Šárka Strachová jako Roda: Výchova potomka je asi nejtěžší životní úkol

Rodina může být naší oporou i útočištěm, stejně tak ale zdrojem trápení a bolavých vzpomínek. Šárka Strachová, bývalá mistryně světa v alpském lyžování, o tom ví své. Od svého otce, který ji zároveň trénoval, si zažila poměrně drsnou školu. Výkon byl pro něj totiž na prvním místě.

„Na dětství ráda nevzpomínám. Na druhou stranu i díky tomu, co všechno jsem si během něj zažila, jsem tam, kde nyní jsem. A za to jsem velmi vděčná. Určitě bych se ale do dětství vrátit nechtěla, dalo mi hodně práce se z různých traumat, která jsem zažila, dostat,“ říká mladá maminka, která dnes naopak působí dojmem, že si z těžkého období odnesla poučení a sílu, aby chyby svých rodičů neopakovala.

Děti jsou jako opičky, vše napodobují. A nejen to, jak se chováte a co děláte, ale cítí i energii v rodině, jestli je tam nějaká lhostejnost, předstírání, faleš.

Šárka, ač je jen o pár let starší než já, ve mně okamžitě vzbudila autoritu. Možná právě díky určité nezdolnosti, která z ní sálá. Kroužily jsme spolu parkem v pražském Karlíně a povídaly si o minulosti, rodině, ale i výchově její dcery Emičky, která s námi kroužila v kočárku. Šárka jí chce prý do budoucna (teď s kočárem to ještě úplně nejde) podle svých slov dát co nejvíc volnosti, tedy kvality, které se jí během dětství moc nedostávalo. V projektu Jsem žena #jsembohyne prezentuje bohyni Rodu, ke které se právě téma rodové linie a přijetí toho dobrého i zlého vztahuje.

Mnoho žen by určitě porod označilo za nejdůležitější okamžik v životě, za jakousi transformaci. Vnímáte to také tak?

Neřekla bych, že to byl nejdůležitější okamžik v životě nebo nějaká transformace. Každopádně na porod vzpomínám hrozně ráda. Byl úžasný i díky lidem, kteří kolem mě byli, i díky tomu, jak vše probíhalo. Každopádně to byl nezapomenutelný zážitek. Přivést na svět nový život je totiž nepopsatelný pocit. Hrozně jsem se na to miminko těšila. Říkala jsem si, jak bude vypadat naše první setkání. Ale neřekla bych, že mě porod nějak transformoval. Možná to bylo i proto, že psychicky jsem na sobě hodně pracovala už dřív.

Dneska je docela trend, že žena třeba kvůli kariéře o děti nestojí. Také jste si prošla obdobím, kdy jste třeba uvažovala o tom, že si dítě pořizovat vůbec nebudete?

Ne, já jsem naopak vždycky po dítěti toužila a těšila jsem se na to. Věděla jsem, že ten správný okamžik přijde. A vlastně i jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla ukončit kariéru, byla touha usadit se a založit rodinu. Samozřejmě i s ohledem na věk, bylo mi dvaatřicet a věděla jsem, že mé životní priority už jsou někde jinde.

Emičce je teď asi rok. Když se díváte na to, jak roste, přemýšlíte i nad tím, jak důležité je dětství pro celý náš život a jak moc nás ovlivňuje?

Stoprocentně. Myslím, že dítě je úžasná čistá bytost, takový malý buddha, jak to někdy prezentuje Jaroslav Dušek ve svých promluvách. Na dítěti vidíte, jak je vědomé, bezprostřední, žije přítomným okamžikem, prožívá naplno své emoce... A myslím, že na nás je, nechat dětem především prostor, aby se rozvinuly, aby mohly naplno využít svůj potenciál. „Nezkazit“ je pravidly a svazováním, i když určité hranice se jim samozřejmě nastavit musí. Proto myslím, že vhodná výchova dítěte je jedním z nejtěžších životních úkolů.

