Do pavučiny tvého osudu opatrně vplétám stříbrná vlákna. Myslíš, že máš na výběr? Černá, nebo bílá? Dobro, či zlo? A jak je od sebe rozeznáš? V šeru? To ti nepovím. Tancuji na hraně mezi dnem a nocí v okamžiku, kdy jsou si rovny. V okamžiku, kdy nikdo není víc ani míň. Zabíjím, aby nové mohlo žít. Uvadám, aby nové mohlo vzkvétat.
Proháním se bosá na hranici lesa a miluji pocit vlhké půdy pod nohama. Co z ní vyroste, je jenom na mně. Já už totiž vím, že cokoli zaseju, to sklidím. Jsem výživou své země. Jsem modlitbou, kterou zpívají ptáci v korunách stromů, i tou, kterou šeptají hadi omotaní kolem mých kořenů.
K bohyni Mokoš se váže svátek známý jako Mabon neboli podzimní rovnodennost, česky překládaný taky jako "svátek tkalců" ve smyslu tkaní si svých snů.
Mé myšlenky ovlivňují kvalitu mé půdy. Bez ohledu na osud! Ten prostě je. Myšlenky vytváříš. Tak jak k tomu teď přistoupíš? Vidím skály, o které se můžeš opřít, cítím pevnou půdu pod nohama a vzadu se táhnou rozlehlé vinice, jejichž plody už brzo sklidíš. A pak připiješ na zdraví a na lásku všem, kteří tady žijí! Tohle je tvá země. Ty jsi tady paní. Tak ji nenech vyprahnout.
Tohle jsem já. A tak trochu i TY. Mé jméno je Mokoš.
Patronka lidských osudů
Mokoš přichází v září, v období sklizně, kdy oslavuje úrodnost půdy a spřádá nitě lidských osudů. Osudů, o kterých byli naši předkové přesvědčeni, že jsou předem dané. Jediné, mezi čím můžeme jako lidské bytosti volit, je dobro a zlo. A někdy ani to není jednoznačné a jde spíš o to zvolit menší zlo a náš přístup k dané situaci. To je podle předků to jediné, v čem je naše vůle svobodná.
Mokoš je bohyní země. Země, která musí být mokrá, vlhká, aby byla plodná. Jsme vyživováni její hojností a za štědrost úrody jí patří náš dík. K bohyni Mokoš se váže svátek známý jako Mabon neboli podzimní rovnodennost, česky překládaný taky jako "svátek tkalců" ve smyslu tkaní si svých snů. Slaví se mezi 21. a 23. zářím. V tento čas nastává okamžik, kdy jsou si na jediný moment den a noc rovny a jsou na vteřinu stejně dlouhé. Bod dokonalé stability, vyváženosti, equilibrium.
Samotné jméno této bohyně v sobě skrývá slovo mok (ve smyslu vlhkosti, vláhy) a koš. Koš plný úrody a dobrot, do kterého v tomto období sbíráme houby a borůvky. Zároveň koš jako symbol pletení, splétání a řemesel, kterým se v minulosti věnovaly převážně ženy.
Symboly a rituály
Mezi symboly bohyně Mokoš patří hojná úroda, kamení, černá, plodná a mokrá země. Mokrá, vlhká, ale zároveň pevná půda pod našima nohama. Zajímavým rituálem propojení s bohyní Mokoš může být například bosá chůze, kdy se bosými chodidly dotýkáme matky země. Stačí jen vyrazit do lesa, zout si boty a procházet se bos.
Mezi její další symboly patří skály, které nám dávají oporu. Materiál, ze kterého stavíme naše domy. Možná je na čase zkusit si něco sama vyrobit. Magie tohoto aktu spočívá ve způsobu, jakým daný předmět vyrábíme a o čem při tom přemýšlíme.
Magie je totiž tím, co ovlivňuje hmotu, aniž by to bylo na první pohled možné spatřit.
Tohle je dobré mít na paměti i v okamžiku, kdy něco kupujeme. Je daný výrobek přírodní, nebo umělý? Neznamenala už jenom jeho samotná výroba pro někoho toxický život? Nebo byl naopak za svou práci dobře ohodnocen a mohl do ní vložit potřebnou péči a lásku?
Vše, co vyrábíme, bude nést esenci toho, co do toho v daný okamžik my nebo někdo jiný vkládáme. Spousta Mokošiných rituálů je spojená právě s tím, že něco vyrábím spolu s tichou modlitbou. Když zaplétám dívce účes, tak do něj mohu vplést ochranné modlitby. Mohu vyrobit šperky či amulet s určitými magickými účinky. Mohu si pořídit kámen na podporu či ochranu. Důležité je vědět, co jaký kámen nese za vibraci a co mi spolu s jeho přítomností vstupuje do života.
Tvořit spolu s modlitbou
Když se zkusíme vrátit z hlavy zpátky do těla, zpátky do rukou a vyzkoušíme znovu nějakou ženskou práci typu vyšívání nebo tvoření z hlíny, pouštíme do svého života novou kvalitu. Na ložní prádlo můžeme vyšít iniciály spolu s nějakým požehnáním. Tyto jednoduché činy pak mohou na subtilní úrovni pozitivně ovlivňovat náš rodinný život. Touto cestou do něj mohu vnášet jemnou, ale velmi mocnou magickou energii, péči a lásku. Kromě látky je totiž přímo fyzicky vetkávána také do našich životů.
Obyčejné vaření nebo uklízení takto pojaté může vnést do našeho života kouzlo. Obzvlášť na podzim, kdy intenzivně zavařujeme a zpracováváme plody naší dosavadní práce. Do všech těchto činností můžeme přidat něco navíc. Magie je totiž tím, co ovlivňuje hmotu, aniž by to bylo možné na první pohled spatřit. Vařím naštvaná na celý svět, nebo při tom myslím na harmonii, na radost a na zdraví svých dětí?
Co zaléváš, roste
Často to nejdůležitější, to, co je nám nejblíž, tedy partnera, rodinu, bezpečí nebo zdraví, bereme jako samozřejmost a zaměřujeme pozornost na nefungující maličkosti. Zapomínáme na to, co je skutečnou podstatou našeho štěstí.
Každé ráno můžeme v duchu poděkovat za to, že jsme se s partnerem opět probudili vedle sebe a že za námi přiběhly naše zdravé děti. Udělejme něco navíc, stačí malá, láskyplná pozornost. Aby tato harmonie, tedy zdraví a láska, mohla nadále v úrodné a plodné půdě naší rodiny vzkvétat.
Na přípravě článku se podílela a svými odbornými znalostmi přispěla Lilia Khousnoutdinová.
foto: Ieva Ozola, zdroj: Lilia Khousnoutdinová
