Účel dieselových motorů nemůže být v dopravním průmyslu zpochybňován. Zatímco ale pro benzín existují alternativy ve formě směsí CNG, LPG a etanolu, pro naftu existuje jen velmi málo možností. Mezi ty hlavní patří bionafta, což je vlastně směs rostlinných olejů. Mohou tedy dieselové motory do budoucna běžet na rostlinný olej? Nejen to. Mohou fungovat i na živočišný tuk a odpadní kuchyňský olej. Než si však naplánujete, že místo čerpací stanice natankujete v supermarketu, je tu několik věcí, které byste měli vědět.
Tuky a oleje ze supermarketů nelze rozhodně použít v jejich čisté formě. Než mohou být použity do motorů, musí být zpracovány na „bionaftu“ a smíchány s naftou získanou z fosilních paliv. Proces výroby bionafty je založen na esterifikaci olejů. Ty se pak míchají s alkoholy. Chemická reakce způsobí oddělení glycerolu a esteru. Ester je rafinován a smíchán s naftou získanou z fosilních paliv a dalšími přísadami, které zlepšují spalování, mazání, emise a životnost paliva při skladování.
Na čistou bionaftu bez úprav běžet většina dieselových motorů nemůže. Po smíchání s naftou je však bionafta kompatibilní s většinou motorů a taky s většinou systémů distribuce paliva. Palivo smíšené s bionaftou je označeno písmenem B, kterému předchází jeho procentuální podíl ve směsi.
Technicky je použití čisté bionafty jako paliva možné, ale vyžaduje zásadní úpravy motoru.
Mezi běžně dostupné směsi patří B5, což označuje 5% příměs bionafty v konvenční motorové naftě, nebo B20, kde se podíl bionafty může pohybovat od 6 % do 20 %. Čistá bionafta je označována jako B100, ale jak už jsme uvedli výše, pro většinu dieselových motorů je nepoužitelná. Technicky to možné je pouze tehdy, pokud jsou v motoru provedeny výrazné úpravy. V naprosté většině případů se proto používá jako surovina k výrobě variant bionafty B5 a B20. Bionafta má každopádně vyšší cetanové číslo (v podstatě něco jako oktanové číslo u benzínu, pozn. red.) než klasická nafta, a proto přidání bionafty do konvenční nafty zvyšuje snadnost spalování.
Proč dát bionaftě zelenou...
Ve studii provedené v Argonne National Laboratory v americkém Ilionois bylo každopádně zjištěno, že emise B100 jsou až o 74 % nižší než emise stoprocentní ropné nafty. Přítomnost molekul kyslíku v esteru totiž způsobuje téměř dokonalé spalování. Nižší směsi jako B5 a B20 tak přirozeně nesnižují pouze emise nafty, ale také její spotřebu.
Kromě snížení emisí a zlepšení spalovacích charakteristik standardní motorové nafty má bionafta i další výhody. Lze ji vyrábět z olejů z místních zdrojů, což snižuje závislost na dovozu. Je méně toxická než nafta a benzín, takže se s ní v případě rozlití mnohem snadněji manipuluje. A konečně: Výroba bionafty má pozitivní energetickou bilanci, což znamená, že produkuje více energie, než je potřeba k její výrobě.
...a proč zelenou nedostane
Bionafta má však i několik nevýhod. Při nižších teplotách je vysoce viskózní, během zimy tedy může způsobit ucpávání palivového potrubí. V takových chvílích je proto žádoucí používat směs s vyšším podílem ropné nafty. Pokud někdo nedávno přešel na bionaftu, mohl si všimnout, že se častěji ucpávají palivové filtry. To je způsobeno tím, že bionafta má tendenci rozpouštět usazeniny v palivovém potrubí. Zpočátku tedy může být nutná častější výměna palivových filtrů. Známo je také to, že bionafta má oslabující účinky na některé části motoru, kvůli kterým jsou následně nutné úpravy.
Je tedy bionafta skutečně dlouhodobě udržitelnou alternativou? Na tuto otázku v současnosti neexistují jednoznačné odpovědi. Je to proto, že na rozdíl od alternativ benzínu, jako je etanol a zemní plyn, je bionafta v nejlepším případě pořád jen aditivem. Je tedy téměř jisté, že bionafta jako alternativa k naftě dieslové motory nezachrání. Možná spíš naopak.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Science ABC
