Za každou chybu bychom měli děkovat, říká Mahulena Bočanová alias Swiza

Archetyp říjnové bohyně Swizy si můžeme představit jako zralou stabilní ženu s ohromnou životní zkušeností, která je moudrá a dokáže přijmout i nést velkou zodpovědnost. Mahulena Bočanová, úspěšná česká herečka a moderátorka, je bezesporu ideální představitelkou Swizy, která je rovněž bohyní životních křižovatek a rozhodnutí.

„Dnes už přemýšlím velmi racionálně a prakticky, protože už je to pro život nutné,“ vypráví mi jasným hlasem v holešovickém fotoateliéru a záhy s úsměvem dodává, že tomu tak nebylo vždycky. „Všechno to souvisí s dítětem. Práce nebo život samotný mě nikdy nepřinutily k tomu, abych myslela rozumně. Mateřství mě změnilo.“

Ačkoli kolem nás neustále někdo pobíhá, nevnímám okolí a pozorně visím na rtech Mahuleny, která mi naprosto vyrovnaně vypráví o jejím nelehkém životním osudu či o tom, proč je nejlepší spolehnout se sama na sebe. Na mou otázku, kterou křižovatku považuje ve svém životě za nejzásadnější, okamžitě odpovídá: „Když jsem se smířila s tím, že mám dceru, která je jiná a vždycky bude jiná.“ Ačkoli Mahulena hovoří o těchto nelehkých a pro ni jistě těžkých tématech, vychází z ní naprostý vnitřní klid a zároveň z ní sálá temperament, který by jí leckterá žena mohla závidět.

Rozhodujete se dneska spíš podle srdce, nebo rozumu? Nebo jsou u vás hlava a srdce vždycky v souladu?

S přibývajícím věkem dávám přednost rozumu. Přitom to vždycky bylo spíš naopak. Ale když jste jako člověk srdcař, tak tam toho srdce vždycky hodně zůstane. V posledních letech už ale myslím hodně dopředu, přemýšlím velmi racionálně a prakticky, protože už je to pro život nutné.

A kdy se to změnilo?

Všechno to souvisí s dítětem. Práce nebo život samotný mě nikdy nepřinutily k tomu, abych myslela rozumně, vždycky jsem se řídila jenom srdcem. Ale když jsem začala být máma, tak tam už se to začalo hodně měnit.

Prostě si za žádné prachy nekoupíte, abyste nebyl buran. A za žádné prachy si nekoupíte charisma. Za žádné prachy si nekoupíte morálku.

A když jsem potom zjistila, že naše dcera má zdravotní problémy, že bude mít celoživotní handicap, tak se pak můj život úplně změnil. Myslím hodně racionálně, aby to naše soužití bylo co nejpraktičtěji zařízené, a přitom stále zůstalo hezké.

Vy jste v projektu Žena bohyně přijala roli Swizy, tedy bohyně září. A vaším tématem je tedy křižovatka. Kterou křižovatku považujete vy sama ve svém životě za nejzásadnější?

Když jsem se smířila s tím, že mám dceru, která je jiná a vždycky bude jiná. Když jsem se vydala na cestu, která naštěstí byla správná. A když jsem potom na konci té cesty začala zase žít život, který je šťastný. A začala jsem si ho bez přetvářky užívat i s vědomím, že bude vždycky složitější. Našla jsem si zkrátka v srdci štěstí, i když je náš život komplikovanější než v běžných rodinách.

A na základě čeho jste se pro ten šťastný život rozhodla? Radíte se s někým? Hledáte odpovědi v sobě?

Teď už jenom na základě vlastní zkušenosti. Já se radím sama se sebou. Jsem ponaučená. A protože jsem z vašich bohyň asi ta nejstarší, tak je to asi i logické. Kdyby člověk po té padesátce už neměl rozum a nevěděl, co je dobře a co špatně, tak by to bylo špatné.  Dřív jsem třeba i často tušila, co je špatně, ale dělala jsem to záměrně, protože to pro mě bylo pohodlnější nebo zábavnější.

Takže jste dřív vlastně ani těch špatných rozhodnutí nelitovala...

Nelitovala jsem nikdy ničeho, protože všechno vás nakonec posouvá dopředu. I chyby. Hlavně vaše vlastní chyby, když si je ovšem zpětně dokážete přiznat. A teď už žádné špatné věci nedělám, protože už se jim umím vyhnout. Nebo spíš mám odvahu a sílu se jim vyhnout.

Na základě čeho jste se takhle rozhodla, co třeba děláte jinak, než byste dělala dřív?

Dneska mi pomáhá hlavně to, že už jsem rozhodčím sama sobě. A chci se ráno probudit s čistým svědomím, čistým štítem a večer takhle i usnout. Už mi nezáleží na tom, co si řeknou ostatní, kdo si co bude o mně myslet, kdo mě pochválí, kdo mě nepochválí, jak mě lidi vidí jejich očima. Prostě chci mít sama před sebou čisté svědomí.

Existuje ale někdo, koho vyslyšíte, když vám něco ve vašem životě vytkne?