V roce 2017 oznámila Šárka ukončení kariéry. Od té doby se věnuje rodině a svému rehabilitačnímu centru

Vždycky si můžete dopředu věci nějak naplánovat, ale realita se pak odvíjí podle toho, jaké to dítě skutečně je. Já zastávám názor, že nejlepší pro výchovu je být spolu s tatínkem a okolím dítěti dobrým vzorem. Protože děti jsou jako opičky, vše napodobují. A nejen to, jak se chováte a co děláte, ale cítí i energii v rodině, jestli je tam nějaká lhostejnost, předstírání, faleš. Nebo jestli naopak vyrůstá v lásce, empatii a pozitivní energii. To všechno je hrozně znát.

Jste matka, která čte příručky o výchově, nebo se spíš řídíte intuicí?

O výchově jsem přečetla během těhotenství dvě knihy. Koncept kontinua a knihu Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem. V té se hodně píše i o porodu, prenatálním období i o prvních třech až čtyřech letech věku, během kterých se prý dítě formuje, takže jsou pro ně nejdůležitější. Ale jinak se hodně spoléhám na svou intuici a cit. Během psychoterapeutické práce na sobě jsem si také hodně řešila své dětství, takže myslím, že mám hodně věcí navnímaných. Ale uvidíme časem.

V čem nejvíce ovlivnilo dětství vás samotnou? Ať už v tom pozitivním či negativním slova smyslu?

Hodně mě ovlivnilo v tom, že vím, jak je důležitá svoboda, volnost. Jak důležitý je nejen respekt mezi dospělými, ale i respekt a uznání vůči dítěti. Snažím se k tomu přistupovat tak, že jsem pro dítě učitelem stejně jako žákem a chci podporovat tu úžasnou bezprostřednost a radost, kterou v sobě dítě má.

A co byste poradila ženám, které si uvědomují, že při výchově automaticky používají staré vzorce svých rodičů a třeba by je i rády změnily?

Pokud si již opravdu uvědomují, že dělají něco, co mají převzaté od svého okolí a není to jejich přirozenost, je to první skvělý krok k tomu to změnit. Většina z nás má totiž převzaté vzorce chování od svého okolí, ale neuvědomujeme si to.

Šárka Strachová (1985)

Bývalá česká alpská lyžařka. Specializovala se na slalom, v němž se stala mistryní světa na šampionátu v Åre v roce 2007. Celkově získala na mistrovstvích světa čtyři medaile. Na Zimních olympijských hrách v roce 2010 ve Vancouveru dojela ve slalomu na třetím místě, a vybojovala tak první českou olympijskou medaili ze sjezdového lyžování po 26 letech. V březnu 2017 oznámila ukončení své sportovní kariéry a začala se věnovat vlastní Klinice Vo2max Systém celostní terapie a sportu, kterou založila v roce 2015. V dubnu 2018 se jí narodila dcera Ema, o kterou se stará s manželem Antonínem.

A co bych radila? Každopádně buďte trpělivé, změnit to nejde ze dne na den. Zkuste se co nejvíce napojit „sama na sebe“, na svou intuici, na své Já. Malou pomůckou tomu může být vlastní dech. Naučit se ho vnímat znamená, že se pomocí něho dokážete i zklidnit a uvědomit si, které myšlenky, emoce jsou mé a které cizí „vetřelci“ z okolí. Rozhodně bych také doporučila poradit se s odborníkem. I jedna konzultace s psychoterapeutem může zásadně pomoci.

Na co v současnosti při výchově dcery nejvíc dbáte?

Na to, abych jí dopřála co největší prostor pro rozvoj její osobnosti. Což je velmi náročné, protože hranice, kam až zajít, jsou velmi tenké. Je to o jejich neustálém hledání. Byla bych moc ráda, kdyby náš vztah s Emičkou byl založený především na důvěře. Moc bych si přála, abych pro ni byla mámou, ale i kamarádkou, aby cítila, že v nás s manželem má oporu, ochranu, zázemí, otevřenou náruč při jakékoliv životní zkoušce.

Neměla jste lehké dětství. Kdybyste ale přesto měla najít nějakou vlastnost nebo přístup k výchově ze strany otce nebo matky, které vás dodnes třeba inspirují, co by to bylo?

Myslím, že můj otec je velmi tvořivý a kreativní. Bohužel to v jeho případě ne vždycky proměňoval v pozitivní energii. Ale to nevadí... A u mámy by to byl asi určitý klid a stabilita. Tohle bych Emě ráda předala.