Herečka Nela Boudová exkluzivně pro Flowee prozradila, že si do pěstounské péče vzala sedmiletou holčičku. Chce ji v lásce vychovat a tím osudu poděkovat za svůj spokojený život. Také to je podle ní příležitost k dalšímu osobnímu posunu a růstu.
„Rozhodla jsem se pro pěstounskou péči, protože jsem to v sobě měla nastavené tak, že když se mi bude dobře dařit, vezmu si dítě z dětského domova. Je dobré udržet balanc, takže když člověk od života dostává, měl by také umět dát. Myslím, že osud je ke mně velmi laskavý, a tak jsem životu chtěla něco vrátit a tím mu poděkovat. Cítím, že teď mám ještě dost síly na to, abych někomu něco předala. Sašenka je u nás od května a přivezla jsem si ji z dětského domova Domino v Plzni, kam jsem předtím jezdila asi dvacet let na návštěvy za dětmi, hrála si s nimi a také tam moderovala různé akce. Blesk z čistého nebe to tedy nebyl. Proto to ani nebylo překvapení pro moje syny Dalibora (17) a Andreje (18). Vlastně to byl můj dlouholetý sen.“
Co všechno jste musela podstoupit?
Samozřejmostí jsou psychologické testy, také u nás byla sociálka a přiznávám, že to nebyla úplně jednoduchá cesta. Velmi mi pomohla ředitelka DD Domino N. Erbová. Vlastně jsem si Sašenku musela tak trochu vybojovat a popasovat se s úředním šimlem. Je to vždy o lidech a někteří nejednají, jak byste čekali, tj. v zájmu dítěte. Sašence je sedm let a je ve druhé třídě. Dala jsem ji do scio školy, kde mají trochu jiné vyučovací metody. Na děti tu tolik netlačí a s učiteli, kteří jsou jejich průvodci, si tykají.
Ve hře Můj nejlepší kamarád Divadla v Rytířské
Uvědomuji si, že si se Sašenkou dáváme vzájemně. Mám teď neuvěřitelnou zpětnou vazbu a díky tomu se o sobě dozvídám spoustu věcí, takže jsme si darem navzájem. Také si tím v sobě určitě hojím nějaké věci ze svého dětství atd.
Před necelým rokem jste se také vdala, takže váš život se v poslední době změnil dost zásadně…
Svého muže Sašu jsem poznala v divadle, kde pracuje, už před patnácti lety. Brali jsme se vloni na Silvestra na Fuertěventuře, kterou máme oba velmi rádi. Opravdu mi začalo nové životní období a je to krásné, ale zároveň každý nový den přináší další témata. Synové vstupují do dospělosti, máme doma malou holčičku a také na partnerském vztahu se musí neustále pracovat. A to se nikdy nezastaví.
Mám úžasného partnera, který je velmi tolerantní a má mě rád i s mými chybami. Rozhodně si nemyslím, že by byl med se mnou žít, ale snad je dobré, že si to uvědomuju. Opravdu se nedomnívám, že bych byla kdovíjak úžasný partner.
Už několik let podporujete neziskovku Most Pro Tibet. Věnujete se i meditacím?
Meditacím se nevěnuju, ale právě znovu začínám s cvičením jógy. U nás v ulici totiž otevřeli nové studio dvě minuty chůze od našeho domu, takže lépe mi to osud už naservírovat nemohl. Abych se přiznala, v poslední době jsem z takzvaně duchovních kamarádů spíš unavená, protože někdy nestojí nohama na zemi. Největší přínos duchovního života je podle mě žít dobře právě v té hmotné, fyzické rovině, která jim tak trochu uniká.
Nela Boudová propaguje ruční výrobky z Tibetu neziskovky Most Pro Tibet.
Co se týče neziskové organizace Most, na podzim jsem pro ni nafotila kolekci originálních výrobků z Tibetu a z Indie, jako jsou různé šperky, ruční řemeslné výrobky, módní doplňky a oblečení. Vše je k dispozici v e-shopu na jejich webu. S manželem se do Indie chystáme příští rok, protože tam na rozdíl ode mě ještě nebyl, a je to velmi zajímavá zkušenost.