Vyslyším každého. Člověk, který byl pro mě v tomhle směru strašně zásadní, ale bohužel už nežije, byl můj táta. Ten byl taky velmi přísný a extrémně kritický. Ale já už jsem se opravdu naučila být sama k sobě upřímná. To je základ toho, abyste byl opravdu dospělý a abyste se choval správně.

Když se sám upřímně podíváte do zrcadla a zeptáte se "Žiješ správně?", "Děláš něco správně?" a odsouhlasíte si to, tak je to v pořádku. Ale nesmíte si nadržovat. A já už si nenadržuji. Já se opravdu vidím pravýma očima, i když to často není hezký pohled.

Bohyně Swiza měla schopnost proměnit každého, kdo ji neprokázal dostatečnou úctu, v kámen. Je pro vás prokazování úcty k vaší osobě důležité?

Už ne. To je to, o čem jsem mluvila. Dřív mi na tom velmi záleželo, aby někdo pochopil moje chování nebo pochopil moji duši, ocenil to, že jsem byla třeba hodná nebo slušná. Ale už to tak není. Teď už prostě věřím tomu, že si každý jde po své cestě. Každý svého štěstí a osudu strůjcem. A mám v sobě takový vnitřní klid, že už nečekám na nějaké odpuštění anebo pohlazení. Už umím žít sama se sebou.

Určitě bych lidi neproměňovala v kámen. Miluju lidi. Umím odpouštět. Já se snažím do poslední chvíle, a to i lidem co mi třeba ubližují, pomoct a být na ně hodná. Protože jsem přesvědčená, že zase jenom po dobrém se člověk změní v lepšího.

Máte pocit, že úcta, kterou nám projevují druzí, má co dělat s naší vlastní sebeúctou?

Ne, nemůžete čekat na úctu od cizích lidí. Musíte mít sám sebe rád. A mít úctu sám k sobě. Když naopak nebudete mít úctu sami k sobě, tak pak třeba lidi budou mít jakousi úctu k vám.  Nesmíte čekat, že něco změní váš okolní svět. Všechno jde jenom z vás. To je základ. Nesmí se to otáčet. Nesmíte sebe posuzovat podle toho, co vám říkají druzí. Jinak stojíte furt na fleku.

Co je podle vás morálka? Je stálá, vrozená, nebo se vyvíjí v čase?

Vyvíjí se v čase. Určitě. Samozřejmě máte morálku v sobě, odkoukáváte to, v čem vyrůstáte. Je jednodušší být morální pro člověka, který vyrůstá v rodině, kde morálka funguje. Já jsem měla extrémně morální rodiče. A přesto moje cesta ke stále lepší vnitřní morálce byla trnitá.

Zakazovali vám něco?

Spoustu věcí mi zakazovali. A spoustu věcí marně. Ale ta jejich morálka tam pořád byla. Prostě si za žádné prachy nekoupíte, abyste nebyl buran. A za žádné prachy si nekoupíte charisma. Za žádné prachy si nekoupíte morálku. Buďto ji v sobě máte, nebo ne.

Jsou věci, které jsou pro někoho úplně nemyslitelné. Pro někoho jsou běžné a počítají s nimi. Nedávno se mi stalo, že mi někdo ukradl telefon. Přitom jsem ho dostala jako dárek. A ten kluk, co mi ten telefon dal, se mě pak zeptal: „Tys ten telefon prodala? Tys potřebovala peníze? Tos mi měla říct...“ A já jsem říkala: „Jak můžu prodat dárek?“ Pro mě bylo hrozně šokující zjištění, že to někoho vůbec napadne. A to jsou přesně odrazy toho, v čem vyrůstáte. Pro mě je úplně nemyslitelné prodat dárek stejně jako třeba ukrást auto nebo někomu dítě. Prostě jsou věci, přes které vlak nejede.

Podle čeho se v životě rozhodujete? Někde jsem slyšela, že špatný názor v uvozovkách neexistuje. I když v životě uděláme chybu, může nám být ku prospěchu a je to třeba zkušenost, kterou jsme potřebovali.

Právě že jenom chyby jsou ku prospěchu. To dobré, to tak prošumí. Ale chyby vás ponaučí. Každou tu chybu si totiž musíte vyžrat a odžít. A čím déle před tou chybou utíkáte, tak se ta cesta, kam utíkáte, jen prodlužuje. Vy si myslíte, teď jsem vyhrál, teď jsem zdrhnul daleko. Jenže nakonec stejně neutečete. A čím dál jste utekl, tím je ten trest jenom větší. Takže jedině chyba vás šoupne někam, kam má. Za každou chybu bychom měli poděkovat.

Říkala jste, že jste sama sobě nejpřísnějším soudcem nebo rozhodčím. Myslíte, že ta přísnost ještě dál poroste?

Jestli budu k sobě ještě přísnější? Já už žiju tak dlouho správně, že se sama sebe mohu drbat za uchem a dát si ráno pusu. Když už jednou začnete cítit, co je opravdu dobře a co je špatně, tak už ty špatné věci prostě nechcete dělat a neděláte je, protože by vás to zadusilo. Já už chci žít jenom tak, jak se má. A bude to znít velice nabubřele, ale je to tak: Už to umím.

Reklama

foto: Ivy E. Morwen, ČT a Profimedia, zdroj: Jsem žena #jsembohyne