Před rokem a čtvrt, konkrétně v listopadu 2020, se poblíž města Ucluelet na pobřeží Britské Kolumbie objevila zničehonic obří vlna, která zvedla měřicí bóje do výše 17,6 metru. Vodní stěna, která byla vysoká jako čtyřpatrový dům, je přitom největší oficiálně zaznamenanou bludnou vlnou v historii. K takové extrémní události dochází podle vědců jednou za 1 300 let.
Bludné vlny byly po staletí považovány za pouhý námořní folklór. Do chvíle, než promluvila moderní věda. Přesně 1. ledna 1999 narazila téměř 26 metrů vysoká vlna na ropnou vrtnou plošinu zhruba 160 kilometrů od norského pobřeží. Takzvaná Draupnerova vlna se tehdy vymykala všem předchozím modelům, které vědci sestavili.
Bezkonkurenční objem
Od té doby byly oficiálně zaznamenány desítky dalších ničivých bludných vln (některé dokonce v jezerech). Ta, která se vynořila poblíž Uclueletu, nebyla nejvyšší. Velikost vlny se ovšem neměří pouze její výškou, ale také celkovým objemem. A tam nemá kanadská vlna naprosto žádnou konkurenci. Všechny ostatní jsou proti ní jen chudí příbuzní.
Z proporčního hlediska je Uclueletova vlna pravděpodobně nejextrémnější bludná vlna, jaká kdy byla zaznamenána.
Podle vědců je „bludná vlna“ taková, která dvojnásobně převyšuje vlny ve svém okolí. Například Draupnerova vlna byla vysoká 25,6 metru, zatímco její sousedé měli jen 12 metrů. Pro srovnání: Vlna Ucluelet byla téměř třikrát větší než její vrstevnice. „Z proporčního hlediska je Uclueletova vlna pravděpodobně nejextrémnější bludná vlna, jaká kdy byla zaznamenána,“ říká fyzik Johannes Gemmrich z University of Victoria. „Podobných vln bylo přímo pozorováno pouze několik, ale v takovém objemu zatím žádná. Je naprosto mimo jakákoliv doposud přiznaná měřítka.“
Nebezpečí pro lodě
Jak vznikají bludné vlny, je dodnes záhadou. Proto je také pro vědce obtížné předpovídat jejich vznik. Dlouhodobě probíhají měření kritických oblastí v reálném čase, zjišťuje se nejen stav a pohyb vody, ale také teplota, tlak vzduchu, rychlost větru a další veličina. Na základě zjištěných dat pak vznikají matematické modely, které se o předpovědi snaží. Podobným způsobem byla evidována také vlna u Uclueletu, kterou na pobřeží spolu s desítkami dalších umístil výzkumný institut MarineLabs.
Bludné vlny většinou vznikají daleko od pobřeží, přesto mohou být nebezpečím pro námořní lodě, větrné farmy nebo ropné plošiny. A pokud jsou opravdu velké, mohou ohrozit i slunící se turisty na plážích. Ucluelet and Draupner naštěstí nezpůsobily žádné vážné škody ani díky nim nepřišel nikdo o život. Což ovšem neznamená, že by bludné vlny nebyly nebezpečné. V sedmdesátých letech 20. století zmizelo několik lodí a zůstaly po nich jen trosky a nánosy pěny, které připomínaly obří bílé čepice. A jednou z pravděpodobných příčin jsou právě bludné vlny.
Klimatická změna je bohužel smutnou realitou. Už dávno víme, že se nejedná o „globální oteplování“, ale spíše o extrémní výkyvy teplot a na ně navazující extrémní jevy, které budou zase zpětně tyto výkyvy působit. Proto ani vlna z Uclueletu nezůstane na prvním místě moc dlouho. Podle nové studie budou bludné vlny stále objemnější (a bohužel i ničivější). Navíc technologie sledování je stále sofistikovanější a umožňuje vědcům zaznamenat daleko více úkazů. „Naším cílem je zlepšit bezpečnost námořní dopravy, zdokonalit předpovědi a ochránit pobřežní komunity,“ říká generální ředitel společnosti MarineLabs Scott Beatty. „Zachycení této vlny, která se objevuje jednou za tisíciletí, je každopádně fantastickým ukazatelem síly vědeckých informací, které mohou změnit bezpečnost na moři.“ Studie o bludných vlnách byla zveřejněna v časopise Scientific Reports.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Science Alert