada, ale snad bych té mladé ženě jenom připomněla, že člověk se vždy musí řídit svým svědomím a svojí intuicí. Rozhodně ale nikdy neví, co ho potká.
Kdy se cítíte šťastná?
Nejčastěji tehdy, když jsem v přírodě a můžu tam svobodně existovat. Potřebuju být venku mimo centrum města a v tom jsem spokojená. Mám ráda procházky s pejskem, ale zahradnice moc nejsem, protože na pletí nemám ani trpělivost, ani čas. Naštěstí vždycky někdo pomůže. Letos jsem měla velkou úrodu krásných rajčat, hroznového vína a sázím i bylinky, které pak používám při vaření.
Miluju květiny, které sázím u nás na chalupě i na zahradě domu na okraji Prahy. Na zahradě mám růže, lobelky, kopretiny, vlčí máky, ale i další květiny. Také mám ráda floksy. Voní sladce, podobně jako to voní v kostele. Přírodu můžu v každém ročním období. Podzim je také nádherný.
Jana Krausová se svojí maminkou
Vaše maminka je stále velmi vitální, co pro to dělá?
Nejspíš to jsou geny. Je jí 88 let a je ohromná. Mimo jiné moje maminka také skvěle vypadá a téměř nemá žádné vrásky. Dokonce zvládá fungovat jako prababička pro mého malého vnuka Olivera. Učí ho barvy a další jiné věci a on jí zase dává energii. Moji kluci byli divoši, kteří se někdy vzpěčovali, ale Oliverek je něžný, mazlivý a hodný. Teď mu budou tři. Miluju ho.
Také vypadáte skvěle. Chodíte na kosmetiku?
Mám kamarádku, která má studio, kde dělají neinvazivní kosmetické zákroky. Když je krize a jsem unavená, udělají mi tam malé lázně. A když mě bolí záda, což přichází hlavně po dlouhých cestách v autě při divadelních zájezdech, vždycky mi pomůže tzv. rázová vlna, která stažení svalů rozbije, a vše se uvolní. Když pak odtamtud odcházím, mám pocit, že se vznáším.
Už více než dvacet let dodržujete bezlepkovou dietu. Jak se u vás prokázala alergie na lepek?
Celiakie se u mě potvrdila asi před 20 lety. Stále jsem byla unavená, slabá a trpěla různými střevními potížemi. Také jsem měla nedostatek železa. Na vyšetření odhalili celiakii a bezlepkovou dietu od té doby dodržuju striktně. Mám to spojené ještě s alergií na mléčný cukr, takže jím i bezlaktózově.
Co tedy jíte?
Mám ráda zeleninu, ale někdy si dám i maso, hlavně bílé maso z krůty, vepřové jen výjimečně. Teď mám období, kdy přílohy nejím vůbec, a to ani ty bezlepkové, což jsou například pohanka, jáhly nebo quinoa. Zkrátka nemíchám rostlinnou a živočišnou stravu, aby to fungovalo jako tělesná očista. I luštěniny jím jenom se zeleninou a s ničím jiným to už nemixuju. Koláče nebo jogurty nejím vůbec a sladím medem. Cukr mám v ovoci a jednou za čas si dám kousek hořké čokolády. Dopoledne si připravuju ovocné nebo ovocno-zeleninové smoothie a využívám přitom ovoce ze své zahrady, například hroznové víno a jablka. Myslím si, že taková strava je pro můj věk a zdravotní stav ideální. A místo brambor jsem si oblíbila batáty, protože jsou skvělé.
Jak se zdá, ke štěstí vám stačí málo…
Dnes je spousta zajímavých restaurací, kde vaří vynikající jídla, takže si ráda vyberu i tam. Za minulého režimu to celiakové měli složité, ale teď je to naštěstí jinak. Hlavně pro maminky malých dětí to muselo být velmi pracné, protože děti jsou ve vývinu a potřebují plnohodnotnou stravu.
Alkohol můžete?
Alkohol jsem vždycky pila jen symbolicky. Bílé víno vůbec a červené jsem zkoušela, protože je prý zdravé. I když se ale napiju jen malinko, druhý den to cítím. Zřejmě špatně odbourávám toxické látky z alkoholu, takže u mě přichází do úvahy jen přípitek vínem, které je opravdu kvalitní.
Když mám velkou žízeň, dostanu chuť na pivo. Oblíbila jsem si nealkoholické a zkoušela i bezlepkové pivo. Zjistila jsem, že alkohol v bezlepkovém pivu mi dělá mnohem hůř než lepek v běžném pivu. Nicméně bezlepkové pivo mi také chutná. K tvrdému alkoholu si maximálně čichnu.
Bezlepková dieta je náročná na suroviny. Jaký máte vztah k vaření?
Určitě kladný. Jako malá jsem vyrůstala s Vladimírem Dvořákem, vlastně to byl táta, který mě vychovával, a ten se o kuchyni zajímal hodně. Miloval vaření a podle všeho v této disciplíně inspiroval i svoji kolegyni Jiřinu Bohdalovou. O vaření se u nás doma spolu bavili často.
Když byli vaši synové David a Adam malí, pomáhali vám v kuchyni?
Myslíte s vařením? To ne, ti chtěli pořád jen papat...
foto: Lucie Vítková, Robert Tichý