Užíváte tam nebo i doma přírodní medicínu?
Poslední dobou jsem si oblíbila esenciální éterické oleje, které si v alchymistické dílně Alchymystique můžete pod vedením namíchat sami přímo na místě na konkrétní problém. Cítím, že různé vůně mi dělají moc dobře. Zvyšují vibrace a jsou dobré téměř na všechno.
Co vás dělá šťastnou?
Když jsem sama doma, je klid a můžu si číst. Jsem ráda doma se svými dvěma psy a kočkou. A stejně tak mě potěší, když se celá rodina sejde u stolu a jsme spolu všichni pohromadě. Nebo i hezký večer s přáteli.
Co by podle vás nejvíce pomohlo současnému světu?
Stačilo by, kdyby k sobě lidé byli víc laskaví. Myslím tím laskavost k sobě samým a ke svým rodinám – pak by se to jistě přeneslo dál i mezi státy. Věřím, že ta doba nastane, i když u nás ve společnosti to vypadá zatím dost zoufale. Také si myslím, že čím více má člověk rád sám sebe, tím více má rád ostatní. Mít se rád ale neznamená být sobec. Člověk si má dělat dobře, ale hlavně by měl být ukotvenější, nedostávat se do stresů a být co nejvíc v klidu, protože když nejste ve stresu, více vnímáte svoje okolí a jste vůči němu citlivější a jemnější.
Když na sobě člověk nepracuje, stagnuje ve svém vnitřním vývoji a to se pozná snadno. Stěžuje si totiž stále na stejné věci a provázejí ho stále stejné příhody. Nikdy se nepodívá na to, že to vychází z něj, a tak v tom jede pořád dokola. Je pravda, že v poslední době se velmi výrazně změnili moji přátelé, a jak jde čas, čím dál víc si vážím „kvalitních“ lidí, protože jich s životním poznáním ubývá.
Brzy vás uvidíme v seriálu Modrý kód, kde jste dostala zajímavou roli pacientky. Na co byste čtenáře pozvala do divadla? Kde vás můžou vidět?
Začátkem listopadu jsme měli v divadle v Rytířské premiéru hry Můj nejlepší kamarád, kde hraju s Alešem Hámou, Terezkou Kostkovou, Petrem Motlochem a Míšou Seinovou. Je to komedie, v níž si hlavní hrdina upravuje pravdu a lže zvláštním, „pravdivým“ způsobem. Je to trochu mor dnešní doby, protože spousta lidí jakoby jen tak trošku kecá, a bere se to už za normu. V podnikatelské sféře to je úplně normální, ale v podstatě to je zhoubné.
V Divadle v Rytířské hraju také v Úhlavních přátelích a v Činoherním klubu hraju již mnoho let v manželskonemanželské povídce Léda a ve hře Jana Kačera Svadba pozdního léta. V Divadle Palace v komediích A do pyžam a Prachy!!!.
A pak mám krásnou roli v Divadle v Řeznické ve hře Leni. V blond paruce hraju jednu z nejkontroverznějších osobností 20. století, filmařku a tzv. Hitlerovu fotografku Leni Riefenstahlovou, která se prostřednictvím svých filmů a fotografií podílela na propagaci nacistického Německa. Je to příběh velkého talentu a ještě větší ambicióznosti. Leni se celý život obhajovala, že dělala pouze svoji práci, a hra tak přináší mnoho podnětných myšlenek – můžete se schovat za svoji práci a myslet si, že tím máte alibi, ale není tomu tak. Slovenští autoři této hry Valeria Schulczová a Roman Olekšák za ni dostali ocenění v USA, takže nyní se bude hrát po celém světě. Určitě to je jedna z mých nejzajímavějších rolí a diváky na ni srdečně zvu.
foto: Archiv Divadla v Řeznické, Divadla v Rytířské a Most Pro Tibet
