Když ve svém šílenství vydržíte dost dlouho, možná všechny přesvědčíte, že jste dokonale normální. I tak by se dal shrnout příběh Joe Cillena, holandského umělce, který je pevně přesvědčený, že severní ostrov v Rotterdamu je ve skutečnosti loď.
Dvaasedmdesátiletý umělec si prožil svoje. Jeho mládí bylo plné drog a alkoholu. Cillen byl postupně horníkem, pak delikventem, pašerákem i námořním trampem. Teprve v pozdějším věku začal chodit na akademii a nakonec se usadil na Noordereilandu (Severní ostrov), rotterdamském ostrově ležícím na řece Nová Máza. „Když jsem sem před pětatřiceti lety přišel a začal všem tvrdit, že žijeme na obrovské lodi, jenom se mi smáli a mysleli si, že jsem šílený,“ vzpomíná Cillen.
Kdybyste se podívali na mapu Rotterdamu, možná by vám jeho myšlenka nepřipadala tak bláznivá. Noordereiland má protáhlý tvar lodi. S městem ho spojují mosty Willemsbrug a Koninginnebrug. Má 3 300 obyvatel, tucty firem, obchodů a galerií. Když si město představíte jako obrovskou loděnici, zjistíte, že oba mosty jsou jenom kotvy držící lodní ostrov u pevniny. Stačí zavelet a loď se vydá na cestu. Jakmile se motorová loď Noordereiland uvolní od břehu, Joe Cillen nastaví kurz do Ráje.
Noční pohled na Noordereiland
Kapitán na suchu
Joe spolupracuje s umělci, filozofy i místními obyvateli a postupně mění ostrov v motorové plavidlo. Základem Cillenovy snahy je udělat z ostrova příjemné místo k životu. Zdaleka nejde o to, aby motorová loď skutečně odplula. Cesta k tomuto cíli je mnohem důležitější.
„S přelomem století se věci začaly hýbat kupředu. Lidé už se mi smáli méně a naopak se mnou začali spolupracovat,“ vzpomíná Joe. Od roku 2000 se pustil do díla s novou silou. Mobilizoval designéry, kteří navrhli občasník zvaný Ship Logs (Lodní deníky). Ty pak roznášel od domu k domu. V roce 2017 je všechny utřídil do souhrnného spisu a publikoval knižně.
Kontaktoval umělce, kteří se mu rozhodli s nápadem pomoci. Zasadil ovocné stromy, aby zabránil kurdějím. Nechal ušít speciální vlajku – loď přece nemůže plout bez vlajky. Celý ostrov se mění v obrovské umělecké dílo, na němž se podílejí desítky lidí. Nejpůsobivější ze všeho je Bakboord a Stuurboord čili levobok a pravobok: dva světelné bytové domy, lampy ohraničující rozměry lodi. Jedná se o návrh belgického architekta Bob van Reetha. Tento konkrétní projekt proměnil všechny obyvatele ostrova v členy posádky. A místním se to líbí.
Ostrov má tvar lodě, stačí vyplout
Loď je svět sám pro sebe
Námořní projekt inspiroval jak umělce, tak obyvatele. Vydávají si vlastní peníze a razítka, domy mají stožáry, na nichž mohou vytáhnout vlajky. Belgický umělec Panamarenko navrhl pro loď mechanický pohon. I když podle lodního filosofa Henk Oosterlinga loď takový pohon nepotřebuje. Svoji energii čerpá odjinud.
„Pohybuje se na síle představivosti, která ji přitahuje ze světa myšlenek všech, kdo plují na její palubě,“ řekl. „Nejedná se jen o konkrétní pozemské myšlenky posádky, ale i o neobjevená přání a pochybnosti posádky, o myšlenky topících se lidí, které loď vezme na palubu. I když do boků občas naráží divoké vlny, entusiasmus posádky nás vynese do bezpečí.“
Posledních 15 let Joe Cillen provozuje galerii NE v přízemí svého domu. Je mužem mnoha tváří. Kromě toho, že je umělcem, kapitánem a věčným potížistou, je také kuchařským a potápěčským instruktorem. Jeho galerie slouží též jako zasedací místnost, klubovna, šicí dílna a koupelna.
foto: Joecillen.blogspot.nl a Wilco´z Pics a Profimedia, zdroj: NRC.nl
