Příliš dlouho přešlapuješ na jednom místě. Křižovatka, rozcestí. Kudy dál? Jak jen poznáš, která cesta je ta správná? Žádná šipka, tisíce možností. Který směr je ten tvůj? Nejednou jsi špatně odbočila. I když, špatně... Myslíš si to ty, nebo ti druzí? Jsou to tvá rozhodnutí, ty poneseš zodpovědnost, tak ať tě nechají být. Co když právě zrovna ty musíš pětkrát špatně odbočit, aby ses nakonec vrátila zpět na svou původní cestu a mohla po ní kráčet sebevědomě, zkušeně a neochvějně? Abys zvládla překonat všechny překážky a už nikdy se z ní nenechala svést? Je to tvůj život. Tvoje cesta. Tak chytni sama sebe za ruku a vydej se vstříc zkušenosti.
Já budu poblíž. Držím ochrannou ruku nad každým tvým rozhodnutím. Protože ty ve skrytu duše víš. A čím míň nad tím budeš přemýšlet, tím lépe se rozhodneš. Mně se nikdo neodváží odporovat. A když budeš uvnitř sebe vědět, že za tebou stojím, tak ani tobě. I špatná rozhodnutí si zaslouží pochopení, ne omlouvání, ale respekt.
Prostě běž dál. Svou cestou. Svým tempem. Se zvídavostí dítěte, s odvahou dospělé sebevědomé ženy a moudrostí stařeny.
Tak se nezastavuj, hlavně ne ze strachu, že si vybereš špatně. Čím víc zjišťuješ, kudy cesta nevede, tím víc přece víš, kudy ano. A to, že je něčí cesta na začátku zalitá světlem, přece neznamená, že nepřijde strmý sráz. Můžeme udělat všechno správně, a přesto to může dopadnout špatně. Cestu nepřečteš kilometry dopředu, nikdy nebudeš vidět za deset rohů, i když bys možná ráda. Prostě běž dál. Svou cestou. Svým tempem. Se zvídavostí dítěte, s odvahou dospělé sebevědomé ženy a moudrostí stařeny... Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty. Říkají mi Swiza.
Vstříc tmě
Začíná říjen a my definitivně překračujeme pomyslnou hranici světla a tmy a vstupujeme do druhé, temnější poloviny roku. Dny se zkracují, listí mění barvu a začíná pomalu opadat. Stromy se obnažují, zatímco my se víc a víc zahalujeme. Babí léto. Občas nám ještě závan teplého větru nebo slunečné odpoledne léto připomenou, ale vládu nad zemí nezadržitelně přebírá podzim. A podzimní témata se vážou k bohyni, kterou naši předkové nazvali Swizou.
Tak kudy půjdeš? Kudy se vydáš? Swiza je tou, která nás nenechá setrvávat v nerozhodnosti. Ani tak, ani tak není její styl hry. Pro ni jsou věci buď, anebo.
Swiza se neváže k žádnému konkrétnímu svátku a spolu s ní se posouváme od bohyní dívek, milenek a matek do čtvrté části Kola roku, k bohyním královnám a stařenám. Archetyp královny si můžeme představit jako zralou ženu s ohromnou životní zkušeností, která je moudrá, dokáže přijmout a nést velkou zodpovědnost. Toto období s sebou přináší velkou stabilitu a životní oporu, kterou žena cítí sama v sobě a dokáže ji poskytnout druhým. S archetypem královny pojíme i zářijovou bohyni, bohyni Mokoš, která je pomyslnou patronkou, královnou země.
Swiza, bohyně na křižovatce
Swiza je méně známou slovanskou bohyní, jejímž hlavním tématem jsou křižovatky a životní rozhodnutí. Podobným archetypem je řecká bohyně Hekaté, která sídlí na velkých rozcestích, a s modlitbou se na ni můžeme obracet v okamžicích, kdy padají velká životní rozhodnutí. Swiza plní v našich životech totožnou úlohu.
Je to starší, zralá žena, která je občas znázorňována jako babička, občas jako starší dáma. Je obávaná, když sebejistě kráčí šumavskými lesy a lesem se nese její šepot, v němž po větru lidem posílá otázky, na které by mělo odpovědět jejich srdce. Tak kudy půjdeš? Kudy se vydáš? Swiza je tou, která nás nenechá setrvávat v nerozhodnosti. Ani tak, ani tak není její styl hry. Pro ni jsou věci buď, anebo. Stráží křižovatky, na které už se nikdy nebudeme moct vrátit zpátky a zkusit jinou variantu, jinou verzi dějové linie osudu.
Můžete si vyprávět příběhy, sdílet zážitky a pocity a všechno, co jste si přes léto nestihli říct. Vyhněte se hádkám. Ve svých domovech teď spolu budete trávit víc a víc času a ven do zimy se vám nebude chtít.
Esence královny s sebou nese nejen zodpovědnost za vlastní rozhodnutí, ale také schopnost strážit hranice svého prostoru. Královna ví, co je její a kam už její moc a síly nesahají. Ví, kde už se nemůže rozdávat a kam už nikoho nepustí, protože to pro ni není zdravé. Umí střežit své království, svůj prostor. Královna je archetypem, kdy žena dospěla z role matky, která dává a vyživuje, do té, která umí přijímat a moudře spravovat své království, ať už je jím rodina, domov nebo firma. To, čemu zasvětila svou životní, plodnou energii, by jí nyní mělo vracet energii zpátky.
Pít a hodovat
Říjen je měsícem, kdy už naši předkové měli vytvořené zásoby na zimu. Většinou už věděli, že mají dost a nadcházející zimu přežijí. Nastalo období velkých hodů, stále bylo poměrně dost světla a tepla, přitom práce na polích už ustaly.
Lidé zvali sousedy, hodovali a uzavírali kmenové dohody. Byl na to čas a prostor. A hlavně bylo čím hostit, dohody se tedy s mnohem vyšší pravděpodobností uzavíraly úspěšně. Říjen je měsícem bylin, je tedy posledním měsícem, kdy bychom měli vyrazit do lesa a vytvořit si zásobu léčivých rostlin na zimu. S koncem října a příchodem Dušiček bychom se pak měli zaměřit už jen na ty očistné.
Zpátky domů
V tomto období se stahujeme ze života venku zpátky do svých domovů, obracíme pozornost dovnitř. V boji proti podzimní depresi, nastávající tmě a sychravému počasí nám pomohou svíčky, oheň v krbu, vonné tyčinky a příjemné materiály. Můžete si vyprávět příběhy, sdílet zážitky a pocity a všechno, co jste si přes léto nestihli říct. Vyhněte se hádkám. Ve svých domovech teď spolu budete trávit víc a víc času a ven do zimy se vám nebude chtít.
V souvislosti s bohyní Swizou se můžeme zamyslet nad otázkami typu: Na základě čeho se v životě rozhoduji? Co je moje království a kde jsou jeho hranice? Jak si dovoluji dary svého království přijímat? Jak se mi daří jej střežit? Jak se mi daří přijímat zodpovědnost za svá rozhodnutí? A do jaké míry jsem schopná se chovat jako zralá a občas i nekompromisní, byť velmi dobrá, vládkyně?
Na přípravě článku se podílela a svými odbornými znalostmi přispěla Lilia Khousnoutdinová
Reklama
foto: Ieva Ozola, zdroj: Lilia Khousnoutdinová