Cynicky, skepticky jsem před čtyřmi lety sledovala muže v signální bezpečností vestičce, jak nás zapáleně poučoval, jakým způsobem vybudovat „dálnici“ pro ježky. Když Angličané mluví nebo vymýšlejí něco spojeného se zvířaty, mají v očích podivný lesk. Na nemoc šílených krav v devadesátých letech zemřely desítky lidí a nic se nedělo. Ale jakmile umřel kocour Max, celá země povstala jako jeden muž a zjednala si nápravu.
Ale zpátky k ježkům. Podivný nápad vyříznout v plotě díru velikosti 13 centimetrů čtverečních (nebo případně vyhloubit tunel), skutečně zabral. V předměstích toto fantasticky primitivní opatření zastavilo katastrofický úbytek ježků. Skoro pět tisíc zahrádek má teď ježčí dálnice.
Hnutí za záchranu ježků
Situace na venkově se ale, bohužel, moc nezlepšila. Fantasmagorický zlozvyk zemědělců utopit každou úrodu v pesticidech vedla k vyhubení larev a slimáků, a ježci tak přišli o potravu. Zatímco v roce 2000 dupalo Anglií na milion ježků, loni jejich počet klesl na 750 tisíc.
Emily Wilsonová, referentka pro ježky (desítky lidí pověsili na hřebík civilní povolání a vrhli se na záchranu ježků), si hodně slibuje od pokusně vysázených divokých luk uprostřed obilných polí. „Farmáři nejenom produkují potraviny, ale musejí nám pomoct ochránit a udržet přírodu.“
Další články Anastázie Harris čtěte zde:
Proč začali Angličané pečlivě rozsévat plevel mezi poli
Co je melt-up a proč to musíme vědět
LONDON CALLING: Spěte v pracovní době
LONDON CALLING: Proč je v Anglii čaj víc než politika
Vláda nedávno přišla s návrhem agrární reformy, která by aktivní péči vlastníků půdy o přírodu odměňovala. Doposud ochránci mluvili o referentech na ježky, teď začali používat slova jako šampioni, borci, přeborníci. Není nad sílu slova: doufejme, že ježci boj o přežití přece jen vyhrají.
foto: Shutterstock
